17.4.2020
Nad Evropou s Flying Revue 20. Letět do Velké Británie znamená připravit se na cestu dlouhou v jednom směru minimálně 1000 km, myslet na to, že se poletí přes moře, a respektovat to, že budeme opouštět Schengenský prostor.
Navíc je samozřejmě potřeba si věřit, co se týče úrovně angličtiny, protože budeme komunikovat s rodilými mluvčími, kteří mohou mít navíc různý přízvuk.
Podle toho, jak moc spěcháte, je dobré se rozhodnout, zda poletíte přímo nebo s mezipřistáním. Já osobně pro lety do Británie volím vždy někde v Schengenském prostoru mezipřistání, a to z více důvodů – v ČR nemusím řešit celní a pasové odbavení, při letu nad Kanálem mám dostatek paliva, v kamerách mám čerstvé baterie a získám možnost někde chvilku vydechnout. Letět nějakých pět hodin při přímé cestě nemusí každému vždy vyhovovat.
Pokud se týká sezóny, tak zkušenosti mám s obdobím od března do října. Na podzim a v zimě bych se na tak dlouhou cestu VFR asi nevypravoval, protože je téměř jisté, že slušné počasí po celou trasu nevydrží. V Británii mě počasí prakticky nikdy neuzemnilo, jen na Orknejských ostrovech jsem měl trochu starosti se silným větrem.
» Létáte do zahraničí, nebo se na to chystáte? Osvěžte si anglickou VFR komunikaci s naší on-line aplikací VFR Communication.
» Všechny díly seriálu Nad Evropou s Flying Revue si můžete přečíst zde.
» Užitečná vám může být i on-line aplikace Trexee pro monitoring vašeho letadla za letu i na stojánce či pro automatické přivolání pomoci v nouzové situaci.
Arhur s seat - východní část Edinburghu
Protože se letí přes moře, je potřeba si prověřit záchranné prostředky pro přistání na vodu. Podle předpisů bude stačit záchranná vesta. Je samozřejmě ale otázka osobního přístupu, jak se na přelet asi 30 km studené vodní plochy připravíte. Máte možnost si koupit či půjčit samonafukovací člun i letět v neoprénovém obleku, který vás ochrání proti prochladnutí ve studené vodě, i mít s sebou prostředky k přivolání pomoci (vysílačka, satelitní telefon, zrcátko, světlice, atd.). Rozhodnutí je samozřejmě na každém individuálně. Osobně považuji za možná nejdůležitější letět v hladině alespoň 6500 stop, která vám při klouzavém poměru 1:10 dá šanci (ale jen v bezvětří nebo po větru!) doklouzat těch 15 km, jež máte z prostředku Kanálu na jedno z pobřeží jako maximum. Jako vždy při létání nad mořem je také dobré se dívat po lodích a být připravený nouzově přistát v jejich blízkosti.
Volba přímé trasy z ČR do Británie je celkem jednoduchá. Pokud letíte s mezipřistáním, musíte přistát v některé ze zemí Schengenského prostoru, a to na letišti, které poskytuje mezinárodní odbavení. Mám osobní zkušenost s letišti Ostende v Belgii a Calais ve Francii. Obě mají Avgas, příjemnou restauraci i pasové a celní odbavení. Nenechte se ale zmást tím, že po vás pas nikdo nebude vyžadovat. Je totiž vaší povinností si místo pasové kontroly vyhledat a projít jím. Vzhledem k omezenému provozu na obou těchto letištích to není vždy jednoduché, ale pokud odletíte bez toho, že byste svůj pas někomu v uniformě ukázali, vystavujete se, zejména v Ostende, nebezpečí pokuty.
Dalším rozhodnutím, které musíte učinit, je volba příletového letiště do Británie. Moje osobní zkušenost je s letištěm Biggin Hill. Jedná se o frekventované letiště s profesionálním zabezpečením včetně dostupného benzínu. Poplatky jsou rozumné, Londýn je dostupný veřejnou dopravou. Další, z turistického pohledu skvělou možností je letět nejdříve na francouzské letiště Dinard u St-Malo. Odtud pak na některý z Normanských ostrovů (Channel Islands) – Jersey, Alderney, Guernsey – a následně pak do Anglie. Tady je jen potřeba dát pozor, protože tyto ostrovy mají svůj vlastní celní režim, a je proto nutné se při odletu směrem na ně nebo při příletu z nich nechat mezinárodně odbavit jak ve Francii (Dinard), tak v Anglii, kde nejvhodnější mezinárodní letiště pro přílety z Normanských ostrovů je Exeter. Pokud byste přiletěli na běžné vnitrostátní letiště, může z toho být v Anglii velká pokuta a někde se mluví i o možném uvěznění.
Letiště přijímající mezinárodní lety jsou v úředním jazyce označována jako „designated airports“ a je jich v Británii celkem něco přes třicet. Přesné postupy jsou definovány mj. v dokumentu GAR Guidance. Pokud vám žádné z designovaných letišť nevyhovuje a potřebovali byste přistát na letišti bez pasové kontroly, pak je možné to u většiny britských letišť zajistit tak, že 24 hodin předem informujete o svém příletu místní policii. Přesný postup bývá v informacích AIP pro příslušné letiště.
Pro lety, při nichž jsou přelétávány hranice, je vždy vyžadován letový plán. V tomto letovém plánu musí být uvedeny body na pobřeží, kde do Velké Británie vstupujete nebo ji opouštíte. Pro lety v rámci Velké Británie se mimo lety v řízených prostorech nemusí letové plány podávat.
Hedriánova zeď
VFR létání se ve Velké Británii nijak zvlášť neliší od létání jinde. Když se vám nad Kanálem poprvé ozve z rádia britský řídící, tak vás obvykle zaskočí otázkou, jakou úroveň služby (level of service) si přejete. Pro VFR lety je prakticky jediná odpověď „basic service“. Jakmile svůj požadavek oznámíte, potvrdí vám jej a jinak vše pokračuje tak, jak jste zvyklí. Basic service nezahrnuje varování před jiným provozem (deconfliction service), a tak, i když varování obvykle dostanete, je třeba se spoléhat především na vlastní oči. Ve Velké Británii má velké množství letišť požadavek PPR. Někde na něm lpí (např. Oxford), někde sice ne, ale pro příznivé přijetí je vždy lepší na další letiště zavolat a povolení si vybavit alespoň telefonicky. Některá zvláště přísná letiště vyžadují fax.
Jako všude jinde, je také zde vhodné si prověřit aktuální dostupnost benzínu a provozuschopnost letiště. Letištní poplatky na menších letištích jsou přibližně na úrovni ostatních letišť v západní Evropě, tedy kolem 20–40 EUR za letadlo do 1,5 tuny. Také benzín je za ceny srovnatelné s ostatními evropskými zeměmi. Detailní informace o otvírací době, kontaktech i dostupnosti benzínu naleznete v britském AIPu.
Velká Británie má spoustu krásných míst, z nichž hodně se mi podařilo prolétat. Ta nejzajímavější bych shrnul asi takto:
Normanské ostrovy – Guernsey, Jersey, Alderney – každý z těchto ostrovů i všechny dohromady jsou z ptačí perspektivy překrásné. Přeletěl jsem všechna jejich letiště, ale zkušenost z přistání mám jen z Jersey, které je nejrušnější, ale má skvělé zázemí pro sportovní letadla včetně příjemné restaurace. Poplatky jsou zde mírné, Avgas bez problémů.
Scilly Isles – v hezkém počasí, které zde prý vládne velkou část roku, se nad těmito ostrovy cítíte jako někde v Karibiku. Překrásné barvy, tvary, množství drobných ostrůvků. Letiště St Mary’s je velmi příjemné a přátelské. Má ale také požadavek PPR, který je třeba dodržovat. Vzhledem k velmi častým dopravním letům VFR mezi Land’s End and St Mary’s je třeba dávat pozor na provoz zejména kolem hladiny 2500 stop, kde zdejší vrtulová dopravní letadla létají.
Pobřeží Cornwall – má dvě části, jižní a severní, a v předělu mezi nimi leží letiště a město s příznačným názvem Land’s End. Obě části pobřeží jsou překrásné a fotografie a videa z nich i ze Scilly Isles můžete najít na www.flying-revue.cz v části věnované expedici Severní moře.
Oxford – letiště je velmi rušné, protože jsou zde aktivní pilotní školy. Je proto zásadně potřeba dodržovat požadavek PPR. Jinak je vše standardní a samotné město nabízí překrásné turistické zážitky. Je také z velké části možné jej přeletět a udělat zajímavé fotografie.
Letiště Kidlington – Oxford | Letiště Derby |
Londýn – k Londýnu toho není třeba moc psát. Skvělé je to, že historické GA letiště Biggin Hill je veřejnou dopravou vzdálené od středu Londýna jen nějakých 50–60 minut cesty.
I na letišti Biggin Hill je časopis Flying Revue velmi oblíbený | OK LEX na historickém londýnském letišti Biggin Hill |
Jižní pobřeží Anglie – letět ze západu na východ nebo obráceně ve výšce nějakých 300 metrů nad jižním pobřežím Anglie je překrásné a celkem jednoduché. Tuto cestu jsem absolvoval tak, že jsem letěl z Oxfordu na jih směrem k Southamptonu a odsud pak směrem na východ až do Manstonu. Cestou letíte samozřejmě i přes známé skály u Doveru. Jižně od Southamptonu je také proslulý ostrov Isle of Wight s milým letištěm Bembridge a nedalekou královskou rezidencí.
Královské letní sídlo Osborne House.
Skotsko – problémem je hlavně počasí. Sezóna zde je pro VFR létání kratší zejména kvůli nízké oblačnosti a častým srážkám. Pokud se do Skotska chcete vypravit, snažte se tam proto letět v období od začátku června do konce září.
Jezero Loch Ail, vpravo Kaledonský kanál s Neptunovým schodištěm
Z leteckého pohledu je ale Skotsko nesmírně zajímavé – řada menších, avšak fungujících ostrovních letišť, dobré služby, Avgas je dostupný na většině letišť. Pokud máte dobré počasí, tak bych rozhodně doporučoval letiště Oban, Glenforsa a Stornoway v západním Skotsku. Překrásný je také přelet Kaledonského kanálu, jehož součástí je i jezero Loch Ness. Letět můžete z Glenforsy nebo Obanu do Inverness nebo na severnější Wick.
Zcela nezapomenutelné jsou pak Orknejské (letiště Kirkwall) i Shetlandské ostrovy (letiště Sumburgh nebo Lerwick). Pokud by vás zajímalo podívat se na letecké fotografie nebo videa z těchto oblastí, můžete je také najít v sekci Expedice na stránkách www.flying-revue.cz.
Inverness | Západní pobřeží hlavního ostrova Shetland. |
Pokud letíte přes Británii podle pobřeží směrem z jihu na sever nebo obráceně, tak je rozhodně zajímavější západní pobřeží, které je členitější, má řadu majáků a dalších zajímavých míst. Je to odsud také skok na zajímavý ostrov Isle of Man nebo do Severního Irska. Isle of Man ale není součástí celního prostoru EU, a proto musíte pro odlet i přílet z Británie použít „designated airport“.
Text a foto: Jiří Prusa
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »