Listopad – prosinec 2011

Přemýšlení nad tím, jaké téma zvolit pro editorial nového čísla našeho časopisu, vzalo za své v noci 19. září, když se na obrazovce mého počítače a kdesi daleko v Renu zřítil závodní Mustang Jimmyho Leewarda mezi diváky do předních řad VIP boxů. Nechme na příslušných orgánech, aby zjistily, co se přesně onoho tragického dne stalo, a nepouštějme se do spekulací. Tragédie v Renu však svým způsobem vyvolala daleko důležitější otázky díky následné hysterické reakci mainstremových médií za oceánem, volajících tu po skončení leteckých závodů, tu po skončení jakýchkoliv leteckých show, to vše v zájmu všeobecné starosti o zdraví a bezpečnost občanů a za využití neúplných, zkreslených, nebo pro neinformovaného čtenáře těžko pochopitelných údajů. Špatná zpráva je přeci ta nejlepší zpráva a ideální příležitost ukázat, že se o nás „velký bratr“ stará.

Jenže nikdo z těch, kdo usedají do kabin letadel, to nečiní proto, aby na konci letu čekala smrt. A je jedno, jestli usedají do Sluky, Zlína, Cirrusu, nebo třeba speciálně modifikovaného závodního Mustangu. Dělají to proto, že je žene vášeň a touha prožít život naplno dřív, než je dostihne zubatá. A to je právě ono. Moderní společnost nás svádí a přesvědčuje, že smrt je cosi, co je kdesi daleko a čeho se není třeba bát. Ale není přece jen lepší ji chápat tak, jak to ve skutečnosti je, jako nedílnou součást našeho bytí, která navíc může přijít za pět minut, zítra nebo za měsíc? Nejde o to se bát, ale pokusit se žít tak, aby těch pět minut, den nebo měsíc stály za to. Abychom je prožili správně, naplno a měli možnost také nést za svá rozhodnutí odpovědnost. A ne žít tak, jak se nás někdo v „našem vlastním zájmu“ snaží přesvědčit, že je to správné.

Jde jen o to, jak se zubaté, až přijde, budeme schopni podívat do očí.