23.10.2018
Svět letecké dopravy, díl čtrnáctý Nákladní letecká přeprava je obvykle ve všeobecnější odborné literatuře opomíjena. Je tomu tak i přes to, že její roční objem je úctyhodný – např. v roce 2013 to bylo celkem 51 miliónů tun.
Nejnověji rozvinutým odvětvím nákladní letecké přepravy je pak přeprava zásilek z domu do domu (společnosti DHL, UPS, Federal Express atd.). Objemy tohoto druhu přepravy vzrostly tak, že například společnost Federal Express provozovala v roce 2013 celkem 257 širokotrupých letadel (IATA WATS 2014), což je vůbec největší počet takovýchto letadel ve flotile jednoho leteckého dopravce. Celkový objem tržeb za přepravu zboží se podle statistik ICAO odhaduje na asi 13% z celkových tržeb leteckých dopravců a trend jejich růstu je často strmější než u přepravy osob.
Nákladní letecká přeprava je poskytována v následujících formách:
Poptávka po letecké nákladní přepravě je ovlivňována zejména:
Pro zasilatele leteckého zboží je dalším příznivým faktorem skutečnost, že pojištění letecky přepravovaných zásilek je obvykle levnější, že i balení může být podstatně méně náročné a tím také levnější, než kdyby šlo o jeho přepravu neleteckou.
Cenová politika aplikovaná v letecké zbožové přepravě se značně liší od cenové politiky přepravy cestujících. O výši cen rozhodují různé faktory jako například:
Obecně lze říci, že letecká doprava je vhodná pro hodnotnější, nízkoobjemové zásilky, u nichž je důležitá rychlost dodání. Celkově pak ceny za přepravu zboží s nárůstem letadlových kapacit a výkonů klesají ještě rychleji, než je tomu u cen v osobní letecké přepravě. Podobně jako při prodeji letecké přepravy cestujících jsou i pro prodej přepravy zboží schválení IATA agenti (freight forwarders), kteří mají právo prodeje na jednotlivé IATA letecké společnosti. Stejně jako BSP u prodeje přepravy cestujících je i pro úhrady přepravy zboží vytvořen na řadě trhů multilaterální zúčtovací systém s názvem CASS (Cargo Accounts Settlement Systems), jehož cílem je co nejvíce ochraňovat zájmy zúčastněných stran na jednoduchém a rychlém zúčtování plateb za prodej nákladní letecké přepravy. Přes systém CASS byla ve 46 různých trzích, kde je systém zaveden, prodána v roce 2013 prostřednictvím 11 000 zbožových agentů nákladní letecká přeprava v hodnotě 18 miliard USD při zpracování celkem patnácti milionů transakcí (IATA WATS 2014). V ČR a SR je systém CASS používán od 1. ledna 2007.
Přepravazbožívnákladníchletadlechjetechnologickyvysocenáročný proces–zdevidímevnitřekletadlavybavenéhopropřepravukontejnerů
V nákladní letecké přepravě se více než v přepravě osobní prosazuje role tzv. konsolidátorů, což jsou firmy, které nakupují u leteckých společností pravidelně velké objemy přepravních kapacit a ty pak dále přeprodávají konečným zákazníkům. Tento proces odráží skutečnost, že sazby za kontejnerové zásilky jsou u leteckých společností, které je nabízejí, podstatně nižší než u volně ložených zásilek. Letecké společnosti se však obvykle nezabývají prodejem částí kontejnerové kapacity a tím vytvářejí prostor pro konsolidátory, kteří se právě této činnosti věnují a odesílatelům (shippers) přeprodávají části kontejnerové kapacity odpovídající jejich skutečným potřebám. Freight forwarders pak poskytují samozřejmě ještě další služby jako například odvoz zboží od odesílatelů k dopravcům, avizování příjemce o doručení zásilky nebo zajištění jejího rychlého a bezproblémového odbavení včetně celního odbavení.
Význam přepravy letecké pošty – jak z hlediska podílu na celkovém objemu přepravy, tak i z hlediska ekonomického – se značně zmenšil v porovnání s tím, jaký měla v samotných začátcích existence civilní letecké dopravy. Velkou důležitost měla proto, že technické možnosti i kapacity letadel byly velmi omezené, a řada leteckých společností vzniklých ve dvacátých a třicátých letech minulého století se specializovala právě na přepravu pošty. Výhodou bylo, že letecký dopravce za tuto přepravu získával relativně vysoké tržby, které dokázaly pokrýt jeho provozní a další náklady. O tento nový způsob na svou dobu neuvěřitelně rychlého druhu přepravy pošty byl značný zájem. S postupem doby, kdy se letadla díky technickému pokroku stávala bezpečnějšími a měla již vyšší přepravní kapacitu, se začali stále početnější letečtí dopravci věnovat přepravě cestujících. Obchodně je přeprava pošty zajišťována na bázi dohod leteckých dopravců s poštovními správami, které jsou uzavírány za dodržování pravidel stanovených mezi leteckými dopravci a světovou poštovní organizací UPU (Universal Postal Union) a v detailu potom mezi leteckými dopravci a příslušnou poštovní správou daných zemí.
Tyto dohody zavazují na jedné straně dopravce k zajištění dohodnutých přepravních kapacit do určených destinací v příslušných dnech a časových termínech, a na druhé straně umožňují, aby si příslušná poštovní správa při širší nabídce vybrala toho dopravce, který má pro ni nejvýhodnější spoje, nejlepší ceny, je spojován s nejvyšší spolehlivostí svého provozu nebo má dostatek kapacity. Přesně jsou regulovány veškeré postupy týkající se převzetí, vlastní přepravy i předání poštovních zásilek, včetně záruk, které na sebe bere dopravce, a odsouhlasených tarifů za přepravu jednotlivých druhů (listovní, balíkové, expresní a další dle konkrétní situace). Předání obsahu každé jednotlivé poštovní zásilky je poté specifikováno v dokumentu zvaném Postal Bordeau. Celkový objem tržeb za přepravu pošty se u pravidelných klasických leteckých dopravců pohybuje kolem 1 % z jejich celkových přepravních tržeb. LC dopravci se přepravě pošty obvykle nevěnují. Dnes již také neexistují dopravci, kteří by provozovali přepravu běžné pošty jako svou hlavní činnost.
Základním přepravním dokumentem při přepravě zboží je letecký nákladní list (Air Waybill – AWB), což je doklad o převzetí zboží k přepravě, který doprovází zásilku až do jejího vydání příjemci. Z právního hlediska je to potvrzení uzavřené smlouvy o letecké přepravě zboží mezi odesilatelem a leteckým dopravcem (podobně jako letenka pro přepravu cestujících). S ohledem na řadu celních, bezpečnostních, statistických a dalších dokumentačních požadavků různých státních orgánů jednotlivých zemí, je pro přepravu jednotlivých leteckých zásilek potřeba vystavit v některých případech až 38 (!) dokumentů. V rámci programu zjednodušování procesů a snižování nákladů rozpracovala asociace IATA projekt E-freight, jehož cílem je zavedení elektronických dokumentů a dosažení úspory v průměru až 30 USD na zásilku. Vzhledem k tomu, že v nákladní letecké přepravě je propojeno mnoho subjektů včetně státní správy, naráží tento projekt zahájený v roce 2006 na byrokratické problémy. Jeho současný cíl je dosáhnout 45% využití elektronických AWB v roce 2016, tzn. zásadně menší úspěšnost než v oblasti elektronických letenek, kde je potřeba součinnosti se státní správou menší.
Nákladní letecká přeprava má svou nenahraditelnou a v globalizovaném světě stále rostoucí důležitost. Velké odlišnosti od osobní letecké přepravy ve způsobu marketingu, prodeje i ve vlastním přepravním procesu vedly však k tomu, že řada leteckých (zvláště LC) dopravců se jí nezabývá vůbec, nebo jen doplňkově (většina klasických osobních dopravců). Skupina leteckých dopravců, kteří se však na nákladní přepravu specializují ať už provozováním pravidelných nebo charterových nákladních linek, dosahuje velmi dobrých ekonomických výsledků. V poslední době největší a stále rostoucí kategorií nákladní přepravy je přeprava zásilek z domu do domu.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »