Den 8

Ráno jsem si dodělal přípravu letového plánu – přeletět a nafilmovat pár ostrovů směrem na sever od Syrosu a pak pokračovat přes Egejské moře na Mount Athos a tady nafilmovat mužské kláštery, které jsou na úbočích této hory. Pak do Soluně, vystoupit tady pasově z Řecka a letět nafilmovat Olymp a další oblast klášterů v Meteorách. Po té dva hrady v Albánii a přistání v Tiraně. Vše jsem promyslel, naplánoval, na letišti podal plán a šel si připravit letadlo a kamery.

Když jsem už nasedal do letadla, přiběhl za mnou nějaký člověk s tím, že mám zavolat na věž. To není nikdy dobré znamení, protože to znamená, že byl buď odmítnutý letový plán, nebo vznikl nějaký jiný problém. Dověděl jsem se, že letiště Soluň je pod limity VFR (letů za viditelnosti) – dohlednost jen 4000 metrů, základna souvislých mraků v asi 1500 stopách nad zemí a navíc zhoršující se tendence s tím, že odpoledne může být viditelnost jen 2000 metrů. Moc se mi tomu nechtělo věřit, protože na Syrosu svítilo slunce… Prověřil jsem ještě počasí v Tiraně a tam předpokládali odpoledne bouřky a déšť. Také předpověď na středu byla pro celou oblast severního Řecka a Albánie špatná. Zároveň jsem zjistil, že počasí na druhém mezinárodním letišti, které můžu pro odlet z Řecka použít – Korfu – je dobré. Rozhodl jsem tedy nechat severní Řecko a Albánii na někdy jindy a raději se co nejrychleji dostat co nejblíže domů. Podal jsem proto hned nový letový plán na Korfu a za 30 minut jsem už startoval.

Nejdříve jsem nafilmoval/nafotil malebné město a přístav Ermoupolis, správní centrum Kykládských ostrovů a zároveň hlavní město ostrova Syros. Odsud jsem pak pokračoval jižně od Atén, přes ostrov Aegina a Korintský kanál na Korfu. Bylo dost kouřmo a v Patraském zálivu také velmi turbulentně. Na Korfu jsem ale přistál bez problému po asi dvouhodinovém letu. Letět odsud rovnou do Příbrami nešlo, protože takový let by trval asi 6,5 hodiny a při startu kolem 13.15 českého času bych to už nestihl do západu slunce. Rozhodl jsem se tedy letět do města Pecs v Maďarsku. Počasí tam bylo podle meteo zpráv skvělé, bez mraků a s bezproblémovou viditelností. Také je to v Schengenském prostoru, což je důležité, protože Příbram není mezinárodní letiště a tak tam mohu přiletět jen ze Schengenu.

Trochu problém jsem viděl s tím, že toto letiště zavírá v 17.00 hodin a cesta z Korfu tam mi vycházela na 3hodiny 45 minut (780 km). Musel jsem tedy odstartovat opravdu nejpozději ve 13.15. Na věži mi pomohli tím, že přijali můj letový plán s odletem za 20 minut, benzín mi dovezli okamžitě, poplatky jsem zaplatil bez zdržování, ale zdržení nastalo s tím, že jsem si chtěl koupit sýrový koláč tyropitos k obědu. Člověk, který tam prodával, neuměl ještě ani po letech pracovat s jeho moderní pokladnou a tak mě stálo nekonečných asi 8 minut mu zaplatit 9 EUR. Neměl jsem k jídlu na celý den nic jiného a v tranzitu letiště nebyla jiná možnost, tak jsem čekal….

Nakonec se mi podařilo odstartovat ve 13.20. V jižní Albánii bylo počasí dobré a hlavně foukal jižní vítr, který mě zásadně zrychloval a předsunoval očekávaný čas přistání v Pecsi, což bylo skvělé. U Tirany se ale začaly vršit mraky a já jsem musel stoupat nad ně. Tak to pokračovalo až do nějakých 9000 stop. Tady nastal problém s tím, že se mi i přes teplotu kolem dvou stupňů nad nulou, začala tvořit námraza, což je pro letadlo zásadně nepříjemná věc. Snažil jsem se mraky co nejvíce oblétávat a kde to šlo, tak klesat do teplejšího vzduchu, ale námraza se držela pevně. Po celkem hodině a půl kličkování jsem severně od Sarajava konečně mohl sklesat do výšky s teplotou kolem 6 stupňů, kdy začala námraza odpadávat. V 16.43 jsem přistál na letišti v Pecsi. 

Počasí v Maďarsku dává pocit jara – teplo, sluničko, voňavý vzduch. Je to velmi rozdílné od počasí v Řecku, které v posledních dnech dávalo spíše dojem příchodu zimy – déšť, zima, vítr.