EasyJet

   Tabulky                                                                                           Další informace

Základní charakteristiky:

Základní údaje:

Základní přepravní statistiky v kalendářním roce 2013 (zdroj: Výroční zpráva EasyJet za rok 2013):

Letadlový park (zdroj: server Airfleets.net, 10.4.2016)

Další informace:

Dnešního druhého největšího nízkonákladového dopravce v Evropě založil v roce 1995 původem kyperský Řek, dnes Sir Stelios Haji-Ioannou. První linky směřovaly z londýnského letiště Luton do skotského Glasgow a Edinburghu, první zahraniční destinací EasyJetu se stal v roce 1996 AMsterdam. Až do října 1997, kdy teprve obdržel EasyJet vlastní Oprávnění k provozu obchodní letecké dopravy (AOC), byly lety provozně zajišťovány dopravci GB Airways (který byl posléze EasyJetem převzat) a Air Foyle. Společně s irským dopravcem Ryanair a dnes již neexistující společností Debonair byl právě EasyJet evropským průkopníkem obchodního modelu nízkonákladové letecké dopravy, inspirovaného zejména americkou společností Southwest Airlines. V prostředí pokračující liberalizace evropské letecké dopravy měl nový koncept na trhu velký úspěch.

V roce 1998 zakoupil EasyJet 40% podíl ve švýcarské společnosti TEA Basel, která následně od března 1999 začala pod názvem EasyJet Switzerland nabízet lety v tradičně oranžových barvách značky EasyJet ze Ženevy coby první báze společnosti mimo domovskou Velkou Británii. Mnohem pikantnější nádech měla akvizice nízkonákladové společnosti Go Fly, kterou si s cílem bojovat právě proti expandujícímu EasyJetu založila v roce 1998 jako svou dceřinou firmu společnost British Airways - ovšem stejně jako u řady podobných pokusů jiných klasických aerolinek se nakonec ukázalo, že nízkonákladová společnost vlastněná velkým síťovým dopravcem není schopna vlivem svázanosti svých možností expanze strategicými zájmy své mateřské firmy na trhu vůči konkurenci nezávislých low cost dopravců obstát.

V počátečním období využíval EasyJet flotilu starších Boeingů 737-300 se 149 sedadly, logicky doplněnou díky rostoucí ekonomické síle dopravce pořízením nových strojů B737-700 o stejné kapacitě. V roce 2002 však v tendru na dodavatele letounů pro budoucí očekávanou expanzi překvapivě zvítězil Airbus, takže všechny B737 obou verzí byly v letech 2004-2011 postuipně nahrazeny letouny A319 s kapacitou 156 míst (která si vyžádala speciální instalaci dvou párů nouzových východů nad křídly, převzatých z větší A320) a A320 se 180 sedadly.

Na rozdíl od irského Ryanairu se obchodní model EasyJetu v některých směrech odchyluje od původního, "ortodoxního" pojetí nízkonákladových společností směrem k nabídce některých atributů produktu klasických dopravců - produkt EasyJetu je například prodejný v cestovních agenturách prostřednictvím globálních distribučních systémů (GDS), na palubě najdeme časopis "The Traveller", k letence lze zakoupit i další cestovní služby (nabízené např. pod značkou EasyJet Hotels a EasyJet Holidays) apod. Management společnosti však určitě ví, co dělá - vždyť podstatnou část klientely dopravce dnes tvoří obchodní cestující, kteří v nabídce EasyJetu najdou většinu požadovaných služeb, byť za příplatek. Lze říci, že právě společnosti EasyJet se daří posouvat vnímání nízkonákladové letecké přepravy z původního "za málo peněz málo muziky" pro cenově nejcitlivější klientelu směrem k transparentnímu produktu ve stylu "zaplatím jen za to, co potřebuji, a přesně to také za své peníze dostanu".