VFR let do Izraele

Letět VFR malým letadlem na Střední východ je buď nemožné kvůli válečným operacím, nebo velmi složité kvůli místním předpisům a zákazům.

Myšlenka, že zkusím letět do Izraele, mě napadla letos v zimě. Zrovna mi napsal izraelský LSA pilot Gideon, který potřeboval nějaké vysvětlení ohledně aplikace na výuku anglické VFR frazeologie, kterou si u nás přes internet zakoupil.

Ani Gideon ale neznal přesně postup toho, jak zajistit pro zahraničního pilota a jeho letadlo povolení létat VFR nad Izraelem. Je to prý poměrně řídký případ.

Gideon začal pátrat a zjistil, že je potřeba, abych měl sponzora – Izraelce, který se za mě zaručí. Dále, že je potřeba, aby se mnou nad Izraelem létal izraelský pilot. Buď jako druhý v kabině, nebo v jiném letadle ve formaci. Současně že je ale také potřeba, abych prošel bezpečnostní prověrkou u izraelské bezpečnostní agentury. Zdálo se mi toho docela dost, ale moje touha v Izraeli létat se mezitím změnila v rozhodnutí, a tak jsem se do toho pustil.

Asi tři týdny před plánovanou cestou jsem vyplnil složitý dotazník, přidal scany všech osobních, pilotních i letadlových dokumentů a k tomu ještě scan Gideonova izraelského pasu. Gideon mi totiž odsouhlasil, že se za mě zaručí a taky že se mnou rád obletí Izrael. Pak přišlo mailem pár doplňujících dotazů a agentura ztichla. S trochou nejistoty, jak to celé dopadne, jsem cestu začal připravovat. Podle svého rutinního seznamu jsem vše připravil a do nového stroje Shark jsem upevnil i vak na palivo, s jehož pomocí jsem doufal na Kypr doletět bez mezipřistání. Vycházelo mi to na 9 až 10 hodin letu. Paní z briefingu mi ještě ráno před odletem volala, jestli jsem se s cílem svého letu nespletl, že to přece nemohu doletět. Ujistil jsem ji, že jsem se nespletl a že si sice nejsem jistý, ale doufám, že to doletím. Popřála mi hodně štěstí, já jsem před hangárem ABS Jets sedl do letadla a v 06.17 ráno jsem se za strojem Ryanair vznesl z dráhy 12 směrem na Larnaku.

Asi po půlhodině letu jsem usoudil, že už v pravé nádrži je dostatečný prostor pro testovací přečerpání paliva z vaku, a tak jsem zapnul spínač jeho pumpy. Nic se nedělo, a tak jsem ještě zkoušel různé triky, abych se ujistil, že pumpa opravdu nefunguje. Bylo to tak, a já jsem začal přemýšlet co dál. Současně s tím se zvyšovala rychlost protivětru, který u Vídně dosahoval už nějakých 60 km/h a zásadně mě tedy zpomaloval. Rozhodl jsem se přistát ve Skopji, natankovat tu a přímo do Larnaky to doletět alespoň odtamtud. O asistenci jsem požádal Honzu Marxe z ABS Jets, který prověřil a potvrdil, že ve Skopji palivo mají. Za pár minut ale následovala jeho další sms, ve které mi podal méně radostnou zprávu a to, že letiště Skopje je kvůli opravě dráhy mimo provoz.

V Bělehradě jsem přistát nechtěl, protože tam jsem měl ještě paliva hodně a doletět odtamtud do Larnaky by vyžadovalo ještě jedno mezipřistání na Rhodosu nebo Krétě. Soluň nemá Avgas, Sofie se mi zdála moc stranou, a tak jsem se rozhodl pro Atény. S protivětrem, vyhýbaje se uzavřeným vojenským prostorům nad Srbskem a jižně od Soluně, jsem nakonec v Aténách přistával tak akorát s rezervou 10 až 12 litrů.

Text: Jiří Pruša

Foto: Jiří Pruša, pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 82-89ve Flying Revue č. 5/2022. Na stáncích bude časopis ke koupi od 25. srpna 2022. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.