LISTOPAD-PROSINEC 2009

Vážení čtenáři,

rok utekl jako voda a máte před sebou poslední letošní číslo našeho časopisu. Tak jako každým rokem, byly i letošní září a říjen doslova nabity akcemi nejrůznějšího druhu, kterým pochopitelně z pohledu leteckého národa vládly velké letecké dny CIAF v Hradci Králové a Dny NATO v Ostravě. Nabitý časový rozvrh mi dovolil bohužel navštívit pouze CIAF, a přestože se názory na kvalitu programu kontra náklady pro návštěvníky budou asi různit, nedá mi, abych se nezmínil o tom, co na mne v Hradci Králové zapůsobilo nejvíce, a to v tom kladném slova smyslu. Bylo jím vystoupení a prezentace vzdušných sil Armády České republiky, které podle mého názoru zachránily celý letecký den. Počínaje chytře vymyšlenými leteckými ukázkami a konče leteckou technikou na statických stojánkách. Svým způsobem mne však nejvíce nadchlo statické předvedení Gripenu a L-159, především naprosto profesionální, vstřícná a milá interakce příslušníků letectva se zájemci, ať už to byly malé děti, dospělí či například členové zahraničních display týmů. Byla radost sledovat rozzářené dětské oči, když je vojáci posazovali do kabiny Gripenu, a věřím, že žádná otázka těch starších a informovanějších nezůstala nezodpovězena. Zkrátka podle mého názoru odvedli příslušníci vzdušných sil AČR obrovský kus práce na vybudování skutečně vstřícného vztahu s veřejností a dokázali, že naše letectvo je možná malé, ale v tom nejlepším slova smyslu profesionální. A to mne přivádí ještě k jedné myšlence. Máme všichni obrovské štěstí, že již po několik desetiletí žijeme v klidné a mírové střední Evropě. Integrace naší armády do vojenských struktur NATO však znamená mimo jiné i to, že se naši vojáci dostávají do míst, která jsou mírové střední Evropě na hony vzdálena a kde platí tvrdá pravidla války, ne míru. I když jsou naši vojáci profesionálové, jsou to především lidé, a tvrdá konfrontace s životem válečného Afghánistánu či Iráku je jistě něčím, co si většina z nás, žijících v poklidném blahobytu střední Evropy, nedokáže ani představit. Všem příslušníků českého letectva, které jejich láska k létání a povinnosti vojáků zavedou na tato místa, bych chtěl za celou redakci, a věřím, že nejen za ni, popřát, aby se zpět pod modrou oblohu střední Evropy vraceli zdrávi a v plném počtu.

S pozdravem