18.9.2018
Svět letecké dopravy, díl devátý V této části se věnujeme vysvětlení základních principů fungování leteckého přepravního procesu bez ohledu na to, který konkrétní dopravce přepravní služby poskytuje. Snahou je nejen vysvětlit, jak je přepravní proces zorganizován, ale také poukázat na některé odlišnosti v závislosti na používaných obchodních modelech a charakteru přepravy.
Letecká přeprava se ve svém historickém vývoji postupně vyprofilovala do několika poměrně zásadně oddělených oblastí, z nichž každá má svoje specifika. Některé letecké firmy se věnují výlučně jen jedné z těchto oblastí a jiné je naopak kombinují tak, aby dosáhly maximálního využití disponibilní kapacity a zdrojů vůbec. Jednotlivé alternativy přepravních služeb se od sebe poměrně zásadně odlišují a vyžadují proto také velmi rozdílný přístup jak při tvorbě jim odpovídajícího produktu, tak při jeho marketingu a nabídce.
Jedná se o přepravu cestující veřejnosti nabízenou k nákupu za veřejné ceny se standardními podmínkami určitého tarifu stanovené pro jednotlivce a podle pravidelného publikovaného letového řádu (viz též části I a IV).
Pravidelní letečtí dopravci provozují obvykle celou síť linek, jejíž velikost záleží především na velikosti obsluhovaného trhu, marketingových schopnostech a kapitálové síle společnosti. Pravidelné linky jsou provozovány jménem těchto společností a obchodní riziko za využití kapacity v pravidelné přepravě nesou plně tyto letecké společnosti. Přeprava na pravidelných linkách je prodávána s tím, že cestující musí dodržet dané „přepravní podmínky“.
Sedačková cena je na pravidelných letech v průměru vyšší, protože průměrné využití letadel může být oproti nepravidelným letům zásadně menší. To je dáno tím, že pravidelné lety jsou provozovány i v sezóně, časech a dnech, které nezaručují jejich optimální vytížení. Průměrné sedačkové vytížení dosažené kombinovaně vše- mi dopravci (load factor) sdruženými v organizaci IATA dosáhlo v roce 2013 79,7 % (IATA WATS 2014), což znamená, že v průměru 20,3 % sedaček zůstalo nevyužitých a náklady s jejich nabídkou spojené musely být uhrazeny z prodaných míst.
Jedná se o nabídku letů na objednávku, tzn. letů, které provozuje daný dopravce, ale obchodně jsou nabízeny jménem objednavatele. Jedná se zejména o přepravu skupin pro tour operátory (cestovní kanceláře) nebo lety na objednávku různých zájmových skupin a klubů. Místa na těchto letech nejsou leteckými dopravci veřejně nabízena a obchodní riziko za využití nabízené kapacity nese objednavatel.
Charterové lety jsou provozovány mezi letišti, jejichž volba záleží na výběru objednavatele, který musí respektovat jen předpisová, kapacitní a technická omezení letadel a letišť. Ceny, za které je charterová přeprava nabízena, jsou předmětem smlouvy a jsou stanovovány s ohledem na skutečné náklady a tržní situaci. V principu jsou však záležitostí dohody mezi leteckou společností a zákazníkem. Přeprava cestujících na charterových letech je zpravidla pouhou součástí celkového balíku služeb zajištěných objednatelem (typicky zájezdu v případě cestovní kanceláře) a finální zákazník (cestující) se zpravidla nedozví, jaká částka z celkové ceny balíku služeb (např. zájezdu) připadá na leteckou dopravu. Vzhledem k tomu, že charterová přeprava je obvykle sezónní, tzn., že je třeba realizovat například první let s prázdným přeletem zpět (v destinaci nejsou žádní čekající cestující) a poslední let s prázdným přeletem tam (sezóna končí a žádní cestující již neodlétají), je třeba tyto tzv. přístavné/poziční lety (positioning flights, ferry flights) také zahrnout do kalkulace ceny.
Sedačkové ceny jsou u letů na objednávku nižší než u pravidelné přepravy, protože tyto lety jsou obvykle realizovány pro klienty, kteří nabídnutou kapacitu využijí na 90-100 % a zároveň jsou charterové lety často poskytovány v časech, kdy jsou letadla pro pravidelný provoz nevyužitelná. Charterové lety mohou být provozovány i jako série letů v daném období se stabilními časy odletů a příletů (tzv. „pravidelné charterové lety“ resp. „scheduled charter flights“), nicméně pokud si finální zákazník (cestující) může zakoupit letenku na takový let pouze jako klient objednatele (cestovní kanceláře), a nikoli přes veřejně dostupné prodejní kanály leteckého dopravce či dalších subjektů (cestovních agentur či jiných leteckých dopravců), pak takové lety navzdory pravidelně se opakujícímu provozu zůstávají lety charterovými.
Naopak, pokud objednavatel charterového letu požaduje méně sedaček, než je kapacita letadla, a letecký dopravce nabídne zbývající sedačky k volnému prodeji cestující veřejnosti za veřejně publikované ceny přes svůj vlastní prodejní kanál nebo dokonce prostřednictvím prodejních agentur, pak z čistě právního hlediska by měl být daný let považován za pravidelný se všemi souvislostmi (a to dokonce i v případě, že by šlo o doprodej volné kapacity jediného separátního letu). Je pravdou, že zejména na liberalizovaném evropském trhu se podobný hybridní model uplatňuje poměrně často (Air Berlin nebo doprodej charterových letů společnosti Travel Service pod obchodní značkou Smart Wings) a je tolerován.
Nezanedbatelnou součástí letecké dopravy je přeprava pro soukromé účely. Nabídka běžných leteckých společností nemusí vyhovovat potřebám některých větších firem ani movitějších jedinců a tak se celkem nenápadně, ale úspěšně rozvíjí také tento druh dopravy, který v sobě nese některá důležitá specifika a charakteristiky. Provoz civilních dopravních letadel pro vlastní potřebu („private flights“) existuje de facto po celou dobu existence civilní letecké dopravy. Zatímco např. v západní Evropě nebo USA se tento segment vyvíjel víceméně kontinuálně, v zemích bývalého východního bloku dochází k poměrně bouřlivému rozvoji až v posledních letech. Veřejnost a často i úřady jednotlivých zemí mají rozdílné definice tohoto druhu přepravy. Někdy je zaměňována nebo míšena se sportovním létáním, jindy je naopak posuzována podle pravidel nepravidelné komerční dopravy. Přeprava je většinou realizována speciálně konfigurovanými (a zpravidla dokonce speciálně konstruovanými), většinou proudovými letadly s kapacitou typicky kolem 10 míst v komfortním uspořádání. Důležitými požadavky na vlastnosti těchto letadel jsou například i dolet nebo vysoká rychlost. Charakter tohoto typu provozu a klientely nebo požadavky na maximální flexibilitu apod. vyžadují jistá specifika. Destinacemi jsou často menší nebo specializovaná letiště, kam létá omezené množství pravidelných linek. Služby poskytované na speciaizovaných letištích jsou uzpůsobené klientele, která soukromou dopravu využívá. Pro některá letiště tvoří lety pro soukromé účely většinu provozu a zdrojů příjmu.
Na soukromou leteckou dopravu lze nahlížet a dělit ji podle několika různých kritérií.
Rozdělení podle právního statutu
Soukromá letecká doprava (Business Aviation) je dělitelná na dvě formy. První z nich slouží převážně pro majitele letadel, jejichž kapacita není nabízena široké veřejnosti. Není to tedy létání za úplatu. Této formě se říká privátní letecká doprava. Druhou skupinou je soukromá letecká doprava nabízená na trhu za úplatu i externím zákazníkům - pak je obchodní model do značné míry podobný charterové přepravě. Je nazývána komerční leteckou dopravou pro soukromé účely a stejně tak vyžaduje disponovat oprávněním k provozu obchodní letecké dopravy (AOC) a provozní licencí. Většina leteckých dopravců provozujících tento druh dopravy má v letadlovém parku 1–2 letadla a v převážné většině případů létají v privátním módu. Výhodami tohoto létání jsou zjednodušená administrativa a právní požadavky (např. mírnější podmínky pro získávání přeletových a přistávacích povolení). Komerční letecká doprava pro soukromé účely je ale jinak regulována stejným způsobem jako pravidelná/nepravidelná komerční doprava.
Rozdělení podle cílové skupiny
Uživateli tohoto létání jsou buď fyzické osoby, které využívají letadla pro pracovní nebo soukromé účely, nebo společnosti. Létání pro společnosti se nazývá korporátní a slouží často pro firmy mající větší geografický záběr podnikání a letadla využívají k přesunu odborníků nebo vedoucích pracovníků. Velikou výhodou je časová flexibilita pro cestující, kdy odlet letadla může být pružně měněn podle momentálních potřeb. Jelikož se požadavky na letadla prolínají a lety za sebou nenavazují, je obvyklé, že se můžeme setkat s velkým množstvím pozičních letů. Podle zvoleného typu letadla je často možné obsluhovat i letiště, kam by pravidelná linka nemohla být provozována z důvodu charakteristik takového letiště.
Rozdělení podle obchodního modelu
Možnost vlastnit letadlo je omezená na podnikatelské subjekty a jedince, kteří mají dostatečné finanční zdroje. Existují dva přístupy, jak je možné létání pro soukromé účely využívat bez nutnosti letadlo vlastnit. První je takzvaný model sdílené kapacity, který funguje na principu, že si každý klient letecké společnosti platí předplatné určitého počtu hodin na letadle zvoleného typu nebo velikosti. Nejedná se tedy o letadlo konkrétní registrace. Společnosti aplikující tento model se vyznačují větším počtem letadel stejného nebo podobného typu. Pokud tedy vznikne potřeba obsloužit klienta, má dopravce výhodu výběru letadla, které se nachází nejblíže místu odletu, kvůli snížení nákladů na poziční let a tím i celkové ceny za let. Tímto způsobem je možné obsloužit i cestující, kteří potřebují letět pouze ve výjimečných případech nebo nedisponují financemi k pořízení vlastního letadla. Druhým přístupem je využívání charterového trhu se soukromými letadly, kdy si klient vybírá letadlo, které je na trhu nabídnuto za nejnižší cenu nebo je zvolený dopravce preferovaný z jiného důvodu (rychlost zrealizování letu, předchozí zkušenost atd.). Letadlo na charterovém trhu nabízejí přímo samotní dopravci nebo subjekty přeprodávající kapacitu jiných společností (tomuto způsobu podnikání se říká anglickým termínem brokerage). Cílem dopravců působících na charterovém trhu je zejména naplnění nevyužité kapacity svých letadel, která buď nemají program, nebo provádí poziční lety.
Rozdělení podle letadlového parku
Veřejnost a často i oficiální úřady zastávají názor, že soukromá letecká doprava je vykonávána malými letadly. I když je to v řadě případů pravda, je potřeba brát v potaz, že tento trh plnohodnotně využívá všechny velikostní kategorie letadel. Můžeme se setkat s letadly šitými na míru pro tento trh, ale také s konverzemi letadel původně určených pro trh pravidelné dopravy. Příkladem můžou být modifikované dálkové verze A319 nebo B737. Podle geografického záběru operují dopravci buď linky lokálního charakteru, nebo dálkové lety. Často se jedná o kombinaci obou dvou skupin. Více o této kategorii letadel v části IV.
Charakteristiky, výhody/nevýhody soukromé letecké přepravy
Odlišností oproti ostatním druhům letecké dopravy je celá řada a je proto důležité soukromou leteckou přepravu posuzovat odděleně. Shrnutí a výčet odlišností je k dispozici níže.
Shrnutí
Soukromá letecká přeprava má ve světě postupně rostoucí váhu, což je mj. spojené i s celkovým trendem globalizace, kdy velké firmy rozšiřují svou působnost do vzdálených míst a zemí, které je potřeba navštěvovat. Poptávka po soukromé letecké přepravě je uspokojována jak poskytováním letů na objednávku, tak provozováním privátních letadel.
Ing. Jiří Pruša, Ing. Michal Pazourek
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »