24.7.2020
Wiley Post – Letec a
dobrodruh
Wiley Post_před svým strojem na Floyd Bennett Field 15. července 1933
22.11.1898 –
15.8.1935
2.
díl
Kolem světa ještě jednou, tentokráte
sólo
Fenomenální úspěch letu kolem světa, který Wiley Post úspěšně
absolvoval s Haroldem Gattym, přinesl Postovi slávu, ale nezajistil
mu dostatek peněz, aby si mohl splnit svůj sen, totiž otevřít si
svou vlastní leteckou školu. Navíc měl stále dost kritiků, kteří
poukazovali na jeho dělnický původ, nedostatečné formální vzdělání
a úspěch celého letu připisovali především Gattymu. To vše Posta
jen motivovalo k tomu, aby se pokusil dosáhnout více.
Havarovaná Winnie Mae po nouzovém přistáni ve Flat na Aljašce
Po celý rok 1932 se Viley Post věnoval úpravám svého letounu Lockheed Vega „Winnie Mae“, aby ho připravil pro let kolem světa sólo, který zamýšlel uskutečnit co nejdříve. Podařilo se mu získat povolení od U.S. Army Air Service, aby mohl na palubu Lockheedu nainstalovat dva systémy, jejichž vývoj pro nasazení v armádním letectvu byl těsně před ukončením. Šlo o autopilota vyvíjeného společností Sperry Gyroscope Company a rovněž o rádiový směrový zaměřovač (RDF), za jejichž pomoci chtěl nahradit na palubě druhého muže – navigátora.
Počátkem léta byla vylepšená Vega „Winnie Mae“ konečně připravena a 15. července Viley Post odstartoval z letiště Floyd Bennett Field ke svému druhému letu kolem světa. Po dvaceti šesti hodinách letu přistál úspěšně v Berlíně a stal se tak po Charlesi Lindberghovi teprve druhým pilotem, který překonal Atlantik sólo a bez mezipřistání.
Při přeletu Sovětského svazu se ale musel vyrovnat se sérií problémů s ještě nespolehlivým autopilotem, které ho na cestě výrazně zdržely. Byl ale pevně rozhodnut svůj čas z prvního letu kolem světa zlepšit, a tak ztrátu doháněl minimálním spánkem. Aby neusnul za letu, přivázal si na prst jedné ruky klíč na matice, který pak držel druhou rukou. Jakmile si dřímnul, klíč upustil a prudké trhnutí druhou rukou jej probudilo.
Velmi unavený Post po ukončení oprav letounu ve Flat na Aljašce. Čekala ho ještě dlouhá cesta.
Problémy jej neopustily ani po přeletu Beringovy
úžiny, neboť nad Aljaškou jej zradil systém RDF a Viley beznadějně
zabloudil. Při následném přistání svůj letoun poškodil.
Podařilo se ho však rychle opravit a Post dokončil svůj let
triumfálně 22. července, kdy opět přistál v New Yorku těsně před
půlnocí. Cestu kolem věta sólo s celkem jedenácti mezipřistáními
uskutečnil za 7 dnů 18 hodin a 49 minut, čímž svůj vlastní rekord
pokořil o 21 hodin a stal se tak prvním člověkem, který obletěl
svět dvakrát.
Unavený, ale štastný Wiley Post opuští Winnie Mae po příletu do New Yorku
Když tímto způsobem potvrdil, že jeho první úspěch
nebyl náhodný, obrátil svoji pozornost k další výzvě, výškovým
letům. Protože jeho Lockheed Vega neměl přetlakovou kabinu a ani ji
nebylo možné zastavět, bylo nutno vyvinout pro pilota přetlakový
oblek. Post na něm v roce 1934 začal pracovat ve spolupráci s
Russellem S. Colleyem ze společnosti B.F. Goodrich Company.
Výsledkem jejich spolupráce se staly postupně tři verze obleku, z
nichž až ten třetí se ukázal být spolehlivě funkčním. Z jejich
spolupráce tak vznikl první prakticky použitelný přetlakový oblek
na světě.
Wiley Post ve svém přetlakovém obleku před výškovým letem s Winnie Mae
První výškový let s přetlakovým oblekem uskutečnil Post 5. září 1934 a dosáhl při něm výšky 40 000 feetů. Při dalších letech dosaženou výšku ještě vylepšil a dosáhl až 50 000 feetů. Při svých letech objevil například i jetstream a položil základy pozdějším výškovým letům.
Výsledky ze svých pokusů chtěl Post prakticky předvést pomocí transkontinentálního výškového letu z Los Angeles do New Yorku. Mezi 22. únorem a 15. červnem roku 1935 se pokusil celkem čtyřikrát tento let vykonat, ale pro mechanické problémy se svým Lockheedem Vega nikdy neuspěl. Nejdále se dostal při svém druhém pokusu do Clevelandu ve státě Ohio.
Současně se svými pokusy o transkontinentální výškový let se
Viley Post začal zaobírat myšlenkou na otevření letecké poštovní a
dopravní trasy vedoucí ze západního pobřeží Spojených států do
Ruska. Pro tento účel však Vega přestavená pro výškové lety nebyla
vhodná, a tak Post hledal nový stroj. Finanční situace jej donutila
jít cestou nejmenších nákladů, což vyústilo ve stavbu hybridního
letounu Lockheedu Model 9E Orion, který měl křídla z Modelu 7
Explorer a navíc měl být pro cestu vybaven plováky. Už stavba
letounu probíhající u Charlese Babba v Kalifornii byla
problematická, neboť Lockheed označil tuto kombinaci trupu a křídla
za potenciálně nebezpečnou a odmítl na letounu provést některé
úpravy, které Viley Post požadoval. Viley však byl jako vždy
zatvrzelý a vytrvalý a potřebné úpravy nakonec udělala další
kalifornská firma, Pacific Airmotive. Výsledný hybridní letoun byl
pojmenován Lockheed Aurora, ale prý se mu dostalo i dalších mnohem
méně lichotivých názvů. Letové vlastnosti zřejmě nebyly zcela
ideální.
Lockheed Aurora Wileyho Posta v Rentonu před odletem na Aljašku
Přesto to všechno se počátkem srpna Viley Post a jeho přítel novinář Will Rogers vydali z jezera Washington nedaleko Seattle směrem na Aljašku. Po několika mezipřistáních dosáhli města Fairbanks, odkud 15. srpna zamířili na Point Barrow. Dolétli téměř až ke svému cíli, ale v mlze ztratili orientaci a proto přistáli v jednom ze zálivů u rybářské osady, aby se zeptali na cestu. Při následném startu došlo v malé výšce a rychlosti v zatáčce k poruše motoru a letoun se zřítil do vody. Při nárazu se utrhlo pravé křídlo a plovák a letoun se převrátil na záda v mělké vodě. Viley Post a Will Rogers zahynuli okamžitě.
Willey Post a Will Rogers před expedičním Lockheedem |
Poslední snímek Postova Lockheedu před odletem z Fairbanksu do Barrow Point |
V roce 1936 získalo Postův Lockheed Vega Národní muzeum pro
letectví a kosmonautiku Smithsonianova institutu, ve kterém ji
mohou návštěvníci obdivovat jako památku na výjimečného muže a
leteckého průkopníka dodnes.
Lockheed 5C Vega NR105W Winnie Mae v muzeu NASM
Wiley Post sice nedosáhl takového mediálního věhlasu jako například Lindbergh, ale mnoha svými letci – vrstevníky, mezi které patřili například Ernst Udet nebo Howard Hughes byl pro své průkopnické úspěchy ceněn minimálně stejně.
Dobré souhrnné video zaměřené hlavně na obsah druhého dílu
Poslední cesta Winnie Mae (restaurování a převoz do NASM) – barevné video
Text: Michal Beran
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »