Aer Lingus

   Tabulky                                                                                           Další informace

Základní charakteristiky:

Základní údaje: 

Základní přepravní statistiky v kalendářním roce 2013 (zdroj: IATA WATS 2014):

Letadlový park (zdroj: server Airfleets.net, 18.10.2016)

Další informace:

Dnes druhý největší irský dopravce (po společnosti Ryanair, která má ovšem navzdory oficiálnímu sídlu v Irsku výrazně nadnárodní charakter) vznikl již v roce 1936 a díky nezapojení Irska do bojů druhé světové války si udržel provoz – byť v redukované formě – bez přerušení i během válečných let 1939-1945. V počátečních letech své existence se věnoval víceméně jen vnitrostátní přepravě a letům do Velké Británie, v roce 1958 však rozšířil své aktivity rovněž o dálkovou přepravy otevřením linky Shannon – New York (provozované pístovým letounem Lockheed 749 Constellation) a v 60. letech minulého století expandoval na linky do západní Evropy.

Do proudového věku vstoupil Aer Lingus již v roce 1960 nasazením typu Boeing 720 na lety do USA (původně střednětraťový stroj lety do New Yorku nebo Bostonu díky geografické poloze Irska zvládl); prvním ryze dálkovým letounem se stal v roce 1964 Boeing 707. Na evropských linkách původní turbovrtulové letouny Vickers Viscount či Fokker F27 od konce 60. let doplnily a posléze i nahradily proudové Boeingy 737.

Prvním velkokapacitním typem ve flotile se již v roce 1971 stal Boeing 747 – dvojice těchto strojů sloužila především na letech do USA až do roku 1995, kdy je vystřídaly nově pořízené Airbusy A330-300 s kapacitou lépe odpovídající poptávce. Dalšími Airbusy ve flotile se staly od roku 1998 A321, následované v roce 2000 typem A320 a posléze A330-200. Airbusy posléze ve flotile irského dopravce zcela převládly, přičemž objednány jsou ještě A321LR a nejmodernější A350. Letouny Boeing 757, vykazované ve flotile Aer Lingus, provozuje pro irského dopravce na méně vytížených transatlantických linkách ve skutečnosti společnost Air Contractors.

Původně klasický síťový dopravce přijal počátkem našeho století pod tlakem nastupujícího fenoménu nízkonákladových dopravců, zejména domácího konkurenta Ryanair, strategii tzv. „Small frills“, spočívající v přijetí značné části prvků filozofie nízkonákladových dopravců – jde o historicky první a zatím vlastně nikým nenásledovaný případ úspěšné transformace klasického dopravce na do značné míry nízkonákladového (byť přesnější je spíše označení „hybridní dopravce“ – zejména proto, že na dálkových letech do USA si pochopitelně udržel řadu atributů klasického dopravce včetně uspořádání kabiny ve dvou třídách a řady benefitů pro cestující, které v nabídce low cost dopravců nenajdeme). V té souvislosti a v reakci na kapitálový vstup Ryanairu v roce 2006 Aer Lingus k 31. březnu 2007 ukončil své členství v alianci Oneworld.

Zmíněný Ryanair získal během roku 2006 postupně 26,2 % akcií Aer Lingus s perspektivou dále svůj podíl navýšit, tyto plány však narušila blokace ze strany Evropské komise, podle níž hrozilo narušení volné soutěže na irském trhu. Nemožnost převzetí kontroly nad Aer Lingus učinila majetkovou účast v něm pro Ryanair nezajímavou a v roce 2015 tak svůj podíl odprodal konsorciu IAG (International Airlines Group, vlastník společností British Airways, Iberia a Vueling), která v témže roce odkoupila první balík akcií Aer Lingus dosud vlastněných státem. Podíl IAG posléze dosáhl více než 98 %. V návaznosti na to je velmi pravděpodobný i návrat Aer Lingus do aliance Oneworld v nejbližších letech, ačkoli to bude znamenat pravděpodobné přerušení existující spolupráce se členy konkurenčních aliancí (např. Air Canada, KLM nebo United Airlines).

Zajímavý je koncept provozu Aer Lingus do USA: už při odbavení v Irsku je totiž možné projít americkou hraniční kontrolou, což následně velmi usnadňuje procedury na příletu do Spojených států včetně případného přestupu na tamní navazující spoje. Úspěšnost tohoto produktu na trhu potvrzuje postupné rozšíření nabídky na lety spojující Dublin či Shannon nejen s New Yorkem či Bostonem, ale i se San Franciscem na západním pobřeží. Další transatlantickou linkou je spoj z Dublinu do kanadského Toronta. Mimo Evropu létá dopravce pravidelně ještě do severní Afriky. Celkový počet destinací jeho sítě dosahuje téměř stovky.