Specifika letadel pro business aviation

26.3.2019

Svět letecké dopravy, díl třicátý první Letadla pro business aviation slouží typicky u privátních dopravců, ale uplatňují se i v přepravě vládních či ústavních činitelů (pak jsou provozovány speciální organizací vlastněnou a řízenou přímo daným státem nebo začleněnou do armády dané země). Menší země si přepravu svých státních činitelů někdy objednávají u privátních dopravců.

Důvody pro preferenci privátního letadla oproti běžné letecké lince jsou především tyto:

Časová flexibilita – letadlo je pro cestu tam i zpět k dispozici tehdy, kdy klient potřebuje, a jediným omezením jsou tak pouze provozní limity (povětrnostní vlivy, doba provozu letišť, případně limity posádky).
Rychlost – let probíhá nejkratším možným směrem (v rámci doletu letadla nonstop), zatímco při použití běžných pravidelných leteckých linek existuje spojení mezi požadovanými dvěma body často pouze s přestupem nebo dokonce vůbec. Svou roli hraje i rychlost průchodu letišti před startem i po přistání.
Dostupnost letecké dopravy co nejblíže požadovanému skutečnému výchozímu či cílovému bodu cesty – pro privátní lety lze mnohdy využít i menší letiště, na která pravidelné lety nelétají nebo nejsou pro požadované spojení vhodná. Použití takových letišť může být sice vlivem horšího vybavení omezeno např. počasím, ale není omezeno hustotou provozu.
Vyšší komfort, servis přesně dle požadavků cestujících (v limitech provozních možností).
V poslední době i dostupnost komunikačních a informačních technologií během letu.
A v neposlední řadě i diskrétnost a požadavky VIP klientely na soukromí.

Webový seriál Svět letecké dopravy obsahuje pouze výňatky z knihy Svět letecké dopravy II. K plnému pochopení problematiky poslouží pouze tato kniha jako celek. Je to jediná kniha na trhu, která se věnuje letecké dopravě tak globálně a podrobně. Využívá ji řada vysokých škol jako hlavní učebnici oborů letecké dopravy i mnoho firem pro doplnění vzdělání svých zaměstnanců. Poslouží ale i všem, kdo se o létání zajímají.
Objednat si ji můžete v našem e-shopu.

Z uvedených požadavků vyplývají i vlastnosti, které by mělo splňovat letadlo využívané pro tento typ dopravy. I když je pochopitelně akceptováno, že náklady na dopravu privátním letadlem mnohonásobně převyšují cenu letenky v nejvyšší dostupné přepravní třídě při využití běžné pravidelné dopravy, hrají pochopitelně i zde roli pořizovací a provozní náklady používaných letadel.

Velikost letadel by tedy měla být co nejmenší při splnění požadované úrovně komfortu pro typicky uvažovaný počet přepravovaných osob. Menší letadla mají také často menší nároky na velikost a vybavení letišť a umožňují tak provoz i na poměrně odlehlá místa.

Něco z historie

Movitější klientela začala využívat soukromá letadla k dopravě prakticky od okamžiku, kdy rychlost letecké dopravy převážila nad klesajícími riziky a kdy velikost a vybavení letadel dosáhly úrovně nevyžadující speciální nároky na výstroj či dokonce kondici cestujících – tedy krátce po první světové válce. Původně se využívala běžná letadla vyráběná pro standardní letecké dopravce a odlišnost spočívala víceméně jen v uspořádání kabiny cestujících s cílem dosažení požadovaného komfortu na úkor počtu sedadel.

Po druhé světové válce se však díky rozvoji techniky a zejména díky novým druhům pohonu dopravní letadla začala zvětšovat, přičemž použití tryskových motorů umožňujících zvýšení rychlosti a reálného doletu (tedy parametrů kriticky důležitých i na soukromých letech) zůstalo z řady důvodů u běžných dopravních letadel vyhrazeno strojům až od určité kapacity – tedy příliš velkých a nákladných pro dosavadní uživatele soukromých letů.

Tím vznikla poptávka po malých letounech s tryskovými motory umožňujícími létat vysokou podzvukovou rychlostí stejně jako velká dopravní letadla, případně s doletem umožňujícím tuto rychlost reálně využít na dlouhých transkontinentálních letech nebo dokonce k přeletu Atlantiku – výsledkem byl vznik a následný poměrně bouřlivý rozvoj samostatné kategorie malých proudových letadel konstruovaných speciálně pro privátní lety, pro něž se vžilo označení „private jet“, „business jet“ či zkráceně „bizjet“.

Bouřlivý rozvoj

První letouny této kategorie, čtyřmotorový Lockheed Jetstar a dvoumotorové North American T 39 Sabreliner nebo De Havilland (později British Aerospace, BAe) 125, byly zalétány již na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, skutečný rozmach však nastal až s nástupem velmi účelově řešeného malého (a tedy poměrně levného) amerického typu Learjet 23 a většího, ale také komfortnějšího francouzského modelu Dassault Falcon 20 v polovině šedesátých let. Tyto modely do značné míry nastavily dodnes platné standardy velikosti a z ní vyplývajícího komfortu dvou základních tříd speciálně konstruovaných bizjetů.

V posledních letech někteří výrobci dopravních letadel navíc vyvinuli letadla pro privátní klientelu vycházející sice v základech z konstrukce původních dopravních letadel, ale s natolik rozsáhlými úpravami s cílem přizpůsobit novému určení nejen interiér, ale i provozní vlastnosti a výkony, že jde navzdory vizuální podobě až shodě s výchozími dopravními letouny o úplně nové typy.

Přirozeným vhodným základem pro taková letadla jsou stroje kategorie Regional Jet (např. Embraer Legacy odvozený z Embraeru 135 či Lineage 1000 založený na větším Embraeru 190), případně střednětraťová letadla (Boeing Business Jet = BBJ odvozený z B737-700 či 800 nebo ACJ = Airbus Commercial Jet vycházející z modelové řady A320, většinou A319). Stroje vzniklé adaptací širokotrupých dálkových letadel (až do velikosti největších letounů, tedy B747 či A380) na salónní verzi představují okrajovou záležitost vyhrazenou víceméně jen vrcholným představitelům největších mocností či extrémně bohatým osobám zejména z oblasti Středního východu.

Současnost

Koncepce dnešních bizjetů nižší až střední třídy je s ohledem na provozní požadavky vesměs podobná. Dolnoplošné uspořádání s motory umístěnými po stranách zádě trupu za křídlem umožňuje umístit letoun co nejblíže k zemi pro usnadnění údržby (vše podstatné je dosažitelné ze země), nakládání letadla a nástupu cestujících (standardem jsou vestavěné výklopné schody) a v neposlední řadě kvůli zjednodušení konstrukce krátkého podvozku. Vstupy vzduchu do motorů jsou díky této koncepci zároveň zepředu a zespoda chráněny křídlem před nasátím nečistot na letištích horší kategorie.

Úroveň komfortu a vnitřní prostornost je dána samozřejmě průřezem trupu, který ovšem následně do značné míry určuje celkovou velikost letadla. U nejlevnějších a nejmenších letounů určených pouze pro 4–6 osob se dospělý člověk ani v uličce mezi sedadly nevzpřímí a pohodlí je spíše na úrovni většího automobilu. Na palubě zpravidla není hosteska – cestující se mohou obsloužit ze samoobslužného baru.

Střední třída již umožňuje volný pohyb v uličce (výška od podlahy ke stropu přesahuje výšku dospělého člověka) a cestující může obsluhovat hosteska, jejíž povinnosti jsou ovšem kromě obsluhy cestujících jiné než úkoly palubního personálu standardních dopravních letadel: na jednu stranu nezodpovídá za bezpečnost a evakuaci cestujících (a tudíž nemusí mít příslušný výcvik zakončený zkouškami), na stranu druhou je běžné, že hosteska sama zajišťuje i vybavenost kabiny včetně bufetů a úklidu pro každý úsek letu a plní roli osobní asistentky cestujících, kteří tak letadlo mohou využít jako plnohodnotnou kancelář během své cesty.

Nejvyšší třída letadel, odvozená od běžných dopravních typů, již samozřejmě umožňuje instalovat do kabiny všechny vymoženosti pro komfort cestujících a limitem jsou spíše pořizovací náklady než vnitřní prostor letadla.

Většina letadel kategorie „business jet“ má velmi podobné uspořádání dolnoplošníku s co nejníže položeným trupem a dvojicí motorů po stranách trupu za křídlem.

Rozdílným požadavkům na způsob provozu a výkony odpovídají i některé odlišnosti ve výbavě letadel, které jsou zvláště patrné u typů odvozených z původních běžných dopravních letounů – menší počet cestujících se projevuje i menšími nároky na prostor pro zavazadla; naopak požadavek na co nejvyšší dolet vede ke snaze o co největší palivové nádrže.

Řešením, které se přímo nabízí, je instalace palivových nádrží do části původních zavazadlových prostorů v podpalubí trupu, takže např. u letounu BBJ odvozeného z modelu Boeing 737-800 se dolet s plným počtem cestujících prodloužil vlivem odlehčení letadla, menšího počtu osob na palubě a instalovaných přídavných nádrží z cca 4 500 km až k hranici 12 000 km!

Důležitým standardem je pro movitou klientelu také funkční satelitní komunikace umožňující připojení k internetu či telefonování za letu, přičemž vlivem malého počtu osob na palubě odpadají problémy s přenosovou kapacitou.

Údržba letadel pro business aviation vychází z jejich typického způsobu nasazení, který je oproti běžným dopravním letounům charakterizován velmi nízkým (zpravidla nárazovým) využitím co do počtu letových hodin i cyklů – u většiny částí letadla proto riziko vzniku závady plyne spíše ze stáří než z provozního opotřebení, a proto je velká část údržbového programu těchto letadel optimalizována pro časové (kalendářní) intervaly.

Životnost těchto letadel je vlivem jejich nízkého využití velmi dlouhá, a ačkoli se řada provozních parametrů (zejména spotřeba paliva) v důsledku technologického vývoje i zde výrazně zlepšila, neexistuje zde právě kvůli nízkému počtu letů, na nichž by se benefity nových letadel mohly projevit, výrazný ekonomický tlak na obnovu starších letadel.

Hlavním omezením doby provozu jsou zde proto regulatorní a předpisové požadavky (emise, hluk, přístrojové vybavení), případně vývoj požadavků klientely na úroveň vybavení a komfortu, který by znamenal náročnou přestavbu starších strojů. Je ovšem patrný trend přesunu poptávky z nejnižší kategorie směrem k letadlům nabízejícím větší vnitřní prostor – řada firem dává před provozem vlastních nejmenších bizjetů přednost letům většími letadly na objednávku od společností zaměřených na nabídku v podstatě ad hoc charterů vlastní flotilou či letadly pronajatými od menších provozovatelů.

Vzhledem k dlouhé reálné provozní životnosti a menším tlakům na zlepšování zejména ekonomických parametrů obchodních letounů nelze v nejbližší době očekávat žádné převratné technické novinky v této kategorii letadel – spíše budou podobně jako v posledních letech stávající konstrukce ve svých novějších verzích přejímat technické a technologické novinky z ostatních kategorií dopravních letadel.

Výjimkou se může stát pouze koncept „Supersonic Business Jet“ (SSBJ), na kterém již několik let pracuje řada firem zejména z USA, západní Evropy i Ruska. Na rozdíl od běžných dopravních letadel, kde se ještě nedávno zdál návrat k nadzvukové dopravě z ekonomických důvodů v dohledné budoucnosti prakticky vyloučen, může si projekt letadla schopného přepravit kolem 10 cestujících rychlostí přesahující dvojnásobek rychlosti zvuku mezi kontinenty své zákazníky z řad představitelů největších korporací získat a některé dnes připravované projekty slibují vstup takového stroje na trh již krátce po roce 2020.

Ze skutečnosti, že přeprava obchodními letadly je v řadě případů určena pro klientelu z řad vlastníků letadel nebo jejich obchodních partnerů a nemá tedy charakter veřejné obchodní přepravy, vyplývají i některá zjednodušení v požadavcích na organizaci a předpisy, které musí takový dopravce splnit. Právě to, spolu s vývojem letounů speciálně konstruovaných pro tento typ přepravy, přispělo k velkému rozmachu této oblasti letecké dopravy a její popularitě, která s dočasnými výkyvy trvá navzdory obdobím ekonomických krizí nedávných let dodnes.

Jiří Žežula