Máme rádi věci, které mají rozmach a ambici přesáhnout zaběhané hranice

20.12.2019

Společná radost z přistání na letišti Hvar.

Bílé moře pod námi ukrývá Alpy.

OK-LEX na letišti v Rijece.

OK-LEX na letišti v Pule.

Krásně zachovalý římský amfiteátr v Pule.

Expedice Flying Revue Letošní leteckou sezónu jsme zakončili půvabnou, ale trochu netypickou expedicí Chorvatské ostrovy z nebe 2019. Po třech letech spolu do kokpitu usedli totiž opět Jiří Pruša a Petr Nikolaev, ale cíl jejich letu byl tentokrát poněkud méně expediční než obvykle.

Nad ostrovy chorvatského pobřeží jsme se vydali už v roce 2014 a připravili jsme z ní videoseriál Ostrovy Jaderského moře. Proč tedy expediční OK-LEX opět zamířil tímto směrem?

"No, my tomu sice s Petrem říkáme expedice, ale vlastně to expedice v pravém slova smyslu nebyla," říká o říjnové letecké cestě nad Jadran Jiří Pruša a pokračuje: "Ani jsme k ní nepřipravovali klasický expediční web. Tahle cesta měla totiž jako hlavní cíl nikoli poznávání a "dobývání", ale pořizování filmových záběrů pro podobný filmový dokument, jako jsme udělali z Karibiku."

A koho z vás tedy napadlo, že byste spolu mohli znovu po třech letech sednout do kokpitu a na palubu vzít Petrovu kameru?

Jiří Pruša: Myslím, že nás to oba napadlo po prvním veřejném promítání už zmíněného našeho prvního společného filmového dokumentu, který jsme nazvali jednoduše Karibik. Mě určitě podpořily příznivé reakce diváků i slova mojí ženy Lucie, na kterou zapůsobily nejen letecké záběry a celá kompozice dokumentu, ale i příběh našeho přátelství. Ten z dokumentu prý skvěle vyzařuje a neměl by se ztratit.

Petr Nikolaev: Známe dokumenty, které z výšky obrazově zpracovávají nějakou oblast. Většinou jsou to záběry z helikoptéry doplněné komentářem. Uvědomili jsme si, že v tom je naše výjimečnost - možnost ve vzájemném rozhovoru přímo v kokpitu komentovat to, co nás pod námi právě zajímá. Vedeme rozhovor dvou přátel, kteří se svými charaktery doplňují.

Chorvatské ostrovy z nebe 2019, den D

Proč na začátek nové série Chorvatsko, a ne jiná část Evropy?

J. P.: Letecké filmování je zásadně závislé na počasí. Když jsme hledali týden, který projektu můžeme věnovat oba zároveň, zastavil se nám prst v kalendáři až na začátku října. To znamenalo, že jsme potřebovali začít s ostrovy některého z teplejších moří. Zároveň jsme chtěli začít s oblastí, která je pro české a slovenské diváky a fanoušky létání vzdáleností i emotivně nejblíž. Chorvatské pobřeží Jaderského moře všechny tyhle požadavky splňuje nejlépe.

P. N.: Důležitá byla i naše Karibská zkušenost a Jirkovy ohlasy z fotografických výstav. Lidé se nechávají okouzlovat exotikou dálek, ale nejživěji reagují na věci, které osobně znají a vidí je z jiného pohledu. Chorvatsko bylo z tohoto aspektu volbou číslo jedna.

Jak daleko na jih jste letěli?

J. P.: Obletěli jsme celé pobřeží Chorvatska od severu až k jihu, tzn. od Umagu k Dubrovníku. Přistáli jsme na 6 chorvatských letištích (Pula, Rijeka, Zadar, Split, Hvar, Dubrovnik) a přeletěli množství chorvatských ostrovů i souostroví (Brijuni, ostrovy Kvarnerského zálivu, Kornatské ostrovy, Hvar, Brač, Korčula atd.).

Znovu mě nadchly Kornatské ostrovy pro své nádherné tvary, průliv mezi Korčulou a poloostrovem Pelješac pro svůj klidný prostor a úchvatné výhledy a pohledy na přístav, město i pevnost Hvar pro jejich působivou krásu.

P. N.: Já také přidám pár dojmů. Hned na začátku naší cesty jsme se z Puly blížili k ostrovu Cres. Na skalním srázu nad mořem stála vesnice s kostelem. Nad vesnicí pár mráčků. No a my jsme tuhle scenérii třikrát obletěli. To světlo, opar mraků, vše bylo výjimečné. Bylo to poprvé, kdy jsem si tyto „akrobatické“ prvky, s pohledem dolů přes křídlo, užíval. Úžasné byly i pohledy na městečka a vesnice na úpatí pohoří Velebit. Z jedné strany vysoké hory z druhé nádherné moře. A když pominu Chorvatsko, tak velice silným zážitkem pro mě byl oblet vrcholku Dachsteinu na zpáteční cestě, kdy se úžlabinou ze špice dolů valil sníh a my nahlédli do soukromí tohoto velikána.

Chorvatské vnitrozemí vás nelákalo?

J. P.: Nechtěli jsme dělat film o Chorvatsku, ale dokument o kráse létání nad chorvatskými ostrovy a pobřežím. Plitvická jezera ani další vnitrozemské zajímavosti jsme do plánů proto nezahrnovali. Je třeba myslet i na to, že dokument by neměl být delší než nějakých 45-50 minut. Dostat do tohoto času i jen krásné ostrovy a pobřeží už vyžaduje hodně střihů.

P. N.: Člověk si musí vždy vybrat, vymezit úhel pohledu. Absolutní svoboda může paralyzovat. Moře a ostrovy jsou naší společnou vášní už od dětství. Prázdniny jsme trávili, aniž bychom se znali, na stejných plážích Černého moře.

» Létáte do zahraničí a rádi byste si občerstvili, jak na to? Jiří Pruša je lektorem kurzu VFR lety do zahraničí - možná by vás jeho zkušenosti zajímaly také. Více o kurzu zde.

Točili jste podle předem daného scénáře? Jaký klíč jste zvolili?

P. N.: Tím, že jsme měl s tou oblastí na rozdíl od Karibiku osobní zkušenosti, bylo výhodou. Řadu měsíců dopředu jsem si studoval nejrůznější zdroje a kombinoval je s vlastními zážitky. Vytiskl jsem si plán chorvatského pobřeží dlouhý dva metry a nad ním jsem si na kolenou „létal“. S Jirkou jsme si pak ostrovy rozdělili do etap a z toho vznikl program na každý den.

Točili jste opět i v kabině? Vaši komunikaci, nebo třeba i jen tiché soustředění posádky za letu?

J. P.: Ano, komunikaci a život v kabině jsme natáčeli stále dvěma kamerami GoPro. Zároveň jsme z kabiny točili během letu pomocí kamery Osmo se stabilizátorem, pod křídlem jsme měli kameru Garmin 360 a při natáčení na zemi jsme používali ruční kamerou Sony a také dron.

Selfie v kabině OK-LEX za letu nad Jadranem.

P. N.: Jak už jsem říkal, naše komunikace v kabině je jedním ze stavebních prvků našeho dokumentu. Vzhledem k tomu, že Dynamic nemá otevírací okna jako Cessna, zvolili jsme kameru se stabilizací. Tím se nám podařilo dělat záběry malým průhledem v boční části překrytu kabiny.

Bylo to hodně jiné, než když jste spolu točili v Karibiku?

J. P.: Rozhodně jsme nyní podstatně lépe věděli, do čeho jdeme. Naše příprava proto mohla být, a opravdu byla, důkladnější. Na druhou stranu, letově, organizačně i pilotně byl let do Chorvatska méně náročný než přelet Karibských ostrovů. Mohli jsme proto více pozornosti i energie věnovat natáčení. Aspoň myslím, že Petr měl o hodně více svobody věnovat se filmování, než tomu bylo v Karibiku. Ostatně, Petr natáčel, kdekoliv to bylo možné. Třeba ráno netrpělivě utíkal z hotelu ještě před rozedněním, aby mohl dronem zachytit krásy i zajímavosti této části dne.

» Jiří Pruša a Flying Revue v médiích - čtěte, dívejte se, poslouchejte. Vše na jednom místě zde.

P. N.: Vzdálenosti mezi ostrovy Karibiku se často měří v hodinách. V Chorvatsku jsou od sebe ostrovy nezřídka jen několik minut letu. Celé pobřeží se dá přeletět na jeden zátah. Měli jsme proto čas zajímavá místa dvakrát i třikrát obkroužit a já mohl hledat nejlepší záběr. A co se týče natáčení na zemi, pro mě, který byl v Chorvatsku tolikrát, bylo zcela mimořádné zažít tu atmosféru v době mimo turistickou sezonu. Takový Zadar v mlze, kde je vidět na nábřeží jen pár místních, jak venčí své psy, byl úchvatný. Tedy dokud se neozvalo brebentění a z mlhy se nevynořila skupinka čínských turistů.

Jiří, přibylo nějaké letiště na tvůj seznam prvopřistání? Musel jsi nějaké letiště oželet?

J. P.: Prvopřistání jsem měl dvě – Rijeku a Hvar. Letišťátko na Hvaru bylo úchvatné, což dokazují i některé fotografie odtamtud. Kvalifikoval bych ho jako opuštěnou dráhu SLZ, takže přistání tam bylo trošku drncavé. Připadali jsme si tu, jako bychom přistáli někde na západě USA. Dráha je obklopená agávemi, mezi drny prosvítá červená půda a široko daleko nebyla živá duše. Velká romantika.

Jinak, přistáli jsme všude, kde jsme přistání plánovali, žádné z pobřežních a ostrovních letišť v Chorvatsku bych nezařadil do kategorie „extrémní“. Navíc se nám podařilo vybrat týden, kdy bylo výborné počasí všude a mohli jsme proto letět oba směry přímo přes Alpy. Ani trasu v Chorvatsku jsme nemuseli měnit. Jen v Pule jsme čekali, až se zvedne ranní opar, který tu začátkem října je už docela normální. Komunikace s řízením letového provozu, přijetí i služby na letištích – to vše bylo naprosto v pořádku. Také letadlo sloužilo dobře.

P. N.: I pro mě bylo letiště na Hvaru silným zážitkem. Tím, že blízký Stari Grad je považován za nejstarší chorvatské město, ani cesty v okolí ani samotné letiště nemají zpevněný povrch. Pod povrchem totiž mohou být pozůstatky dávné civilizace.

Připoutaný OK-LEX, agáve, letištní zázemí a Petr Nikolaev na letišti Hvar.
Stojánka letiště Hvar se zázemím.

Pár letových čísel pro naše čtenáře?

J. P.: Při filmování jsme samozřejmě nad nejzajímavějšími místy strávili trochu více času, takže náš celkový čas i uletěná vzdálenost jsou delší, než by byly při přímém letu. Celá výprava představovala asi 13 letových hodin, to znamená asi 2500 odletěných kilometrů.

Před odletem z letiště Zadar.

Pořád svítilo slunce na vaši expedici?

J. P.: Vždycky se něco najde... O tom, že jsem si v zamyšlení rozrazil čelo o list vrtule (naštěstí se netočila) se mi mluvit nechce, ale dojemnou Petrovu péči o scelení rozšklebené rány bych určitě rád zmínil. Jedno bez druhého ale nejde, a tak dávám k dobrému oboje. Ve vzduchu jsme pak zajímavou letovou situaci prožili před přistáním v Dubrovníku - už jsme šli na finále, když nám řídící dal instrukci uhnout tři míle na sever k pobřeží. V zádech se nám totiž objevil B737 a docela rychle nás doháněl.

P. N.: Já se přidám s čekáním, které nám předepsal řídící ze splitského letiště. Museli jsme kroužit asi deset minut nad údolím obklopeným vrcholky pobřežních hor. Házelo to s námi a já jsem postupně ztrácel svou čerstvě nabitou leteckou suverenitu. Když už jsem pomalu sahal po pytlíku, který má OK-LEX pro své cestující vždy připravené, dostali jsme povolení přistát. A pak jsem zažil dost krušnou noc v Portoroži, když jsem zjistil, že můj počítač přes veškerou moji snahu nevidí harddisk, na který jsem přepisoval denní práce z hlavní kamery. Moc jsem se nevyspal, protože jsem měl strach, že jsou data ztracená. Jirkův počítač si ale s mým harddiskem poradil a bylo to v pořádku. To byl velký kámen, který mi spadl ze srdce.

Bílé moře pod námi ukrývá Alpy.

Kdy uvidí čeští diváci film?

P. N.: Nejprve musíme záběry zpracovat, což nějakou dobu potrvá, a k nim pak s Jirkou namluvíme komentář. Zůstáváme u stejné formy jako u Karibiku - naše hlasy nejsou sice profesionální, ale jsou autentické. Prostě chceme vše „garantovat“ osobně... I postprodukční tým bude stejný jako na Karibiku. Střihačem je Petr Kozák, který se podílel i na sérii dokumentů o cestovatelích v Trabantech. Dokončovat budeme ve firmě Mixpoint.

Jak to vlastně vypadá s TV premiérou Karibiku?

P. N.: Můžu radostně konstatovat, že náš film bude vysílat Česká televize na kanále ČT2 v neděli 19. ledna 2020 asi v 17:50, pokud nedojde k neočekávané změně ve vysílání.

Co plánuje dvojice PRU-NIK dál? Máte v plánu obletět celou Evropu a vytvořit sérii filmů Evropská pobřeží z nebe?

J. P.: Naše plány zahrnují ostrovy ve všech mořích kolem Evropy. Do velké míry tu celou oblast pokrývá kniha Evropské ostrovy z nebe, která vyšla koncem listopadu. Letecké expedice, ze kterých ta kniha vznikla, byly vlastně přípravou na celý projekt filmových dokumentů. Bylo by určitě těžké někam přiletět úplně poprvé a chtít tam ze vzduchu nafilmovat to nejzajímavější. Doufám tedy, že zvládneme připravit dokumenty z přeletů nad ostrovy všech evropských moří, ale také to bude hodně záležet na tom, jak se podaří dokument z chorvatských ostrovů a jak bude přijatý diváky.

P. N.: Jedna z věcí, ve kterých se s Jirkou dokonale shodneme, je vize, se kterou přistupujeme k projektům. Máme rádi věci, které mají rozmach a ambici přesáhnout zaběhané hranice. Chceme udělat něco, co by obstálo i v mezinárodním srovnání.

Jiřího Prušu a Petra Nikolaeva vyzpovídal Jan Dvořák