Jak se létá ve Finsku

Nad Evropou s Flying Revue 6.      Při rozhodování o tom, kam by měla vést moje další expedice objevující evropské ostrovy z letadla, jsem ke svému vlastnímu překvapení zjistil, jak neuvěřitelně mnoho ostrovů je v Baltském moři a kolik z těchto ostrovů patří Finsku. Obydlených finských ostrovů je asi 500, větších než 1 km2 je kolem 800 a větších než 0,5 ha má Finsko neuvěřitelných 56 000 ostrovů!

Zřejmě dvěma nejpopulárnějšími skupinami ostrovů jsou částečně nezávislé Alandské souostroví ležící v jihozápadním cípu Finska a pak zcela odlišné Kvarkenské souostroví v Botnickém zálivu.

Plánování letu Evropa

Všechny potřebné informace k plánování letu do jednotlivých evropských zemí najdete na webu FR v sekci Plánování letu Evropa

Sekci Dánsko pro plánování letu najdete zde.

Finské vnitrozemí je, jak známo, plné lesů a jezer, je celkem ploché a nenajdeme zde mnoho letišť. Určitě by bylo krásné tu létat letadlem s plováky, která jsou zde vidět i v plovoucích hangárech v blízkosti letních chat. Zajímavý přístup mají Finové taky k létání na sněhu, létají raději s nafukovacími plováky, které jsou na rozdíl od lyží širší a mohou se proto používat i v hlubším prašanu.

Celkově se dá říci, že Finsko je všeobecnému létání příznivě nakloněné – na všech letištích jsou připravení i na malá letadla, Avgas je bez problému k dostání a ceny za letištní služby jsou na úrovni evropského průměru. Handling není snad mimo mezinárodní letiště Helsinki Vantaa povinný. Ve Finsku je také množství soukromých nebo klubových letišť. Pro většinu těchto letišť si lze zdarma stáhnout i přibližovací mapy a letecké fotografie.

» Létáte do zahraničí, nebo se na to chystáte? Osvěžte si anglickou VFR komunikaci s naší on-line aplikací VFR Communication.

Finsko aplikuje zajímavý způsob účtování a placení za letištní a případné přibližovací služby. První VFR letový plán přilétávajícího stroje je zanesen do systému podle imatrikulace. K tomuto záznamu jsou pak připisovány „útraty“ na jednotlivých letištích a souhrnná faktura dorazí k provozovateli nebo majiteli letadla za pár týdnů po návratu. Její vytvoření je zřejmě aktivováno letovým plánem pro let opouštějící Finsko. Pokud odlétáte z letiště, kde zrovna není administrativní pracovník, stačí napsat imatrikulaci, MTOW, typ letadla a časy příletu/odletu na papírek a ten vhodit do připravené krabice. I tyto informace jsou pak vloženy do souhrnného fakturačního systému.

Finsko je součástí EU i Schengenského prostoru a pro mezinárodní lety z jiných členských zemí Schengenu platí proto obvyklá pravidla – první přistání ve Finsku můžete plánovat na kterékoliv finské letiště. Stejně pak logicky i pro odlet. Ve Finsku jsou v principu aplikována také běžná ICAO pravidla, a tak není potřeba si zvykat na něco jiného. Podávání VFR letových plánů není v principu povinné, ale s ohledem na přelety rozsáhlých neobydlených území jej doporučuji.

» Užitečná vám může být i on-line aplikace Trexee pro monitoring vašeho letadla za letu i v hangáru či na stojánce a také pro automatické přivolání pomoci v nouzové situaci.

Ve vztahu k ULL letadlům platí od roku 2016 pravidla, která přenášejí zodpovědnost do velké míry na pilota. Je potřeba vyplnit speciální formulář. Přesné informace i potřebné odkazy naleznete na webu asociace ULL létání ve Finsku lentopaikat.fi (viz www. flying-revue.cz). Zde najdete k volnému stažení také mapky i letecké fotografie jednotlivých finských letišť. 

Z Česka i Slovenska se lze do/z Finska dostat dvěma základními a velmi zajímavými cestami. Ta první vede přes západní Polsko nebo východ Německa na atraktivní dánský ostrov Bornholm. Odsud pak podél východního pobřeží jižního Švédska, kde můžete strávit krásný den na letišti Visby ostrova Gotland. Odsud pak už například do Mariehamnu, hlavního města Alandského souostroví. Druhá cesta pak vede přes Polsko a Baltské republiky.

Na této cestě se můžete pokochat všemi třemi hlavními baltskými městy – Vilniusem, Rigou a Tallinnem. Při přeletu Finského zálivu je pak potřeba se držet v odpovídající vzdálenosti od rusko- finské hranice, která vede trochu klikatě nad mořem podle toho, jak se Finsko s Ruskem dohodly na vlastnictví ostrůvků v zálivu. Pokud by vaše trasa vedla přes Rusko, pak je potřeba respektovat povinné používání stanovených přechodových bodů.

Na Evropou s Flying Revue. Seriál o tom, jak se v které evropské zemi létá. Létejte s námi!

Právě o létání v těchto zemích pojednává seriál Po Evropě s Flying Revue.

Při této cestě máte skvělou příležitost se podívat do Helsinek. Určitě si neplánujte let na mezinárodní letiště Helsinki Vantaa, ale leťte na letiště Helsinki Malmi. Terminál tohoto letiště ze třicátých let je architektonický skvost, který vám učaruje. Vlastní letiště je sice dost frekventované, ale jedná se většinou o malá sportovní letadla. K dispozici je tu také Avgas a veškeré služby jsou cílené na všeobecné letectví.

Dlouhé lety nad finskou pevninou jsou ze začátku působivé, ale po pár hodinách letu nad lesy a jezery už chcete vidět něco jiného. Moje doporučení je letět z Helsinek Malmi podél mořského pobřeží až do Marienhamu (pokud volíte trasu přes Baltské republiky). Je potřeba vědět, že Alandské ostrovy nejsou celně součástí EU, a tak zde musíte prvně přistát právě v Mariehamnu, kde je k dispozici celní i pasové odbavení. Při příletu ani při odletu mi ale nikdo nevěnoval žádnou pozornost. Z Mariehamnu pak můžete pokračovat na sever podél východního pobřeží Botnického zálivu přes Kvarkenské ostrovy do města Vaasa. Když budete mít dostatek času, můžete se vydat až na severní cíp Botnického zálivu na letiště Oulu. 

Celé pobřeží Botnického zálivu s jeho stovkami roztodivných ostrovů rozhodně stojí za to. Vrátit se pak můžete přes vnitrozemí do Tampere a odsud do Helsinek nebo přes Švédsko zpět druhou cestou. Leteckou cestu do Finska bych doporučoval absolvovat v období červen – září, abyste měli co nejvyšší pravděpodobnost dobrého počasí. Zajímavé létání po Finsku můžete zkombinovat právě i s velmi atraktivní příletovou a odletovou trasou, které vám umožní poznat krásy Baltských republik i jihovýchodního Švédska. 

Text a foto: Jiří Pruša