21.6.2019
Velký úlet 1939 – 2019 Letiště Piešťany, pátek 7. června 2019, 12.00 hod. Na prahu dráhy 19 právě zastavil Antonov An-2 s tříčlennou posádkou a devítičlenným týmem mise Velký úlet 2019. Za tři minuty uplyne na minutu přesně osmdesát let od chvíle, kdy se ze stejného letiště do vzduchu vznesly čtyři letouny slovenských vzdušných sil, v nichž osm letců v červnu 1939 uletělo za svobodou…
Je to jeden z těch neuvěřitelných příběhů, které ze sebe vydává historie v dobách, kdy jde mladým mužům o víc než jen o to, s kterým děvčetem půjdou dnes večer do kina. Z chlapců se stávají muži, a ti v sobě náhle nacházejí motivy a schopnosti dosud jim neznámé.
Tak i osm pilotů sloužících v roce 1939 na vojenské letecké základně v Piešťanech, do hloubi duše pobouřeno odtržením Slovenska od společného státu Čechů a Slováků a jeho přimknutím k hitlerovské koalici zosnovalo na protest proti tomu (a s odhodláním bojovat proti německému nacismu) úlet do v té době zatím ještě svobodného Polska.
Velký úlet 1939-2019
A právě 7. června 2019 uplynulo přesně 80 let od chvíle, kdy se čtyři dvojplošníky - tři Letovy Š-328 a jedno Aero Ab 101.15 - s osmi letci odlepily od země a z Piešťan zamířily na 440 km vzdálenou vojenskou leteckou základnu v polském Deblinu. Pro těch 80 let i pro to, že jeden z členů odvážné skupiny, pozdější brigádní generál a nositel Řádu Bílého lva Imrich Gablech, byl čestným členem jihlavského Czech Spitfire Clubu, který má připomínání slavných okamžiků naší vojenské letecké historie jaksi v „popisu práce“, rozhodli se jihlavští uskutečnit 7. června 2019 rekonstrukci tohoto „Velkého úletu“ a do týmu přizvali i Flying Revue. Poslyšte jeho příběh.
***
Vstup do hangáru jihlavského letiště dnes vypadá mírně neletecky. Stolky s publikacemi, letáky a dalšími materiály, podobizna Imricha Gablecha, česká a slovenská vlajka. Před nimi dvanáctičlenný tým, který za chvíli zmizí v útrobách přistaveného Antonova An-2 společnosti Jihlava Air.
Po krátkém expozé předsedy Czech Spitfire Clubu Zdeňka Sadeckého a hromadném focení pro média mechanik An-2, vulgo Anduly, Libor Paszek zavelí: „Nástup!“ a těžké dveře legendárního, takřka nezničitelného ruského stroje se zavírají. Od pilotů přiletí do prostoru pro cestující nekompromisní povel: „Připoutat a zůstat tak celou dobu, na trase je turbulentní počasí!“ Poslušně se poutáme, kontrolujeme i igelitové sáčky pod podsedáky – můžou se v turbulenci hodit.
Antonov roluje na vyčkávací místo, po přistání místního Z-37 dostává povolení ke vstupu na dráhu 10. Stroj a s ním i cestující se třesou očekáváním. Přesně v 15.00 jdeme na vzlet. Andula se rozeřve na plné obrátky, další dorozumívání už je možné jen posuňky. Nálada je výborná, všechno klape. Trochu nás v napětí udržovala od západu se blížící bouřka, ale stihli jsme jí uletět.
Země se vzdaluje, ale ne příliš – Andula si setrvale hlídá svých cca 400 m nad terénem. To umožňuje pohodlně sledovat krajinu i dění pod námi, ostatně nic jiného ani dělat nemůžeme. Přísné limity povolené bagáže znamenají, že všechny přístroje kromě telefonů zůstaly na zemi; v báglech máme jen pyžama a kartáčky na zuby, takže se můžeme radostně kochat samotným letem.
» Přečtěte si také článek o samotném Velkém úletu.
Jakékoli pokusy o konverzaci letoun striktně zamítá – vibrující hluk v kabině žádné debaty zkrátka neumožňuje. Sladkou absenci pracovní elektroniky poněkud narušuje funkční mobilní signál, takže můžeme na mapách v mobilech on-line sledovat polohu a průběh letu i bouřku, jež je nám sice tak trochu v patách, ale dohnat nás nemá nárok.
Hrdinové Velkého úletu v roce 1939:
Josef Hrala, Ľudevít Ivanič.
Rudolf Lazar, František Knotek
Imrich Gablech, Josef Řehák
Josef Káňa, Karol Valach
A proč vlastně An-2? „No, letuschopné stroje, kterými tehdy chlapci z Piešťan uletěli, už neexistují, a to ani jejich repliky, a my jsme chtěli alespoň přibližně kopírovat při rekonstrukci i techniku, již k úletu použili. A protože An-2 je stejně jako letouny úletu dvojplošník a letí podobnou rychlostí jako ony, zvolili jsme právě tuhle Andulu. Navíc se nás do ní vejde dvanáct, takže mohli letět skoro všichni, kdo se na přípravách podíleli,“ vysvětlil mi ještě před startem duchovní otec celého projektu Velký úlet Zdeněk Sadecký a nezapomene zmínit podporu generálmajora Petra Hromka, velitele Vzdušných sil AČR, která poskytl akci záštitu. "Moc si toho ceníme," říká a je vidět, že to od něj jen povinná zmínka.
Andula se hřmotně šine kupředu a svým cestujícím radostně hřmí do uší i do celého těla. Zato sedí ve vzduchu jak přibitá; let je klidný, turbulence buď nejsou, nebo si je Antonov příliš nepřipouští k tělu, takže sáčky pod sedadly zůstávají k radosti všech po oba letové dny v klidné pasivitě.
Průhled od pilotní kabiny An-2 do prostoru pro cestující. Tým v radostném očekávání věcí příštích.
Pohled z kruhových oken ukazuje přes impozantní konstrukci křídla populárního dvojplošníku malebnou krajinu Vysočiny s perličkami rybníků a jezírek, již narušuje jen mezi kopci se vinoucí hromdopolicedálnice D1. Kupodivu žádné zácpy, což je ale, jak se večer v Piešťanech po notně opožděném příjezdu pozemní části týmu ukáže, pouhý milosrdný klam. Česko nám nabídne už jen Pálavu s nádržemi Nové Mlýny na jihu a mlhavé kontury Brna na severu, za Hodonínem pak už vstupujeme rychlostí 150 km/h do vzdušného prostoru Slovenské republiky.
Letoun Letov Š-328. Tento typ se na úletu podílel.
Slovensko nás vítá slunečným počasím. Piloti udělají dva okruhy nad impozantní Mohylou Milana Rastislava Štefánika na Bradle v Myjavské pahorkatině, a v 16.15, po hodině a čtvrt letu, sedáme na dráhu 19 piešťanského dopravního letiště.
„Tak, první etapa splněna,“ raduje se Zdeněk Sadecký, když vystoupíme z letadla. „Teď hlavně, aby to klaplo zítra.“ Zítra, tedy v pátek 7. června 2019, nastane totiž den D Velkého úletu a vyvrcholení ročních příprav. „Chceme se pokusit zrekonstruovat let opravdu přesně, to znamená start ve 12.03, protože naši předchůdci před osmdesáti lety startovali v rozmezí mezi 12.02 až 12.04.“
Na piešťanském letiště teď ale vládne příjemný, mírně ospalý čtvrteční podvečer. Antonov už ztichlý užívá poklidu stojánky a nechává se piloty a mechanikem uvádět do stavu hibernace. Náladu jim trochu kazí fakt, že letadlo není jak připoutat, ale hurikán ani tornádo předpověď počasí nehlásí, tak snad bude stroj ráno stát nezraněn tam, kde ho za chvíli opustíme.
Piešťany, vystupovat.
Od letištní budovy nás přichází přivítat sličná a milá pracovnice handlingu a po povinném focení a rozhovorech pro Flying Revue a leteckou televizi Airzone, jejíž kameraman Zbyněk Smetana je také součástí týmu Velkého úletu, se vydáváme po ploše opuštěného letiště k hale.
Pohled z plochy k hranici s Českem je docela symbolický - na dohled je totiž nejvyšší hora Bílých Karpat, Velká Javorina, jejíž vrchol leží přesně na hranici ČR a SR a kde se každoročně 31. prosince scházejí Češi a Slováci, již pořád, už takřka třicet let po rozdělení Československa, cítí vzájemnou sounáležitost.
V sousedství letištní plochy vidíme expozici místního leteckého muzea, v hangáru mezi stojánkou a vzletovou a přistávací dráhou pak identifikujeme ocasní plochy legendárního českého cvičného proudového letounu L-29 Delfín. Za chvíli se ukáže, že se jedná o stroj letuschopný, žel pro nás v té chvíli neviditelný, jelikož když se ozve libý zvuk proudového motoru na vzletu, máme již výhled zakrytý letištní budovou, před níž nás právě polykají taxíky směr ubytování.
Nuže, vzhůru k večeři, a zítra dovi!
***
Páteční ráno slibuje nevšední logistickou minioperaci. Když to vezmeme odzadu – 12.03 vzlet, předtím s dostatečným předstihem nástup do letadla a pojíždění; to by nebylo nic komplikovaného, jenže my před tím musíme připravit a realizovat tiskovou konferenci za účasti britského velvyslance na Slovensku, rozhovory, přípravu, průchod přes security, a to vše až po odletu charterového letu Egypt Air v 10 hodin.
Zatím postáváme před letištěm a doufáme, že se egyptský B737 odebere ke vzletu na čas. Můžeme si tak ale v klidu prohlédnout moc pěkné a stále ještě novotou vonící prostory letiště, jež ovšem po odbavení cestujících opět na týden posmutněle osiří. Před letištní budovou ještě stihneme obdivovat nenápadný, ale velmi elegantní pomník na připomenutí výročí sta let od vzniku Československa, a pak už to jde ráz naráz.
Ačkoli včera jsme prošli z letiště zadní, nikým nehlídanou brankou, dnes musíme bez diskuse přes security, výjimku nemá ani britský ambasador. Rychle postavit vlajkoslávu, panely k Úletu, připravit ozvučení včetně české, slovenské a britské hymny a tisková konference může začít. Britský velvyslanec Andrew Garth je projektem Czech Spitfire Clubu nadšený a připomíná, že symbolicky jen den předtím jsme si připomněli jiné výročí - vylodění Spojenců v Normandii.
Britský velvyslanec na Slovensku Andrew Garth pro FR o Velkém úletu.
Po rozhovoru s jeho excelencí pro Flying Revue (viz video v článku) musíme chtě nechtě začít rychle balit, čas se krátí a symbolika času 12.03 je pro rekonstrukci zásadní. Proto jde vše ráz naráz, každý se ujme svého dílu práce a v 11.50 jsme všichni na svých místech v letadle, které mezitím narolovalo před halu. Dnes máme v týmu novou členku – redaktorku slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu Soňa Gyarfašová, kterou si projekt získal, jelikož se osobně s Imrichem Gablechem znala. „On bol zlatý a ja ho velice obdivujem,“ řekla mi, dokud ještě hluk v kabině umožňoval konverzaci. Ještě mě stihla vyzpovídat pro svoji reportáž, krátce na to už ale pojíždíme směr vzletová a přistávací dráha, kde Andula zastaví připravená ke vzletu přesně v pravé poledne.
„Tak to vyšlo,“ spokojeně se usmívá Zdeněk Sadecký, který od nástupu do letadla setrvale pohledem rentgenuje své hodinky. „Ještě tři minuty!“ hlásí piloti. „Až dají plný plyn, tak všichni palce nahoru!“ navrhuje někdo z členů týmu a ostatní to nadšeně kvitují. Ve všech tvářích je vidět, že rok příprav se zúročuje právě v těchhle vteřinách. Jako by jim během posledních minut před startem proběhl celý ten rok znovu před očima. A možná jim myslí právě běží i to, že přesně před osmdesáti lety na stejném místě vzlétlo ze tmy do svobody osm mladých mužů, jimž jejich hrdinský čin umožnilo kromě pocitu nevole a odporu ke zlu i fanfaronství mládí. Jak jim asi bylo? Věděli, do čeho jdou? Mnozí z nich se už nikdy do rodné země nevrátili, protože v boji s hitlerovci zahynuli.
Severozápadní Slovensko je při pohledu z letadla prostě nádherné.
„My máme tu výsadu, že ve svobodě žijeme a i tihle kluci ji pro nás vybojovali. Skládáme jim za to naší akcí vděčný hold a kdyby to šlo, chtěli bychom jim říct, že na jejich čin a další činy jiných českých a slovenských hrdinů v boji za svobodu nezapomínáme. Protože, a to je smutný fakt, paměť národa vydrží jen tři generace.
Zdeněk Sadecký.
Když mladí nebudou znát historii, nebudou si svobody vážit a jejich žebříček hodnot nabere nesprávný směr, což je může odsoudit k tomu, že si boj za svobodu budou muset zopakovat na vlastní kůži,“ vysvětluje Zdeněk Sadecký, proč jemu a jeho přátelům z Czech Spitfire Clubu stálo tolik úsilí a prostředků za to, aby rekonstrukci Velkého úletu zrealizovali.
***
Vteřinová ručička se blíží ke dvanáctce, aby definitivně do historie poslala třetí minutu druhé poloviny dne 7. června 2019. Teď! Je přesně 12.03, piloti dávají plný plyn. An-2 rozvážně, ale nekompromisně vyráží vpřed. Palce letí nahoru, kabinou poletují výkřiky nadšení. Odlepujeme se od země, po vzletu provedeme nízký průlet nad plochou piešťanského letiště, kde nám mávají všichni přítomní včetně Andrewa Gartha. Těžký stroj zvolna stoupá k pahorkatinám a horám severozápadního Slovenska a nabírá směr Deblin, kde po třech hodinách letu úspěšně přistává. Mise byla splněna.
Jan Dvořák
Flying Revue je mediálním partnerem projektu.
Misijní tým před odletem z Jihlavy ve čtvrtek 6. 6. 2019. Zleva stojí: Libor Paszek - mechanik, Jihlava Air Service, Viktor Wildner - spolupracovník CSC, František Mikulík - člen výboru - ekonom CSC, Pavel Slavík – letecký historik, čestný člen CSC, Jiří Soukup – letecký historik, Art Gallery Jindřichův Hradec, Marie Kratochvílová – logistika, CSC, Mgr. David Šterba – pilot - navigátor An-2, Jihlava Air Service, Zdeněk Sadecký - předseda CSC, Jaroslav Kaprál velitel -pilot An-2, Jihlava Air Service. Zleva v podřepu: Zbyněk Smetana – kameraman, Airzone TV, Petr Radoch spolupracovník, Jiří Hofmann spolupracovník CSC, Jan Dvořák – redaktor, Flying Revue.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »