Rudé hvězdy nad západem: Honba za tajemstvím ruských stíhaček

Rok 1978, vojenské letiště a malá a neveřejná ukázka vzdušného boje čtyř letounů MiG-21 pro přihlížející generály. Na tom by asi nebylo nic divného, vždyť těchto MiGů se vyrobilo přes 11 000 kusů. Jenže v kabinách seděli američtí piloti a s MiGy létali nad Spojenými státy. Nejen o tom, jak se do USA MiGy dostaly, pojednává tento článek.

Americké silové složky od počátku padesátých let minulého století pečlivě schraňují veškeré informace o technice možných protivníků. Důvodů, proč se agenti snažili získat dokumentaci, nebo dokonce celé stroje ze SSSR, je mnoho. V průběhu studené války šlo zejména o odhalení technických řešení, která by posunula domácí vývoj a umožnila stavbu výkonnějších letadel a vytvoření efektivních protiopatření v podobě lepších letounů, účinných raket, rušičů, radiolokátorů či obyčejných metodik boje. Zájem však nepolevil ani po rozpadu SSSR.

První MIGY nad Nevadou

Američané se v padesátých letech ze všech sil snažili získat MiG-15, aby jej mohli důkladně prozkoumat. Představoval totiž pro USA oprávněnou hrozbu v konfliktech na asijském a africkém kontinentě, kde poprvé, i když nepřímo, proti sobě stály Spojené státy a Sovětský svaz.

V roce 1953 přálo Američanům štěstí, když dva polští piloti ulétli se svými MiG-15 do Dánska. V jednom případě Dánsko letoun vrátilo, v druhém už ne, a ten se dostal do USA. Spolu s ním emigrovali i oba letci, kteří se ve Spojených státech podíleli na zkouškách letounů a pomáhali přeškolit piloty USAF.