Kalendárium - Maurice Farman

 Maurice Farman

 
Maurice Farman v gondole dvouplošníku v roce 1909
 

21.3.1877 – 25.2.1964

Belle Époque (francouzsky Krásná doba, krásné časy) je slovní označení období evropských dějin mezi lety 1890 a 1914. Bylo to období do té doby nevídaného technického pokroku, ekonomických úspěchů a míru. Období rozkvětu cyklistiky, automobilismu a také období „Báječných mužů na létajících strojích“. Těžko bychom našli muže ztělesňujícího typického průkopníka té doby lépe, než v osobě Maurice Farmana.

Rodiče bratrů Farmanových (Maurice měl ještě bratry Henryho a Richarda) byli britské národnosti, ale dlouhodobě žili v Paříži ve Francii. Maurice a Henry tíhli od malička ke sportu a technice. Nejprve je uchvátila cyklistika a společně se v roce 1894 stali mistry Francie v závodě na kilometr na tandémovém kole.

 
Henri a Maurice Farmanové na tandémovém kole na dobové pohlednici

Dosáhli řady úspěchů i v sólo disciplínách, ale poté oba zlákalo nové dobrodružství - automobilové závody. Zde se cesty obou bratrů na čas rozdělily, i když vedly i nadále stejným směrem. Maurice začal závodit za automobilku Panhard, pro kterou například vybojoval 9. místo v proslulém závodě Paříž-Bordeaux v roce 1899. Do historie automobilových závodů se však zapsal především vítězstvím ve vůbec prvním závodě, který nesl název „Grand Prix“ tedy Velká cena. Byla jím Grand Prix de Pau, které se mimo jiné zúčastnil i jeho bratr Henri (ten si nechal změnit anglický tvar jména „Henry“ na francouzské „Henri“), ten ovšem s vozem Darracq.

Maurice Farman za volentem závodního vozu, rok 1908

V květnu 1902 vyhrál závod Circuit du Nord na trati Paříž-Arras a zpět. Stejného roku se také zúčastnil závodu z Paříže do Vídně, který vyhrál Marcel Renault. Kromě závodění se věnoval i prodeji automobilů a jejich úpravám, ale stejně jako bratr Henri začal pošilhávat k obloze, kde se technickým nadšencům otevírala nová dimenze.

V roce 1908 Maurice zakoupil letoun Voisin Model 4 a začal s ním létat. Stejně jako o něco předtím jeho bratr Henri, začal i on stroj upravovat a vylepšovat. V roce 1909 vytvořil tehdejší světový vytrvalostní rekord v délce letu a několik rekordů rychlostních. V lednu 1909 získal pilotní průkaz francouzského aeroklubu (s pořadovým číslem 6) a téhož roku vytvořil tehdejší světový vytrvalostní rekord v délce letu a několik rekordů rychlostních. 9. prosince pak provedl v té době nejdelší let mezi dvěma městy, a to z Versailles do Chartres (trasu o délce 70 kilometrů ulétl na dvouplošníku Voisin s vlastními úpravami.

Farman MF.6 je na dobových fotografiích vidět v celé řadě úprav. Pro Mauriceho znamenal stále období hledání.

Velmi brzy se také pustil do výroby letounů vlastní konstrukce. Jeho první konstrukce sice nebyly příliš úspěšné, ale Maurice se dokázal učit z nezdarů a s typem MF. 7 (přezdívaném v Anglii - kde se vyráběl licenčně- „Longhorn“ podle dlouhých přistávacích lyží vyčnívajících před křídlo a trupovou gondolu) vytvořil spolehlivý a oblíbený cvičný letoun.

  
První z veleúspěšných konstrukcí Maurice Farmana, typ MF. 7 „Longhorn“
  

V roce 1912 se připojil ke svým bratrům Henrimu a Richardovi, kteří od roku 1908 vyráběli letadla ve společnosti Avions Farman. Bratři pracovali nadále společně, ale své konstrukce zpravidla označovali iniciálami v typovém označení – MF (Maurice Farman), HF (Henri Farman). Nejrozšířenější konstrukcí Maurice Farmana se stal letoun MF.11, který za 1. světové války sloužil v celé řadě letectev v mnoha verzích. Třetí bratr, Richard, se věnoval především podnikatelské stránce výroby letadel a organizaci výroby. Velké rozšíření letounů typu Farman před a za 1. světové války tak bylo i jeho velkou zásluhou.

 
Maurice Farman MF.11 

Společnost bratří Farmanů, která produkovala nejen letadla, ale i letecké motory, automobily, a také lodě (ty do roku 1930), zanikla v roce 1936, kdy byla při znárodnění začleněna do podniku Société Nationale de Constructions Aéronautiques du Centre (SNCAC).

 
MF.11 v provedení s plováky na hladině přístavu v Sydney
 

Přestože se ani Maurice Farmanovi nevyhnuly letecké havárie (například v červnu 1910 havaroval při letu s tehdejším generálním tajemníkem aeroklubu Georgesem Besançonem a byl lehce zraněn), zemřel nakonec ve své milované Paříži v roce 1964 v požehnaném věku 87 let.

Text: Michal Beran