Den 4

První ranní kontrola počasí potvrdila, co jsem věděl – je velmi nejisté. Základna mraků byla nízko a teplota blízko nule i rosnému bodu, což potvrzovalo i silné kouřmo. Stále jsem prohlížel meteo předpovědi, abych našel nějaké pozitivní zprávy a doufal, že problematická předpověď se zlepší.

Na letiště Ankara jsem dorazil v 9 a letový plán do Kayseri jsem podal na 11 hodin, kdy jsem doufal v nejlepší počasí. Prostudoval jsem mapu dráhového systému velké letiště i jeho přibližovací mapy, abych tady při odletu nevyvolal nějaký chaos a v 11 hodin jsem odstartoval. V tu dobu v Kayseri ale padal sníh a viditelnost nebyla dobrá a tak jsem se obával, že budu muset vynechat i tuto zajímavou část plánované cesty a letět rovnou do Adany u Středozemního moře.

Kličkoval jsem mezi mraky a dával pozor na strmé skály. Počasí se ale trošku zlepšilo a od Jakuba jsem z Prahy v sms dostal meteo informaci o počasí na letišti v Kayseri, kde se dohlednost zlepšila a momentálně nepršelo ani nesněžilo. Rozhodl jsem se tedy nejen letět do Kayseri ale ještě se pokusit najít jeskynní města v oblasti Cappadocia ležící nedaleko. Minul jsem letiště Cappadocia jehož dispečerka byla velmi milá a nechala mě proletět přímo přes letiště a rychle jsem našel dvě za sebou ležící místa s jeskynními městy. Ta vznikla vyhloubením někde až tří pater do hluboké vrstvy sopečného popela z nedaleké nyní (snad) vyhaslé sopky Erciyes, která soptila naposled kolem roku 200 před naším letopočtem. Jeskynní města vznikala ve druhé polovině prvního tisíciletí a sloužila mj. také jako úkryty proti nepřátelům. Vešlo se do nich až desítky tisíc obyvatel, kteří tam byli schopni normálně žít. Naposled byly tyto úkryty využity Armény v době proti-arménských pogromů v letech 1909-1910.  z letadla jsou jeskynní města jasně rozpoznatelná, jak ukazují fotky. Dnes tam jsou i luxusní hotely a další turistické atrakce, které prý přitahují zejména čínské turisty.

Letiště v Kayseri bylo ve chvíli mého příletu těsně po dešťové přeháňce, poletovaly kolem něj cáry mraků z nichž vypadával sníh a ranvej byla hodně mokrá. Přistání ale proběhlo bez problémů a jen mě trochu zaskočily řady vyrovnaných vojenských transportních letadel – na pravé straně jsou totiž vojáci a na levé civilisti.

Mým cílem bylo prozkoumat a vyfotit sopku Eriyes, která se nad městem Kayseri tyčí. Byla ale zcela schovaná v mracích a tak jsem se rozhodl zkusit štěstí a hodinku počkat. Mraky se překvapivě začaly opravdu zvedat a postupně zůstala zahalená jen vrchní třetina. Tak to je ale v toto roční období prý většinu času, tak jsem skočil do letadla a vyrazil. Sopka je vysoká 3917 metrů a tak mi chvíli trvalo, než jsem se k jejímu vrcholu dostal. Dvakrát jsem ho obletěl a snažil se najít nějakou díru v mracích, abych mohl vidět její jícen, ale byl schovaný velmi důkladně a tak jsem to nakonec musel vzdát. Na úbočích byly vidět lyžařské vleky a krásné sjezdovky – lyžování v Turecku je opravdu zajímavá myšlenka.

Co mi ale při mém plánování celé trasy trochu uniklo, bylo to, že pohoří Taurus, které Kayseri odděluje od pobřeží a Adany, je vysoké také kolem 4000 metrů. Dalších asi 50 minut bylo tedy naplněno mým úsilím pohoří Taurus přeletět, aniž bych se ztratil v mracích nebo se vytvořila na letadle ledová vrstva v těch asi osmi pod nulou, které tam byly. Mraků bylo hodně a tak letět údolími nebylo možné a jediná bezpečná cesta proto vedla nad mraky. Problém pak bylo opět sklesat, ale i to se podařilo a tak, když jsem viděl krásně zelená pole v údolí kolem Adany, měl jsem radost, že už to mám za sebou. To jsem ale ještě netušil, co mě čeká za pár minut. Kolem letiště se totiž celkem náhle vytvořilo několik bouřek, které začaly metat blesky právě ve chvíli, kdy jsem už mířil na dráhu tedy nějaké 3-4 minuty před přistáním. Odletět a vyčkat někde v klidu už nešlo, protože se blýskalo i za mnou a tak jsem raději normálně pokračoval na přiblížení a přistání.