8.2.2017
Extrémní letiště III.: Gibraltar (video) Třetí ze série článků o realizovaných VFR přistáních na extrémních letištích ze světových žebříčků TOP 10 vás zavede na letiště schované za pověstnou gibraltarskou "Skálou". Vítejte na nejjnižnějším letišti kontinentální Evropy.
Letiště Gibraltar je spravováno britskou armádou. Na seznam extrémních letišť se dostalo hlavně pro to, že jižně od přistávací dráhy se tyčí známá Gibraltarská skála, přes kterou vane téměř stále silnější či slabší vítr, jenž vytváří silné turbulence. Zejména přistání pak mohou být poměrně náročná, protože letadlo se dostává do turbulentního bočního větru.
Gibraltar airport - TOP 10 extremních letišť Flying Revue
Jako u všech extrémních letišť, je potřeba si přistávací techniku prostudovat předem a precizně sledovat sílu a směr větru. V turbulentním bočním větru je vždy dobré přistávat na větší rychlosti a s menšími klapkami – letadlo má pak větší energii a vítr si s ním tolik nepohrává. Já jsem v Gibraltaru přistával asi po tříhodinovém letu z Marrákéše v Maroku, ale měl jsem štěstí, vítr nebyl nijak zvlášť silný.
Gibraltar airport - pohled pilota. TOP 10 extremních letišť Flying Revue
Příprava: Pro přistání na letišti Gibraltar je potřeba mít povolení britské armády, a to se musí vyžádat nejméně 48 hodin před letem. Taky je potřeba si zajistit handling, který je tu povinný. Na letišti zároveň nemají Avgas palivo, takže je potřeba mít dostatek paliva i na let do další destinace.
V potaz musíte brát i to, že kvůli napětí mezi Španělskem a Velkou Británií způsobenému právě Gibraltarem vytvořili Španělé kolem Gibraltaru vojenskou zónu, kam se nesmí létat. Přiblížení k letišti Gibraltar je tedy možné pouze směrem od moře. To v mém případě nevadilo, protože jsem z toho směru stejně letěl, ale pro přílety z pevniny je to problém, který prodlouží a stojí vás cenné minuty a litry paliva navíc.
Je třeba speciální licence? Licence potřeba není. Jen je dobré si přečíst zkušenosti jiných pilotů a informace k letišti.
Datum letu: Květen 2015 během expedice na Azorské ostrovy
Odkud: Letěl jsem z marockého Marakéše.
Počasí: Počasí byl dobré, vítr jihozápadní ale ne moc silný, takže turbulence byly zvladatelné.
Přiblížení: Letiště je řízené britskými vojenskými řídícími – řídila mě žena, velmi klidně a profesionálně. Po Maroku to byla příjemná změna. Zařazoval jsem se do levé base dráhy 27. Musel jsem jen nahlásit, že mám vysunutý podvozek, což obvykle nikdy nikdo neprověřuje. Takže tady to byla nadstandardní péče.
Povolení přistát Vyžádal jsem ho v časovém limitu 48 hodin předem, dostat ho nebyl problém. Jen bylo potřeba dodržet časové okénko (slot) plus mínus 30 minut. To pro mě byl docela problém, protože v Marakéši mě z neznámého důvodu asi hodinu zdrželi, a tak jsem to musel pak v Gibraltaru vysvětlovat. Nakonec mě ale přistát nechali.
Specifika přistání a startu Složitější je rozhodně přistání. Jeho složitost ale záleží především na síle a směru (přes Skálu, nebo ne přes Skálu) větru. V Gibraltaru je taky zajímavé to, že před vzletem i přistáním se musí nejdříve zavřít silnice vedoucí kolmo přes dráhu. Při vzletu se tedy musí čekat až se zavřou šraňky a teprve pak dostává pilot povolení ke vzletu.
Je potřeba se také vyhnout španělskému vojenskému prostoru, jenž je na everní straně od letiště. Co se týče letu samého, je nezbytné sledovat směr větru a v případě jeho vanutí přes Skálu se připravit na turbulentní boční poryvy. Handling je bez problémů, nemají tu ale benzín. Při startu je potřeba na povolení ke vzletu čekat o něco déle kvůli šraňkám, takže to chce trochu trpělivosti.
Gibraltar Airport patří mezi extrémní letiště kvůli turbulencím na vzletové a přistávací dráze.
Betonová dráha je používána dopravními i vojenskými letadly, takže je dostatečně dlouhá. Řídící, jak jsem zmínil, chtěla navíc jen vědět, že mám vysunutý podvozek, takže jim tu asi už někdo přistál na břicho. Dráhu nebylo potřeba hledat, je velmi dobře viditelná. Jen pohled na ty šraňky a auta a lidi za nimi je poněkud bizarní, připadáte si při jízdě po dráze jako mašinfíra místo jako pilot.
Typ přistání Při příletu z Maroka jsem udělal plné přistání. Druhý den se mi pak podařilo ještě domluvit oblet Gibraltarské skály a nízký průlet nad dráhou. Chtěl jsem nafilmovat a nafotit jak skálu, tak také dráhu a přes ni vedoucí silnici.
Přistání dosaženo napoprvé? Ano, vše bylo v pořádku, přistál jsem na poprvé.
Reálné nebezpečí při přistání/startu? Nic nebezpečného jsem nezaznamenal.
Emoce Radost z toho, že jsem tu přistál i z toho, že jsem letiště směl obletět a nafilmovat.
Úroveň komunikace s personálem, byrokracie: Vše perfektní, byrokracie v normě. Vojenští řídící byli velmi přátelští – domluvili jsme oblet, což mi rozhodně nemuseli povolit. Služby byly vzorné, cena rozumná. Jediný problém je, že tu nemají benzín. A při odletu nikdo nevěděl, kam mám jít a kudy se dostanu na plochu.
Postavení letiště na soukromém žebříčku TOP 10 J.P.: S ohledem na to, že jsem tu přistával v dobrém počasí, bych to viděl někde na páté místo (jednička je nejsložitější).
Gibraltar může být velmi zrádný v silnějším větru. Já jsem měl na počasí štěstí, a tak si nestěžuji. Složitější tu může být navigace na zařazení do okruhu ve chvíli, kdy letíme z pevniny. Je potřeba respektovat španělský vojenský prostor. Je třeba určitě myslet na směr a sílu větru a je nutno mít dost benzínu. K přistání potřebujete povolení, nezapomeňte na něj. Jinak bych řekl, že jde o standardní postupy.
Případné opakování: Určitě to stálo za to a doufám, že se tam ještě někdy dostanu.
Jiří Pruša, Jan Dvořák
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »