24.4.2021
Téměř deset let poté, co se do vzduchu vznesl prototyp budoucí ikony mezi transportními letadly, Lockheed YC-130 Hercules, odstartoval ke svému prvnímu letu z letiště v Mariettě v Georgii dne 20. dubna 1964 stroj Lockheed L-100 (Model 382) sériového čísla 3946, prototyp civilní verze tohoto úspěšného stroje.
Posádka letounu vedená toho dne vedoucím skupiny zalétávačů
sériových strojů u Lockheedu, šéfpilotem Joe Garretem, se při této
příležitosti zapsala do historie provedením vůbec nejdelšího
prvního letu nového letadla, neboť při premiéře strávila ve vzduchu
plných 25 hodin a 1 minutu. Civilní Hercules se při tom pohyboval
po trase připomínající svým tvarem známou závodní dráhu v
Indianapolis nad státy Georgií a Alabamou a aby toho nebylo málo,
naprostou většinu svého rekordního letu absolvoval s vypnutými
vnějšími motory a zapraporovanými vrtulemi. Se všemi čtyřmi motory
absolvoval ve skutečnosti pouhých 36 minut svého letu.
Šéfové od Lockheedu slaví rekordní let nového stroje. Foto: Lockheed Martin
O necelý rok později, konkrétně 16. února 1965 pak americká FAA
Lockheed Model 382 (obchodní označení Lockheed L-100)
certifikovala. Lockheed Model 382 byl poháněn čtyřmi
turbovrtulovými motory Allison 501-D22. O výkonu 3755 hp při 13 820
ot/min na motor. Motory byly osazeny čtyřlistými reverzovatelnými
vrtulemi Hamilton Standard Hydromatic o průměru 4,115 m.
Maximální dostup této první verze civilního Herculesu pak činil
9936 metrů.
N1130E na letišti ve Fairbanksu na Aljašce. Foto: Lockheed Martin
Historicky první civilní Hercules s imatrikulací N1130E zůstal u výrobce, společnosti Lockheed, v roli demonstrátoru, ale v březnu si přece jen alespoň na chvíli odskočil k aerolinkám, když ho Lockheed zapůjčil na měsíc k Alaska Airlines.
Přestavba N1130E s vložením dvou trupových segmentů: Foto: c-130Hercules.net
V dubnu roku 1968 pak byl N1130E zkonvertován na výrobní standard L-100-20, Model L382E-44K-20, což zahrnovalo i vložení nového trupového segmentu o délce 1,524 metru do prostoru za pilotní kabinou a dalšího, kratšího segmentu o délce 1,016 metru, za křídlo letounu. V této podobě pak byl N1130E zapůjčen v říjnu 1968 na půl roku dalším aerolinkám, tentokráte Delta Air Lines.
N1130E v službách Filipínské republiky. Foto: Ken Fielding via Flickr
N1130E se však nakonec přece jen podíval do světa, neboť
Lockheed ho nakonec prodal společnosti Pepsico Airlease
Corporation, která jej zapůjčila již s novou imatrikulací N50FW
aerolinkám Flying W Airways. V březnu 1973 pak Pepsico stroj
prodalo na Filipíny, kde sloužil dlouho pro potřeby vládu s
imatrikulacemi PI-97 a později RP-97. Oficiálním provozovatelem
stroje při tom byla společnost Philippine Aerotransport.
Celkově bylo do roku 1992 vyrobeno 114 letounů Lockheed L-100 ve
verzích L-100, L-100-20 a L-100-30, které se sice nikdy nestaly pro
Lockhed tak obchodně úspěšným typem jako vojenské Herculesy, ale
spolehlivě sloužily v civilním provozu po dlouhá léta po celém
světě.
Lockheed Martin Model 382J Super Hercules. Foto: Lockheed Martin
Civilní varianty se dočkala i nejnovější verze Herculesu, tedy
C-130J-30. První letouny nesoucí označení Lockheed-Martin LM-100J
vstoupily do služby u provozovatele Pallas Aviation v roce 2019 a
výrobce očekává prodej minimálně sedmdesáti pěti kusů této
varianty.
Text: Michal Beran
michal.beran@flying-revue.cz
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »