Den 1

Trochu ranní mlhy, ale jinak se počasí zdálo už od pěti ráno, kdy jsem netrpělivě vstal, skvělé. Podání letové plánu, snídaně, doladění všech věcí co potřebuji a odjezd na letiště. Na pumpě jsem si ještě koupil obvyklý studený čaj Nestle, jehož lahev je vhodná za letu i na další použití a k tomu pár sušenek. Letadlo stálo již připravené na rampě a tak jsem do něj vše vyskládal, prověřil počasí, napsal pár mailů a přesně v 10 hodin jsem odstartoval na Košice. L

Obloha byla sice celkem čistá, ale foukal silný turbulentní vítr z jihu, který si se mnou vesele pohazoval a zároveň mě trochu zpomaloval. Musel jsem také nadlétávat a oblétávat několik aktivních vojenských prostorů. Moje trasa byla – Vožice, Jihlava, Křižanov, Vyškov, Holešov, Žilina, Košice. Tatry byly krásně zasněžené, na řadě míst ještě jezdily vleky. Po téměř 3 hodinách letu jsem navázal komunikaci s přibližovací službou letiště Košice a přistál na dráze 01.

První zprávou po přistání bylo, že oproti mému očekávání zde nemají benzín. To mě trošku znervóznilo a začal jsem hledat cestu co s tím, protože v Sibiu benzín také není a letět až do Varny bez doplnění bych si netroufal. Nakonec se řešení našlo – na druhém konci letiště je aeroklub, kde mi benzín slíbili. Abych se tam dostal, musel jsem ale sehnat někoho, kdo tam otevře bránu – za poplatek 16 EUR se mi to nakonec podařilo. Vybavil jsem si pasovku a celníky, protože jsem odlétal mimo Schengen, požádal věž o povolení přejet do aeroklubu a pak jsem přes hlavní dráhu roloval k bráně, kam mezitím dojela security a bránu mi skutečně otevřeli. Po natankování jsem zase vyjel z areálu aeroklubu, bránu zamknuli a já jsem požádal o aktivaci mého letového plánu.

Z věže jen potvrdil, že můj plán do Bukurešti aktivuje. Vyhrkl jsem, že do Bukurešti nechci, ale dispečer mi zdůraznil, že plán je podaný do LRBS a nikoliv do LRSB (Sibiu), kam jsem chtěl letět. Při ranním podávání plánu přes telefon vznikla tedy asi někde chybka, která se musela nyní napravit. Trvalo to asi 15 minut, ale nakonec jsem ve 14.10 odstartoval směrem na Sibiu. Hranice s Maďarskem přišla nad bodem KEKED asi 5 minut po startu a pak jsem už letěl podle plánu. V Sibiu jsem sedl ve čtvrt na šest místního času. Přijela tam k mému příletu 3 auta a asi pět lidí – takto to na letištích s minimálním provozem obvykle bývá – mají radost, že mají na co koukat a co dělat…. Když jsem letadlo vyložil, připoutal a zamknul, tak všichni zase odjeli a já jsem se svými věcmi klopýtal přes odbavovací plochu do krásného, velkého, nově vybudovaného prázdného terminálu. Vypadal jako postavený za evropské peníze…

Pak už rutina – taxi do města, hotel, večeře ve fast foodu, procházka starým městem a zbytek večera dohánění mailů za celý den, přípravy trasy na středu, kontrola počasí atd. Večer jsem pak mj. také zjistil, že na Kavkaz nedoletím, protože Gruzínci mi chtějí do mého dvoumístného letadla dát mimo mě ještě dva lidí – navigátora a vojenského kontrolora a zároveň mi zakázat letět kam jsem chtěl. Původní povolení je mi tak k ničemu a trať jsem musel hned upravit a trochu zkrátit. Celkem mě to samozřejmě mrzí ….

JP

Sibiu

18. 3. 2015