20 tisíc kilometrů a 100 letových hodin. Expedice Austrálie 2017 startuje už dnes

9.2.2017

Austrálie 2017 První letošní expedice Jiřího Pruši a Flying Revue je tu, tentokrát se český letec chystá obletět Austrálii. Během 20 tisíc km dlouhého obletu kontinentu nevynechá nic zajímavého včetně proslulé skály Ayers Rock. Startuje už dnes v noci pražského času. Co ho čeká a jak složitá byla cesta od první myšlenky po nástup do Cessny 182 v australském městě Camden?

Čím se liší tahle expedice od těch předchozích?

Je to moje nejvzdálenější expedice, od Prahy budu v místě startu víc než 16 tisíc kilometrů. Fort Myers, naše floridská základna pro oblet Karibiku (exp. Karibik 2016 s Petrem Nikolaevem, pozn. red.) byla od Prahy „jen“ 8 100 km. Let do Sydney trvá skoro 24 hodin, jsem zvědav, co na to řekne moje tělo.

Je to první expedice, při níž obletíš celý kontinent. Bude expedice v něčem rekordní?

Jsem vždycky opatrný na jednoznačná prohlášení. Takže, ano oblet plánuji, ale že jsem Austrálii skutečně obletěl, můžu říkat až po té, co to bude pravda. Rekordy mě nenapadají, jen si myslím, že pokud všechno vyjde, tak to bude úžasná expedice a budou z ní skvělé fotky a videa, která potěší i čtenáře Flying Revue. Moc se těším na kombinaci pohledů na města, pobřeží, pouště, hory, ostrovy, národní parky, korálové pobřeží, majáky…

První pozdrav z Austrálie, Sydney Airport

Jak je obtížné vyřídit všechny potřebné dokumenty a povolení?

Pilot - neaustralan, když chce létat v Austrálii, potřebuje hlavně dva dokumenty – validaci evropského piloťáku a security prověření (a tedy průkaz) ke vstupu na australská letiště. Musím říci, že to bylo poměrně dost složité, vyřízení trvalo šest týdnů.

Co tě čeká ještě na místě?

Po příletu, až se trochu vzpamatuji z celodenního letu a jet legu, mě čeká letové přezkoušení a trochu zvykání na australské letecké prostředí. S Cessnou mám zkušenost z USA, kde jsme létali podobný typ (Cessna 182). Ta australská C182 je ale lépe vybavená – má garmin 1000 (GPS).

Část trasy poletíš s Australanem Ianem Fraserem. Jak k tomu došlo?

Ian Fraser by měl přistoupit v Perthu, čili zhruba v polovině cesty, a kupodivu není letec, nýbrž jachtař. Poletí se mnou severní část trasy a jeho přítomnost pro mě bude cenná především proto, že jako jachtař zná dobře pobřeží a počasí kolem něj. Na severu je nebezpečí tropických bouřek a tornád a tak jsem rád, že s sebou budu mít někoho, kdo o tom něco ví. Doporučila mi ho moje bývalá asistentka z doby, kdy jsem pracoval v IATA v Ženevě.

Na druhou stranu, vůbec se neznáte, není to riziko, vzít na palubu člověka, o kterém nevíš, jak se zachová v té či oné situaci?

Přemýšlel jsem nad tím, ale vzhledem k tomu, že Ian je sólista a má za sebou nejednu dramatickou situaci na moři, mám důvěru, že v případných zátěžovějších situacích mi bude ku pomoci a ne k přítěži. Dobrá pro mě bude jeho přítomnost i proto, že se nebudu muset starat o vše, tedy o pilotování a ještě o kamery a fotoaparáty sám. Vždycky ale záleží na osobní chemii, jak nám to spolu půjde. Věřím, že to bude dobré, i když kabina, ve které budeme trávit hodně společného času, je přece jen nevelká…

Jak se těšíš, případně z čeho máš respekt

Těším se hodně. Tři dny jsem si nechal na vyrovnání časového posunu, tak uvidím, jak to zvládnu. Více času ale prostě není, takže musím. Respekt mám jako vždy největší z počasí. Plánuji proto létat brzy ráno, abych odlétal maximum vzdálenosti dané etapy před tím, než začnou případné odpolední bouřky.

Co by si čtenáři Fyling Revue neměli nechat ujít?

Chystám se co nejvíc prolétat, vyfotit a nafilmovat Sydney a další velká města jako Melbourne, Adelaide, Perth, Darwin či Brisbane. Pak samozřejmě vnitrozemské pouště a hory a známou skálu Ayers Rock. Moc se těším na korálové ostrovy. K tomu samozřejmě budu sledovat a filmovat a fotit pobřežní útesy a mé oblíbené majáky. Na severní část trasy jsem si naplánoval libůstku - pokud to půjde, chci doletět až k pobřeží ostrova Papua-Nová Guinea. Při tom bych měl letět asi tři hodiny nad volnými mořem. Jestli to opravdu uděláme, záleží na počasí - právě tam je prý nejdivočejší, takže uvidíme.

Plánuješ přistání na velkých letištích? Je to v Austrálii relativně snadné jako v USA, nebo komplikované jako v Evropě?

Ano rád bych. Uvidím, jak snadné nebo složité to tam bude. To jsou věci, které chci probrat během těch prvních třech dnů v Camdenu.

Čeká tě hodně nehostinných a neobydlených míst?

Ano, let nad australským vnitrozemím je vlastně let pouze nad pouštními horami. Jistotu mě dodává zařízení Spot, které můj pohyb neustále monitoruje a je napojeno na centrálu. Spot by měl fungovat všude – je to satelitní přístroj.

Jiří Pruša je český letec a cestovatel. Specializuje se na mezinárodní VFR létání. Pilotní licence GLD, PG, PPL. Má nálet přes 2 000 hodin. Letecké expedice – JAR/Namibie, Evropa a Evropské ostrovy, USA, Karibské ostrovy, Západní Sahara a další.

Vydal letecké publikace Svět letecké dopravy I a II, Chytré létání, VFR anglická komunikace. Je autorem knihy Abeceda reálného socialismu.

Před odchodem do privátní sféry působil v manažerských pozicích v IATA Ženeva a v ČSA (viceprezident).

Web: www.prusa.org.

Jak to vypadá s letišti, ubytováním, stravou? Mohlo by se stát, že někde budeš muset přespat pod letadlem?

Určitě s sebou budu mít spacák, protože s tím ubytováním si nejsem všude úplně jistý. Jestli bych přespal pod křídlem nebo v kabině, to zatím nevím. Trochu mě znervozňují informace o australských jedovatých pavoucích a podobné havěti…

Ty jsi ale v oblasti kdysi už létal…

Ano, to bylo na Novém Zélandu, asi před deseti lety. Ale to byly jen kratší akce, kdy jsem vždycky letěl s nějakým místním instruktorem, protože jsem neměl vybavený novozélandský piloťák. Tuhle zkušenost jsem od té doby mnohokrát překonal, takže nějaký speciální přínos pro současný oblet Austrálie nemá.

Čím bude expedice zajímavá pro piloty, co chystáš během expedice pro ně?

Rád bych natáčel přistání, vzlety i komunikaci. Věřím, že to zaujme. Budu mít kamery i v kabině – na nahrávání komunikace i přiblížení na přistání. Pro webový speciál Austrálie 2017 budu dělat denně dvě tři rychlá videa z letu a po přistání, k tomu fotky. S ohledem na časový posun by vše mělo být vždy k dispozici už dopoledne pražského času. Problém může samozřejmě nastat tam, kde nebude internet. Pak to prostě budeme muset vynechat. Ale s kolegy v Praze jsem v kontaktu i přes satelitní telefon, takže úplně beze zpráv čtenáře Flying Revue nenecháme žádný den.

Jaké další využití natočených materiálů a zkušeností máš v plánu po návratu?

Zahajujeme fungování mezinárodní databanky leteckých fotografií. Tahle cesta by do ní měla přispět spoustou zajímavých fotek a videí – jak pro piloty, tak obecně pro zájemce o letecké záběry přírodních krás Austrálie. Když to bude někoho zajímat, uděláme taky prezentace z cesty.

Které části světa ti ještě chybí k leteckému expedičnímu zmapování?

Je toho ještě hodně – pořád víc, než kolik se mi toho už podařilo zvládnout. Sibiř, Aljaška, Kanada, Jižní Amerika, Mexiko, Asie…

Jan Dvořák