29.8.2020 Díl čtvrtý: První výkony a přelety
Jak to vlastně může vypadat na prvních přeletech, nebo překonávání např. pětihodinového letu potřebného k získání odznaku „stříbrné céčko“? Můžete se těšit na úžasné prožitky a pocity vítězství, ale také se připravte na stres, bolest a únavu.
Nemá být létání radost? Proč by měl vlastně člověk v kabině tak trochu trpět, stresovat se, mít žízeň a hlad? Protože to k plachtění také patří. Všechny tyto zdánlivě odpudivé věci převálcuje ten neuvěřitelný pocit vítězství nad přírodou a vlastně i nad sebou samým, jelikož při přeletu musíte prokázat značnou vůli, touhu a zdravou odvahu.
Vosa po úspěšném přistání ve Dvoře Králové
Pokud začínající plachtař zvládá létání kolem letiště a dokáže se udržet ve vzduchu díky termice i několik hodin, je na čase si pomalu vyzkoušet nějaký ten přelet, nebo jen odlet od letiště. Není vlastně úplně podstatné kolik kilometrů uletíte, nebo kam se vydáte. Nejdůležitější je totiž překonat ten pocit tzv. odstřižení pupeční šňůry od svého letiště, což je pro čerstvé plachtaře snad ten nejzásadnější krok. Jakmile se rozhodnete vydat na trať a proletíte páskou, leťte dál. Je to jednoduchá, sice možná na první pohled bláznivá teorie, ale základem je, se nevracet a pokračovat v letu od letiště, samozřejmě pokud nesměřujete do opravdu špatných podmínek. Odleťte od letiště do takové vzdálenosti, odkud víte, že zpět z téhle výšky nedokloužete a musíte si v nějakém „stoupáku“ zase výšku dobrat. Malinko se odstřihněte od myšlenek, zda pak nedoletíte zpět na své domovské letiště. Když se nechytnete, tak přistanete na jiném a převlečou vás zpět, nebo přistanete do pole. To k plachtění holt patří a přistání do pole čeká dříve, či později stejně každého. Sám jsem takto skončil hned v prvním roce, kdy jsem se v „čistém“ (termické proudy, které nejsou indikovány mraky) vydal z mého domovského letiště v Hořicích do Broumova a skončil jsem už ve Dvoře Králové. Jakmile jsem se vydal na trať, nebyl nikde pořádně žádný stoupák, nebo jsem ho spíše možná nedokázal najít. Přistání na jiném letišti je zkušenost, kterou využijete stoprocentně i v pozdějších letech, nemějte z toho proto velké obavy. Základem tedy je, jít stále dopředu!
Město Hořice, foto po dokluzu z 200 km přeletu
A co taková první „pětihodinovka“? První je opravdu nezapomenutelná a snad každý plachtař si ji pamatuje. Pro spoustu laiků je vůbec informace, že se s kluzákem dokážete udržet ve vzduchu pět hodin, naprosto neuvěřitelná, ale je tomu opravdu tak a není to nic výjimečného. Jak se na první pětku připravit? Každý to má jinak, ale doporučuji moc před letem nepít, to spíše až během letu. Svačina s sebou také není k zahození, jelikož je to opravdu dlouhé. Při této úloze se nejspíše budete držet v blízkosti letiště, proto je vlastně let tak úmorný. Při přeletu na vzdálenost čas ubíhá úplně jinak, jelikož řešíte spoustu situací spojených s výkonnostním letem. Když jste ale na „pětce“, tak to hoblujete jen kolem komína a po třech hodinách začíná krize. V tu chvíli je dobré se občerstvit a vzpružit se. Držet byste se měli co nejvýše to půjde, protože v odpoledních hodinách může docházet ke slábnutí termiky a pokud značně vyklesáte, můžete mít problém se zase chytit. Kdybyste tedy měli kroužit hodinu jen pod jedním mrakem, zatněte zuby a držte se tam. Připravte se na zatuhlé nohy a bolesti hlavně sedacích partií, ale jakmile se Vám to povede a dáte to, všechna bolest jde stranou a dostaví se nepopsatelné vnitřní uspokojení, které chcete zažívat zas a znova. Tohle vám přinese jen bezmotorové létání!
Autor: David Plza
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »