Vzpomínám na jeden letošní nádherný květnový den, který jsme díky Martinovi Nepovímovi a Robertovi Sivíkovi mohli strávit společně se dvěma americkými legendami, Beechcraftem Bonanzou V35 a Cadillacem DeVille ročník 1961. Osobně se musím přiznat, že pro starou techniku mám slabost, ať už jde o historická letadla, auta či motocykly. A ta americká je mi obzvláště blízká. Pokud jde o auta, tak mne občas napadá, že tahle stará filozofie téměř nezničitelných velkoobjemových motorů, techniky, která vás mohla provázet velkou částí vašeho života, byla vlastně mnohem ekologičtější než současná honba za malými objemy a vysokými otáčkami, vedoucí ke stylu vyrobit, využít a rychle zahodit. Vyrábíme, spotřebováváme a vyhazujeme v šíleném kolotoči zaštítěném často pochybnou ekologií a teoretickými emisními limity, které jsou v reálném životě stejně naprosto nereálné. U letadel to sice cítím trochu jinak, ale když jsem viděl, jak se Martin Nepovím doslova mazlil s řízením Bonanzy, napadalo mne, zda si takovou pilotovu lásku dokáže získat třeba nějaké současné, byť třeba špičkové kompozitové éro. Možná ano, ale pro mne zůstává tohle americké železo a alclad připomínkou doby, která sice nebyla jednodušší, ale možná trochu lepší. I když možná jen proto, že zkrátka už „byla“.
Do historie tak trochu zabrousíme i v testu jiné americké legendy, Piperu J-3 Cub, který letos oslavil své 75. narozeniny. I když, těžko hovořit o historii, po celém světě jich stále létají stovky kusů a na svět přichází řada přímých následovníků. Zavítáme na slet LAA, mezi vrtulníkové jednotky létající pro Organizaci spojených národů a s Pavlem Valentou se vrátíme domů ze sladké Francie.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »