Jak se létá... v Itálii

Nad Evropou s Flying Revue 10.       Itálie je zemí, která zní uším VFR pilotů velmi vábivě – má moře, historická města, horská střediska. Je to také země, která vlastně není tak daleko a když je vše v pořádku, můžeme být za dvě hodiny v atraktivních Benátkách – jiné podnebí, mořské pláže, vodní kanály a všude davy turistů…

Při letu do Itálie je ale potřeba překonat Alpy, a na to je nutné se trochu připravit. Při VFR letu do Itálie je potřeba podat letový plán, stejně jako je třeba jej podávat i při letech v rámci Itálie z/na letiště s řízeným provozem nebo při plánovaném průletu některého TMA.

Plánování letu Evropa

Všechny potřebné informace k plánování letu do jednotlivých evropských zemí najdete na webu FR v sekci Plánování letu Evropa

Sekci Irsko pro plánování letu najdete zde.

Letový lán se musí podávat i v případech, kdy letíte i jen část cesty nad otevřeným mořem. Všechny VFR lety se musí provádět za viditelnosti země. Při letu z oblasti Schengenu lze letět na kterékoliv letiště v Itálii. Pro ULL není vyžadováno žádné speciální povolení, jen je třeba, aby letadlo bylo vybavené radiostanicí, odpovídačem s módem C nebo S, ELT a záchranným padákovým systémem. Letadlo by ale mělo být údajně zapsáno v registru Advanced Microlight, který vede Aero Club Italia. Při letu z ČR do Itálie jsou v principu dvě možnosti – buď letět nejkratší možnou tratí, např. přes bod VEKEN mezi Rakouskem a Itálií a odtud pak pokračovat na cílové letiště v Itálii.

Problémem tohoto časově nejlepšího řešení je skutečnost, že trať vede přes vrcholky Alp s výškou přes 10 000 stop a počasí tu nedává vždy záruku toho, že je možné ve výšce kolem 12 500 stop celou cestu bez problémů letět. Mohou tu být mraky, mráz, námraza, bouřky atd. a není kam sklesávat. Pokud je počasí před Alpami a kolem Dunaje stále v limitech VFR a vy přes vrcholky Alp nemůžete nebo nechcete, pak je tu ještě alternativní východní trasa. Optimálně ji můžete plánovat přes navigační body STEIN nebo SASAL na rakousko-maďarské hranici a odsud pak směrem na jih přes bod DIMLO a východně od letiště Maribor, po předepsané VFR trati podél slovinsko-chorvatské hranice k Trieste a do severní Itálie, případně přes Jadran někam jižněji. To samozřejmě jen pokud jste připraveni letět asi hodinu přes Jaderské moře.

» Létáte do zahraničí, nebo se na to chystáte? Osvěžte si anglickou VFR komunikaci s naší on-line aplikací VFR Communication.  

Východní cestou se vyhnete nutnosti přeletu vrcholků Alp a postačí vám letět ve výšce 4500 stop nad Rakouskem a maximálně 6500–7500 stop nad Slovinskem. Tím se obecné nároky na počasí i případné nebezpečí námrazy zásadně sníží. Cesta se prodlouží o 30–40 minut. Dispečeři služby Info v Itálii jsou někdy trochu nevyzpytatelní. Poměrně často od vás požadují kalkulace přeletových časů různých bodů, jejichž jména je složité dekódovat, protože je na vás vyštěkávají v italské podobě a jedná se o místní názvy.

Je proto někdy potřeba se nenechat rozhodit, a pokud určitý bod v mapě nemáte nebo nevíte, kde jej hledat, prostě oznamte s omluvou čas přeletu nějakého jiného bodu na vaší trati ve vzdálenosti nějakých 10–15 minut letu. Obvykle to projde a dispečer si udělá svůj obrázek o vaší rychlosti a směru, nebo vám případně dá vektor, aby vás dostal tam, kam chce.  Je zásadně důležité respektovat to, že na dvou místech v Itálii jsou přesně definované VFR tratě, které je nutné dodržovat. Jedná se o TMA Roma a TMA Milano, kam vás nepustí jinak, než pokud máte v letovém plánu trať plánovanou po definovaných VFR bodech.

» Užitečná vám může být i on-line aplikace Trexee pro monitoring vašeho letadla za letu i v hangáru či na stojánce a také pro automatické přivolání pomoci v nouzové situaci.

 Podobně můžete s jistotou očekávat, že při letu do Benátek vás bez ohledu na váš letový plán povedou přes CAORLE nad pobřežím ve výšce 1000 stop. Instrukce k létání ve výšce 1000 stop nad pobřežím je v Itálii asi až trochu moc populární. Problém je v tom, že stejnou instrukci dostávají letadla v obou směrech, a lehce se tak stane, že se přímo na vás žene jiné letadlo letící stejnou trasu (nad plážemi) také ve výšce 1000 stop. Věřit, že druhý pilot bude respektovat stejná pravidla bezpečné. Řeším to proto už rutinně tak, že dispečerovi buď oznámím, že poletím v 800 nebo 1200 stopách, nebo jednu až dvě míle od pobřeží nad mořem, případně oboje (800/1200 stop míli od pobřeží).

Letiště v Itálii se dělí na tři různé skupiny: aeroporti (větší letiště), aviosuperficie (přibližně jako naše aeroklubová letiště) a UL plochy. Létání na větší letiště není ve většině případů vůbec povolené ULL strojům. Problémem pro většinu menších letadel je pak to, že jen málokterá dopravní letiště mají Avgas a možnost přivézt benzín od pumpy tu také není. I byrokracie a částečně také ceny (obvykle je tu povinný handling) jsou všeobecnému létání na těchto letištích nepříznivé. Nejvhodnější je proto využívat menší aviosuperficie, kde jsou poplatky v rozmezí 10–40 Eur pro stroje běžně používané pro VFR lety. 

Informace o letištích, jejich souřadnicích a službách naleznete v průvodci Aviaportolano, který lze v anglické verzi koupit přes web uvedený pod tímto článkem. Na dvou z uváděných z webů můžete také najít seznamy italských letišť a potřebné základní informace o nich. Plochy pro ULL jsou obvykle provozovány skupinou ULL nadšenců a nebývá problém se tam domluvit na přistání a získat benzín od místní pumpy. Poplatky jsou tu buď nulové, nebo mizivé, a některé z nich jsou uvedeny také na stránkách italské ULL asociace.

Na Evropou s Flying Revue. Seriál o tom, jak se v které evropské zemi létá. Létejte s námi!

» Všechny díly seriálu Nad Evropou s Flying Revue si můžete přečíst zde.

Z osobních zkušeností mohu doporučit pro lety do Benátek historické a velmi přátelské letiště Lido, pro cesty do Milána letiště Vergiate a pro lety do Říma pak Urbe. Pro let do Trieste bych místo jeho vlastního, ale velmi vzdáleného letiště Ronchi doporučoval slovinské letiště Portorož– je blíž, je menší i příjemnější a také se zde mnohem rychleji odbavíte. Na všech těchto letištích je k dostání Avgas a poplatky jsou tu celkem mírné.

Pokud pak míříte na severozápadní pobřeží k Pise, je možné využít letiště Lucca, které leží i v blízkosti stejnojmenného překrás Miného městečka. Je tu ale výcviková základna pro parašutisty, při seskocích nebývají povolené vzlety ani přistání, a tak se vám může stát, že podobně jako já budete čekat přes půl hodiny ve vzduchu. Trochu jižněji je pak roztomilé letiště Marina di Campo na Napoleonově ostrově Elba. Zde je sice benzín k dostání, ale jsou tu extrémně vysoké noční parkovací poplatky, a tak je lepší přiletět ráno a odletět večer, což na prohlídku ostrova stačí.

Při cestách ještě více na jih lze pak využít i letiště Rimini, kde ale není k dostání benzín. Pro případný let na dopravní letiště Neapol je potřeba si vyžádat napřed slot a je také nutné počítat s tím, že parkovací místo nedostanete vůbec, nebo jen na omezenou dobu. Pro lety do Neapole a jeho okolí je proto vhodnější volit letiště Salerno s dobrými a cenově příznivými službami i benzínem, odkud se vlakem dostanete asi za 40 minut do centra Neapole. Pokud byste si chtěli prohlédnout nebo vyfotit sopku Vesuv, není to tak jednoduché, protože ten leží v TMA letiště Neapol a nad ním často vyčkávají dopravní letadla na povolení k přistání. Ještě více na jih pak leží sice dopravní, ale příjemné letiště s benzinem Avgas – Reggio di Calabria. Odtud je to pak již jen skok na Sicílii.

Právě o létání v těchto zemích pojednává seriál Po Evropě s Flying Revue.

Pokud letíte na Sicílii, snažte se vyhnout letu do Catanie, což je velmi frekventované dopravní letiště, kde si musíte s předstihem vyžádat sloty a moc vřele vás tu vítat rozhodně nebudou. V době, kdy jsem tam byl, neměli ani Avgas. Velmi zajímavé je ale sportovní letiště Boccadifalco v Palermu. Je zde sice nutné vyžádat napřed PPR, ale je to přátelské klubové letiště s benzínem a je pár minut od středu Palerma. Při létání po Sicílii je trochu škoda, že sopka Etna je nyní deklarována jako „P“ prostor až do FL 195. Ještě loni na jaře jsem nad ní létal a filmoval její kouřící krátery a bylo to úžasné.

Pokud jste již ale na Sicílii, máte trochu více času a chuť letět nějakých 45 minut nad mořem, pak se rozhodně podívejte na Maltu. Oblet hlavního ostrova i severního ostrova Gozo a přelet hlavního města La Valletta je nezapomenutelný. Můžete pak samozřejmě také ještě na ostrovy Lampedusa a Pantelleria, jež leží jižněji než moc létání nad vodou. Pohádkový je pak let z Palerma do Salerna přes sopečné Liparské ostrovy a sopku Stromboli. Fotografie a video z této oblasti můžete nalézt na www.flying-revue.cz, kde najdete také nové zajímavé informace pro piloty.

Pokud nemáte na Sicílii čas nebo chuť, tak vám mohu náhradou doporučit ještě letiště Aosta v severní Itálii, které je jen pár kilometrů od masivu Mont Blanc a dá se tu také lyžovat. Z italské strany odsud můžete k Mont Blanku bez problému vystoupat a podle libosti jej obdivovat a fotit. Z francouzské strany to není tak jednoduché. Aosta je nevelké a celkem příjemné dopravní letiště, jež má Avgas.

V Itálii je samozřejmě také mnoho míst, která je krásné i jen přeletět – mohu doporučit například historickou Florencii, věžové městečko San Grimignano jižně od Pisy, otrovy Capri a Ischia nebo dechberoucí pobřeží Amalfi (od VOR Sorrento – SOR až k letišti Salerno). Krásné je také si zakroužit kolem státu a města San Marino, které se tyčí na skalním masivu západně od Rimini.

Trochu blíže k nám je samozřejmě také známé jezero Lago di Garda a kousek na sever od něj velmi příjemné malé letiště Trento. Všeobecnému létání velmi příznivé letiště Bolzano je pak skvělým výchozím místem pro lety do krásných částí italských a rakouských Alp. V každém případě nabízí Itálie ohromné množství zajímavostí, které stojí za to vidět ze vzduchu i ze země. Pokud vás dnešníčlánek zaujal, tak se v příštím čísle můžete těšit na článek věnující se Chorvatsku, jež nabízí pilotům krásu svého pobřeží i neuvěřitelně tvarovaných ostrovů. 

Text a foto: Jiří Pruša

 Aplikace pro piloty: