Muzeum ve Fort De Leveau a William Wyatt Patton Jr.

Při cestování po Francii se dá objevovat spousta zajímavých míst, třeba z období 2. světové války.

Narazil jsem na zajímavou pevnost Fort De Leveau, ležící 4km severně od centra města Maubeuge na severovýchodě země, téměř na hranicích s Belgií, která lákala velkými transparenty hlavně na expozice v sekci 2. světové války! Kdo by odolal? Po příjezdu jsem byl překvapen velikostí pevnosti a také tím, že jsem zde sám. Vstupné pro dospělého je 5 euro.

Impozantní pevnost Fort De Leveau

O pevnosti Fort De Leveau

Pevnost byla vystavěna v letech 1882-1884, jako reakce na částečné obsazení Francie pruskou armádou. Byla součástí opevnění Séré de Rivières na ochranu země. Samozřejmě místní muzeum v pevnosti Vám nabídne vše, co se týká historie Francouzské a Americké armády a také armád zemí, se kterými měly konflikt. Všechny vystavené fragmenty jsou originální nálezy z okolí. To nejzajímavější je v poslední expozici, věnující se období druhé světové války, věnované letci William Wyatt Patton Jr., která byla zřízena 15. ledna 2003 a je velmi populární.

William Wyatt Patton Jr., Foto: The American Air Museum

Kdo byl pilot William Wyatt Patton Jr.

Narodil se 10. ledna 1918 ve městě Stella v Missouri, byl nejstarší ze tří dětí a již od mala byl velice nadaným dítětem. Také se zajímal o letectví, které ho předurčilo k jeho životnímu osudu. Již v 16 letech se stává dobrovolníkem u leteckého sboru USA. Vystudoval střední školu na Midway jako premiant. Přechází na vojenskou základnu Randolph Air Force Base v Texasu. Pro další výcvik byl shledán jako příliš mladým a i přes jeho velkou inteligenci byl přeřazen do důstojnické jídelny. V roce 1939 přichází povýšení do hodnosti seržanta.

Letoun P-51-D-15-NA s trupovým označením 44-15331

Je převelen na základnu Pear Harbor, kde zažívá 7. prosince 1941 útok japonského letectva a tím i vstup USA do 2. světové války. Více než 300 letadel ve dvou vlnách útočící na Havajské ostrovy způsobily ohromné ztráty na životech a majetku. Patton vyvázl nezraněn! Přichází další povýšení 1. února 1942, tentokrát na technického seržanta. Na novém působišti, pár kilometrů jižně, na základně Hickam Air Force Base, je přidělen k 5. bombardovací skupině. Po nějakém čase, na doporučení velících, nastupuje do důstojnické školy, kde byl shledán jako vyhovující pro letecký výcvik. Tím se jeho dalším působištěm stává výcvikové středisko na West Coast v Kalifornii, kde Patton absolvuje svůj první 40 minutový let na legendárním Boeingu PT-13B Stearman. Již 15. června 1942 má základní pilotní výcvik dokončený. Od 27. června je pro další výcvik převelen na základnu Gardner Army Airfield v Kalifornii, zde dosáhne náletu 145 hodin (získané zkušenosti - let dle přístrojů, noční lety, atd.). Později přešel na výcvik na dvoumotorových letounech, první byl Beechraft B-18. Začal také létat na legendárním letounu Boeing B-17 Flying Fortress na letišti Hobbs Army Airfield v Novém Mexiku, to se již psalo 19. ledna 1944.

Motor z vraku letounu P-51. Dvanáctiválec Packard V-1650-7 (licence britského motoru Rolls-Royce Merlin)

Část z kokpitu P-51

S těmito zkušenostmi, již mohl být nasazen do bojů. Je převelen do Evropy, aby byl součástí bombardování cílů v Třetí Říši. V květnu 1944 je přidělen k 8. leteckému bombardovacímu pluku. Přesněji patřil do 560. perutě, k 388. bombardovací skupině, specializované na dlouhé lety. Zdárně dokončil 25 misí a mohl se vrátit domů. Rozhodl se zapojit dál do bojů a byl převelen do tajného projektu Afrodita. To se zabývalo přímým ohrožením německými střelami V-1 a V-2. Přimělo americké a britské velení řešit, jak zničit odpalovací rampy, nebo celé základny. Řešení našli například ve shazování 10 tunové bomby Grand Slam z 12 000 metrů z B-17. Také se zkoušelo předělat B-17 na jakýsi bezposádkový letoun, který se měl navést přímo na cíl. Projekt byl vyhodnocen jako nebezpečný a málo úspěšný a tak byl zastaven.

Vše co se našlo z vraku letounu P-51 lze zde spatřit

Po vyřazení z projektu Afrodita mohl opět odjet domů, to odmítl a dobrovolně se rozhodl bojovat dál.  Dostal nabídku stát se stíhacím pilotem. Tentokrát se dostal na základnu Goxhill v Anglii, kde prošel úspěšným výcvikem na letounu North American T-6. Další kroky vedly již k výcviku na letounu North American P-51 Mustang, zkušenosti získal u 55. stíhací skupiny a mohl se zařadit do akce nad Evropou.

Procházet se zde můžete volně dle potřeby

Poslední mise

15. ledna 1945 uskutečnila 388. bombardovací skupina v oblasti Mnichova akce, jejíž součástí byl i Patton jako doprovod/průzkumník ve svém letounu P-51-D-15-NA s trupovým označením 44-15331. Průběh mise je pro Pattona bezproblémový a udržuje stálou rádiovou komunikaci. Při návratu ve formaci se však v čase 11:15 letoun Pattona náhle stáčí do prudké levé zatáčky a padá. Nereaguje na volání. Zřícení letounu nebylo možné pozorovat kvůli mlze.

27letý Patton se zřítil kousek od města La Longueville (10km od Maubeuge). Zpráva o pádu amerického letounu je potvrzená a zadokumentována na čas 11:30. Dle prvotních zpráv, byl letoun zcela zničen a pilot přežil, poté se ukázala jiná zpráva, že pilot nepřežil, tělo se nenašlo. Stal se tedy nezvěstným a po roce od pádu, tedy 15. ledna 1946 byl poručík Patton prohlášen za mrtvého. Rodiče i tak stále doufali, že jejich syn přežil.

Část kokpitu

Zbytky trupu letounu

Neuvěřitelný nález proběhl v únoru 2001, tedy po 56 letech, při výkopových pracích v La Longueville na soukromém pozemku, kde se odhalil vrak letounu P-51 s ostatky pilota. Dle známek to byl Patton. Na jeho počest byl zde vystavěn památník. Vrak letounu byl vyzdvihnut a po odborné expertize, přesunut do muzea v pevnosti Fort De Leveau. Ostatky William Wyatt PATTON jr. byly převezeny do USA. Je pohřben na Národním hřbitově ve Springfieldu ve státě Missouri.

Americký ženijní most použitý při vylodění v Normandii

Popis na ženijním mostě

Pokud budete mít cestu kolem, jistě se zastavte a jděte se podívat do tohoto nevšedního muzea v této pevnosti. Za vidění v areálu rozhodně ještě stojí ženijní most, použitý při vylodění v Normandii 6. června 1944, ve městě Arromanches.

Autor článku: Tomáš Zach

Autor fotografií: Tomáš Zach (pokud není uvedeno jinak u fotografie)