Kalendárium - Wiley Post – 2. díl

Wiley Post – Letec a dobrodruh
Wiley Post_před svým strojem na Floyd Bennett Field 15. července 1933

22.11.1898 – 15.8.1935
2. díl
Kolem světa ještě jednou, tentokráte sólo 

Fenomenální úspěch letu kolem světa, který Wiley Post úspěšně absolvoval s Haroldem Gattym, přinesl Postovi slávu, ale nezajistil mu dostatek peněz, aby si mohl splnit svůj sen, totiž otevřít si svou vlastní leteckou školu. Navíc měl stále dost kritiků, kteří poukazovali na jeho dělnický původ, nedostatečné formální vzdělání a úspěch celého letu připisovali především Gattymu. To vše Posta jen motivovalo k tomu, aby se pokusil dosáhnout více.
Havarovaná Winnie Mae po nouzovém přistáni ve Flat na Aljašce

Po celý rok 1932 se Viley Post věnoval úpravám svého letounu Lockheed Vega „Winnie Mae“, aby ho připravil pro let kolem světa sólo, který zamýšlel uskutečnit co nejdříve. Podařilo se mu získat povolení od U.S. Army Air Service, aby mohl na palubu Lockheedu nainstalovat dva systémy, jejichž vývoj pro nasazení v armádním letectvu byl těsně před ukončením. Šlo o autopilota vyvíjeného společností Sperry Gyroscope Company a rovněž o rádiový směrový zaměřovač (RDF), za jejichž pomoci chtěl nahradit na palubě druhého muže – navigátora.

Počátkem léta byla vylepšená Vega „Winnie Mae“ konečně připravena a 15. července Viley Post odstartoval z letiště Floyd Bennett Field ke svému druhému letu kolem světa. Po dvaceti šesti hodinách letu přistál úspěšně v Berlíně a stal se tak po Charlesi Lindberghovi teprve druhým pilotem, který překonal Atlantik sólo a bez mezipřistání.

Při přeletu Sovětského svazu se ale musel vyrovnat se sérií problémů s ještě nespolehlivým autopilotem, které ho na cestě výrazně zdržely. Byl ale pevně rozhodnut svůj čas z prvního letu kolem světa zlepšit, a tak ztrátu doháněl minimálním spánkem. Aby neusnul za letu, přivázal si na prst jedné ruky klíč na matice, který pak držel druhou rukou. Jakmile si dřímnul, klíč upustil a prudké trhnutí druhou rukou jej probudilo.

                                      
Velmi unavený Post po ukončení oprav letounu ve Flat na Aljašce. Čekala ho ještě dlouhá cesta.

Problémy jej neopustily ani po přeletu Beringovy úžiny, neboť nad Aljaškou jej zradil systém RDF a Viley beznadějně zabloudil.  Při následném přistání svůj letoun poškodil.  Podařilo se ho však rychle opravit a Post dokončil svůj let triumfálně 22. července, kdy opět přistál v New Yorku těsně před půlnocí. Cestu kolem věta sólo s celkem jedenácti mezipřistáními uskutečnil za 7 dnů 18 hodin a 49 minut, čímž svůj vlastní rekord pokořil o 21 hodin a stal se tak prvním člověkem, který obletěl svět dvakrát.
Unavený, ale štastný Wiley Post opuští Winnie Mae po příletu do New Yorku

Když tímto způsobem potvrdil, že jeho první úspěch nebyl náhodný, obrátil svoji pozornost k další výzvě, výškovým letům. Protože jeho Lockheed Vega neměl přetlakovou kabinu a ani ji nebylo možné zastavět, bylo nutno vyvinout pro pilota přetlakový oblek. Post na něm v roce 1934 začal pracovat ve spolupráci s Russellem S. Colleyem ze společnosti B.F. Goodrich Company. Výsledkem jejich spolupráce se staly postupně tři verze obleku, z nichž až ten třetí se ukázal být spolehlivě funkčním. Z jejich spolupráce tak vznikl první prakticky použitelný přetlakový oblek na světě. 
Wiley Post ve svém přetlakovém obleku před výškovým letem s Winnie Mae

První výškový let s přetlakovým oblekem uskutečnil Post 5. září 1934 a dosáhl při něm výšky 40 000 feetů. Při dalších letech dosaženou výšku ještě vylepšil a dosáhl až 50 000 feetů. Při svých letech objevil například i jetstream a položil základy pozdějším výškovým letům.

Výsledky ze svých pokusů chtěl Post prakticky předvést pomocí transkontinentálního výškového letu z Los Angeles do New Yorku. Mezi 22. únorem a 15. červnem roku 1935 se pokusil celkem čtyřikrát tento let vykonat, ale pro mechanické problémy se svým Lockheedem Vega nikdy neuspěl. Nejdále se dostal při svém druhém pokusu do Clevelandu ve státě Ohio.

Současně se svými pokusy o transkontinentální výškový let se Viley Post začal zaobírat myšlenkou na otevření letecké poštovní a dopravní trasy vedoucí ze západního pobřeží Spojených států do Ruska. Pro tento účel však Vega přestavená pro výškové lety nebyla vhodná, a tak Post hledal nový stroj. Finanční situace jej donutila jít cestou nejmenších nákladů, což vyústilo ve stavbu hybridního letounu Lockheedu Model 9E Orion, který měl křídla z Modelu 7 Explorer a navíc měl být pro cestu vybaven plováky. Už stavba letounu probíhající u Charlese Babba v Kalifornii byla problematická, neboť Lockheed označil tuto kombinaci trupu a křídla za potenciálně nebezpečnou a odmítl na letounu provést některé úpravy, které Viley Post požadoval. Viley však byl jako vždy zatvrzelý a vytrvalý a potřebné úpravy nakonec udělala další kalifornská firma, Pacific Airmotive. Výsledný hybridní letoun byl pojmenován Lockheed Aurora, ale prý se mu dostalo i dalších mnohem méně lichotivých názvů. Letové vlastnosti zřejmě nebyly zcela ideální.
Lockheed Aurora Wileyho Posta v Rentonu před odletem na Aljašku

Přesto to všechno se počátkem srpna Viley Post a jeho přítel novinář Will Rogers vydali z jezera Washington nedaleko Seattle směrem na Aljašku. Po několika mezipřistáních dosáhli města Fairbanks, odkud 15. srpna zamířili na Point Barrow. Dolétli téměř až ke svému cíli, ale v mlze ztratili orientaci a proto přistáli v jednom ze zálivů u rybářské osady, aby se zeptali na cestu. Při následném startu došlo v malé výšce a rychlosti v zatáčce k poruše motoru a letoun se zřítil do vody. Při nárazu se utrhlo pravé křídlo a plovák a letoun se převrátil na záda v mělké vodě. Viley Post a Will Rogers zahynuli okamžitě.     

Willey Post a Will Rogers před expedičním Lockheedem

Poslední snímek Postova Lockheedu před odletem z Fairbanksu do Barrow Point

V roce 1936 získalo Postův Lockheed Vega Národní muzeum pro letectví a kosmonautiku Smithsonianova institutu, ve kterém ji mohou návštěvníci obdivovat jako památku na výjimečného muže a leteckého průkopníka dodnes.
Lockheed 5C Vega NR105W Winnie Mae v muzeu NASM

Wiley Post sice nedosáhl takového mediálního věhlasu jako například Lindbergh, ale mnoha svými letci – vrstevníky, mezi které patřili například Ernst Udet nebo Howard Hughes byl pro své průkopnické úspěchy ceněn minimálně stejně.

Dobré souhrnné video zaměřené hlavně na obsah druhého dílu  
Poslední cesta Winnie Mae (restaurování a převoz do NASM) – barevné video

Text: Michal Beran