Blesk z Burbanku - Lockheed P-38 Lightning

Je zhola nemožné zachytit na prostoru nepříliš rozsáhlého časopiseckého článku historii tak důležitého a neortodoxního stíhacího stroje, jako byl dvoutrupý stíhací letoun P-38 Lightning. Zkusme si tedy přiblížit alespoň několik snad méně známých kapitol z historie „Dvouocasého ďábla“.

Lockheed P-38 působící na italském bojišti

Letoun North American P-51 Mustang je dnes mnohými považován za nejvýznamnější americký stíhací letoun druhé světové války, a to jak díky vynikajícím výsledkům dosaženým na evropském válčišti v posledních dvou létech války, tak i díky jejich využití v době po skončení druhé světové války a bezpochyby i díky velkému množství těchto strojů létajících na leteckých dnech dodnes.

Lockheed P-38 Lightning nad severní Afrikou

Ve skutečnosti však Mustangy vstoupily do války relativně pozdě, a nestaly se stíhacími letouny, které jako první umožnily spojencům získat vzdušnou převahu nad leteckými silami Osy. V době, kdy se na evropském nebi objevil přepracovaný Mustang, spojenecké letectvo již získávalo úplnou vzdušnou převahu. To vše díky dvoumotorovým Lockheedům P-38 Lightning a jednomotorovým Republic P-47 Thunderbolt. V Pacifiku pak byl P-38 preferovaným stíhacím letounem až do konce války, dokonce i před proslulým Mustangem.

Vznik

V roce 1937 rozeslalo velitelství USAAC předním výrobcům letadel specifikaci X-608 na nový stíhací letoun. Měl představovat radikální odklon od stávajících stíhaček a ve specifikaci požadoval například následující výkony: rychlost 360 mph (580 km/h) ve výšce 6 095 m (20 000 stop), rychlost 290 mph (467 km/h) na úrovni moře, dosažení výšky 6 095 m (20 000 stop) za 6 minut, udržení plného výkonu po dobu 1 hodiny ve výšce 6 095 m (20 000 stop) a schopnost vzletu a přistání na dráze o délce 670 m (2 200 ft) přes 15 m (50 ft) překážku.

Lockheed byl na trhu vojenských letadel nováčkem a tím, že se pustil do soutěže s Boeingem a Douglasem, podle mnohých překračoval své hranice. Tento názor však nesdílel prezident společnosti Lockheed Robert E. Gross a plně věřil nejen svému konstrukčnímu týmu vedenému Hallem Hibbardem, ale i schopnosti společnosti naplnit případné závazky vyplývající z úspěchu v soutěži.

Stíhací Lockheed P-38H a fotoprůzkumný F-4A při tankování paliva

O válečném působení Lightningů na různých bojištích, o příbězích jejich známých i méně známých pilotů a leteckých es byly napsány desítky knih. Ale na rozdíl od na počátku článku zmiňovaných Mustangů, počet dodnes zachovaných nebo dokonce letuschopných P-38 Lightningů je velmi malý. Jednomu z těch nejznámějších, který navíc máme možnost vídat na evropském nebi, jsme věnovali následující článek. Poslední článek pak je věnován nejslavnějšímu americkému stíhacímu esu létajícímu na P-38, Richardu Ira Bongovi.

Text: Michal Beran

Foto: NASM, National archives, SDASM

Blok tří článků se společným tématem Lockheed P-38 Lightning si můžete přečíst na stránkách 52-63ve Flying Revue č. 5/2022. Na stáncích bude časopis ke koupi od 25. srpna 2022. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.