Austrálie, to je nádherné nekonečno, říká Jiří Pruša po 18 tisíc km dlouhém obletu tohoto kontinentu

Austrálie 2017 - rozhovor   Cessna 182 a Ayers Rock, Cape York, Sydney, Melbourne, Carpentarský záliv a také nekonečné, stovky kilometrů dlouhé liduprázdné pláže, hodiny a hodiny nad nekonečnou polopouští se stejně nekonečnou dokonale rovnou železnicí uprostřed. To všechno a mnohem víc je Austrálie ze vzduchu. Další expedice Flying Revue a Jiřího Pruši je v cíli. 

Jak se naplnily tvoje představy o expedici samé i o Austrálii?

Výborně, všechny cíle se podařilo splnit. Počasí vyšlo skvěle (až dneska celý den leje), letadlo letělo bezchybně, tak nebylo co dalšího si přát. Australany jsem poznat moc nestihnul. Ve vzduchu jsem jich moc nepotkal (smích) a v hotelích jsem se většinou věnoval stahování dat, psaní a přípravě dalšího letu. Trochu jsme samozřejmě mluvili s Ianem. Pokud ho mohu brát jako představitele Australanů (před 30 lety byl ještě Jihoafričan), tak jsou fajn.

Austrálie 2017

Trasa: Camden – Melbourne – Adelaide - Ayers Rock – Perth – Darwin – Cairns – Brisbane – Sydney – Camden
Start a cíl. Camden (YSCN)
Začátek: 11. únor 2017
Konec: 28. únor 2017
Délka: 18 000 km
Doba letu: 90 letových hodin
Spotřeba paliva:: 4 500 litrů
Letadlo: Cessna 182, VH-SDN
Posádka: Jiří Pruša, Ian Fraser
Web: Austrálie 2017
Pořádala: Flying Revue

Co nejvíc tě během expedice nadchlo?

Uchvátilo mě jezero Eyre – nekonečný, nádherný bílý prostor. Nedá se to moc vysvětlit, ale když nad tím letíš, je to úžasné. Na druhém místě bych jmenoval přelet přístavu, mostu a opery v Sydney. Krása pode mnou kombinovaná s radostí, že se mi podařilo expedici dotáhnout až sem a že se mi podařilo letět nad středem jedné z ikon moderní civilizace, mi způsobily opravdu úžasné pocity. Jedním z vrcholů expedice byl bezesporu i přelet Ayers Rock, na který jsem myslel už několik let.

A co zklamalo?

Z přírody mě nezklamalo nic. Překvapilo mě, že i v Austrálii byly problémy s internetem a někde se sháněním benzínu.

Co bylo při expedici nejtěžší?

Pozemní logistika – často ubytování a doprava z a na letiště. Staral se o to ale Ian, takže mě to zase tolik nepálilo... (smích).

Co australská letiště? 

Bez problému. Na neřízených letištích prakticky žádný kontakt nebyl, protože tu není žádná administrativa a poplatky se platí souhrnně. Australský systém je postavený na kamerách, které letadlo automaticky nafotí a vytvoří fakturu, kterou pošlou majiteli letadla. Není tedy potřeba nic vyplňovat. Na řízených letištích probíhalo všechno standardně.

Celou expedici den po dni včetně videí, fotek a deníku najdete v našem speciálu Austrálie 2017.

Jak vychází expedice v tvých očích ve srovnání s obletem USA? Srovnej létání v obou zemích

Austrálie byla asi o 10 hodin kratší – to odpovídá faktu, že USA jsou o něco větší. Rozdíl by byl asi ještě trochu větší, pokud bych většinu obletu Austrálie neabsolvoval proti celkem silnému protivětru. V USA bylo asi trochu více „spektakulárních atrakcí“, ale v Austrálii jsem zase viděl nekonečnost neobydleného prostoru – to je samo o sobě velký zážitek. V USA je létání levnější a jednodušší – nejsou tu letištní poplatky a benzín i pronájem letadla jsou nižší tak o 40%.

Naše Cessna na letišti Forrest uprostřed polopouště na jih od Ayers Rock. Letiště je v podstatě náves vesnice, ve které žije 10 stálých obyvatel. Desítky fotek a videí z expedice najdete na webu Austrálie 2017 (viz baner nad touto fotkou) Foto: Jiří Pruša

Ani v USA ani v Austrálii není prakticky potřeba podávat letové plány. V Austrálii je jen lepší FPL podat, když chceme letět do řízeného prostoru. V USA není problém vyžádat přelet velkých letišť. V Austrálii, podobně jako v Evropě, to prakticky možné není.

Poslechněte si rozhovor Jiřího Pruši pro australské rádio SBS. 

Běžná letiště v Austrálii i v USA jsou všechna na dobré úrovni. V Austrálii je ale občas problém dostat benzín, protože tam bývá jen jeden dodavatel (BP, Esso, Shell atd.) a ten pracuje jen se svými kartami a nepřijímá kreditní karty. To byl pro nás poměrně velký problém v Západní Austrálii. Měli jsme karty Esso a Shell, ale ne BP. Na všech letištích v Západní Austrálii ale byl dodavatel BP. Museli jsme tedy vždycky někoho sehnat a zaplatit benzín v hotovosti. V Derby jsme kvůli tomu museli čekat až do druhého dne, což nás pochopitelně zdrželo. 

Kokosový ostrov a Cape York, nejsevernější místo Australské pevniny.

Austrálie má navíc hodně „venkovských“ přistávacích drah, kde nikdo není a velmi zřídka se tam létá. Párkrát jsme tam při dlouhém letu přistáli, je to fajn. Někde je ale potřeba mít předchozí souhlas – to je ale stejné i u některých letišť v USA.

Jinak pilot ocení, že tu není žádná administrativa, není potřeba podávat FPL, k dispozici je velmi dobrá navigační aplikace pro Austrálii AVplan s denní aktualizací omezených prostorů.  

Co bys poradil pilotům, kteří by tu chtěli létat?

Koupit si aplikaci AVPLan, která nejen výborně pracuje, ale má taky databázi všech letišť, předpisů i speciálních postupů (například pro přelety národních parků, Sydney atd.). Je potřeba si dávat pozor na to, která letiště mají PPR (povinnost předchozího souhlasu s přistáním). Prostudovat si vždy informace o letišti a zvážit, zda jsem schopný tam koupit benzín (kdo je dodavatel, jaké platby přijímá, jakou má pracovní dobu atd.)

Logo expedice.

Jak fungovalo letadlo?

Perfektně, stejně jako letecká škola Airborne Aviation. Je velmi profesionální a má tu dobré jméno. Vede ji Nick Caines, což je pilot B777, takže je to profesionál ve všech ohledech. Pomohl mi velmi i se zařizováním pilotních papírů a Security povolení na zdejším leteckém úřadě. On nebo někdo z jeho týmu mi během cesty párkrát pomohli i s podáváním letového plánu tam, kde jsem ho kvůli plánovanému přeletu větších měst (Darwin, Cairns…) potřeboval. Všechno bylo vždy přesně tak, jak jsme se domluvili.

V čem se liší přezkoušení v Austrálii od přezkoušení v USA?

Vždycky chtějí vidět, jestli má člověk dostatek sebejistoty při různých režimech letu – předletové úkony, pojíždění a komunikace na letišti, vzlet, let po okruhu, let na minimální (pádové) rychlosti, vybírání pádu, zábrana pádu, zařazování do okruhu atd. V Austrálii navíc chtěl pan inspektor komunikaci na neřízených letištích (hlášení polohy a činnosti při příletu na neznámé neřízené letiště). Je to asi proto, že tu je většina letišť neřízená a to včetně letišť, kam létají dopravní letadla. „Samohlášení“ jsou tedy zásadně důležitá, aby o sobě piloti věděli – že je v blízkosti letiště někdo další, kde asi je a jaká bude jeho další činnost.

Sydney, Macquarie Lighthouse, Expedice Austrálie 2017 - poslední selfie

Jak se ti létalo ve dvou?

Ian je taky mírný introvert, a tak jsme toho během letu moc nenamluvili. Občas mi podal tyčinku Musli, kterou nahrazoval nedostatek civilizovanější stravy (obvykle jsme zvládli jen jedno „slušnější“ jídlo denně). Byl jsem rád, že se mnou letěl, protože pozemní logistika tu byla náročnější, než kdekoliv jinde kde jsem dosud byl, a on vše k mé spokojenosti zajišťoval. Odpadl mi velký díl starostí. 

Přečtěte si také rozhovor s Ianem Fraserem: Jestli poletím? Neváhal jsem ani vteřinu.

Expedice Flying Revue

Podívejte se na speciály z našich dalších expedic: USA, Sahara, Ostrovy severního moře, Karibik aj.

Všechny expedice najdete na webu Flying Revue zde.

Články k expedicím si můžete přečíst tady.

Tvoje mírné obavy ze spaní mezi jedovatou havětí v poušti se nenaplnily...

Taky jsem rád. Mimo civilizaci jsme spát nemuseli, spacáky jsme nepoužili. Ale nemám ani pocit, že by to někdy reálně hrozilo, že bychom byli na hraně. Tříhodinový přelet vody jsme absolvovali s nasazenými vestami, ale vše proběhlo v pořádku. Cestou jsem se musel vyhnout asi dvěma bouřkám, ale jinak nic. Letěl jsem v 10 000 stopách, abych měl co nejvíce času na řešení případných problémů. Ty ale naštěstí nepřišly.

Jak se ti povídalo s australským rádiem SBS?

Během expedice dělali živý vstup do jejich vysílání s tím, že český pilot oblétá Austrálii, to bylo celkem standardní a ještě jsem pozván na hodinové povídání přímo do studia. Až budou čtenáři číst tyto řádky, bude rozhovor natočený, vysílat by se měl snad ve čtvrtek 2. března, kdy já se budu chystat na odlet do Prahy. Jeden článek by měl snad vyjít také v časopise Čechoaustralan. 

Kam se ubírá expediční část tvého myšlení na příště?

Svět je velký, nechme se překvapit (smích). Všem děkuji za sledování a těším se na příště. 

Jan Dvořák