Bylo by asi nošením dříví do lesa říkat, že po více než dvaceti letech, po změnách, ke kterým došlo v roce 1989, vládne ve společnosti poněkud „blbá nálada“. Bohužel, ne zcela optimistická je i situace v českém letectví, jak konečně napovídají diskuze na leteckých serverech, průběh 1. konference o strategii leteckého vzdělávání, nebo aktuální ekonomická situace řady leteckých výrobců. Žádná zázračná koncepce pravděpodobně nepřijde, přesto si však troufnu tvrdit, že létat budou i další generace pilotů. Létání má totiž obrovskou moc okouzlit a uchvátit lidskou duši. Kolik nových pilotů bude a za jakých podmínek budou létat, to však záleží také na každém, kdo se dnes kolem letadel pohybuje. Žádný, byť sebelepší koncept nepomůže bez toho, aby se většina z těch, jimž létání přispívá k radosti ze života, pokusila kousek svého privilegia létání vrátit a pomoci těm, kteří je jednou za kniplem vystřídají. V americké EAA to pochopili už před delším časem a přál bych všem vidět, jakým ohňostrojem nápadů byla na loňském Oshkoshi část expozice věnovaná dětem a mládeži. Zkusme to také. Možná zjistíme, že ta největší překážka ve snaze posunout kousek světa kolem sebe k lepšímu, leží právě v nás. A věřte mi, že pohled na prcka s rozzářenýma očima, natahujícího ruku za vrčícím letadlem na obloze, za to stojí.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »