Bláznivý závod aneb Kdo je rychlejší? BMW M6 nebo Extra 330 LX?

Zajímavé video  Kdo dřív zvládne sedmikilometrový úsek na dráze středofrancouzského letiště Aéroport de Châteauroux-Centre? BMW M6 nebo Extra 330 LX? Podívejte se na videozáznam dalšího z řady zajímavých soubojů letadlo vs. automobil. 

Někomu se to zdá jasné, vítězem musí být samozřejmě letadlo. Nu, nrení to tak jednoduché. Výsledek byl doslova o prsa, a tím, kdo zaostal, bylo letadlo. A protože už o víkendu se v Abú Dhabí rozeřvou letos poprvé motory strojů cirkusu s názvem Red Bull Air Race, není od věci, že za knipl letounu Extra 330 LX usedla loni čerstvá členka kategorie Challenger, francouzská pilotka Mélanie Astles.

Kdo je rychlejší? BMW M6 nebo Extra 330 LX?

Mélanie Astles je pozoruhodná žena. Pětinásobná francouzská šampionka v akrobatickém létání patří do TOP 10 i ve světovém měřítku. Od roku 2016 závodí jako první žena v historii v kategorii Challenger Cup Red Bulll Air Race, z níž loni postoupil do nejvyšší třídy Master Class český letec Petr Kopfstein. 

Mélanie došla ke splnění svého snu létat tvrdou prací. Když nastoupila do práce na benzínové pumpě, sen se zdál být u konce. Ona ale cíl ze zřetele neztratila. Vypracovala se na manažerský post a mohla si postupně na létání vydělat. V 21 letech usedla do kokpitu akrobatického letounu a zůstala v něm dodnes. Souboj s BMW Mélanie jen o nepatrný kousek prohrála. Držíme jí palce, aby v RBAR slavila úspěch.

Bláznivý souboj

Je zajímavé se podívat i do zákulisí takového souboje. Protože ve Flying Revue jsme o jednom takovém psali, nabízíme vám na doplnění zážitku ze závodu mezi BMW M6 a Extra 330 LX reportáž z obdobného souboje kabrioletu Gallardo LP570-4 Performante a letounu Extra 300 LP, tentokrát v textové podobě.

Může být pozice šéfa akrobatického týmu někdy nudná? Pravděpodobně nikoliv. Ale přesto se občas objeví výzva, která je zajímavější než řekněme běžné vystoupení na leteckém dni. S jednou z těch zajímavějších přišla redakce časopisu evo. Tohle bude souboj!

Gallardo LP570-4 Performante vs. Extra 300 LP. Foto: Mat Howell (evo)

Gallardo LP570-4 Performante je skutečným drsňákem mezi kabriolety. Od rozevřených čelistí masky až po karbonové přítlačné křídlo, prostě tvrďák do morku kostí. Dojem se ještě umocní, když složíte střechu. Jako kdyby si svalovec právě stáhnul triko. A za zvuku svého V10 o objemu 5,2 l, od jehož válečného řevu teď řidiče Lamba v podstatě nic neodděluje, je připraveno vyrazit do boje. Jenomže tentokráte si chlapci od časopisu evo vybrali těžkého soupeře. Možná si na bedfordském autodromu, který je jejich domácí testovací tratí, věří, ale dnes bude jejich zástupce Roger Green soupeřit s dravcem ve vzduchu. Dvoumístná Extra 300 LP s šestiválcovým Lycomingem AEI0-540, řízená bývalým pilotem Red Arrows a dnes vedoucím pilotem akrobatické skupiny The Blades, bude tvrdým oříškem. Myles Garland má za sebou kariéru pilota Harrieru v RAF a také tříleté působení ve slavných Red Arrows, kde létal jako „synchro leader“, jinými slovy, jeden z dvojice pilotů, kteří se před vámi na sebe řítí rychlostí téměř 1300 km/h a pak se minou ve vzdálenosti několika metrů. A tohle je Mylesův popis tohoto bláznivého souboje.

Start

Nalétávám v malé výšce na cílovou rovinku a přede mnou a pode mnou vyjí při výjezdu z poslední zatáčky bedfordského autodromu těžce zkoušené Pirelli P Zero Corsa na protest proti krutému zacházení v okamžiku, kdy Roger Green rozeznívá na trojku a pak na čtyřku motor Lamba do nejvyšších otáček. Zdá se, že tentokrát se nám po několika pokusech společný start přece jen podaří. Vidím Lambo po pravé straně před sebou a těsně před okamžikem, kdy míjím pomyslnou startovní čáru, mizí bílé Performante ze zorného pole pode mě. Roger Green se mi později svěřuje, že měl v tomto okamžiku sto chutí se skrčit pod palubku, protože se mu zdálo, že jsou kola mé akrobatické Extry jen pár stop nad jeho hlavou. No není prostě nad to soupeře trochu postrašit. Zapínám vyvíječ kouře, oficiálně proto, aby identifikoval mou vzdušnou stopu nad autodromem, neoficiálně proto, abych Rogerovi trochu ztížil situaci, a řítíme se společně k první zatáčce. Bitva právě začala!

Výhoda 3D

Gallardo LP570-4 Performante vs. Extra 300 LP. Foto: Mat Howell (evo)

Pro náš dnešní souboj mi letecký úřad CAA mimořádně povolil minimální výšku letu 20 stop a myslím, že neletím ani o chlup výš. Pravidla soutěže jsou jasná: Já musím při letu zůstat nad asfaltem a nesmím si nijak zkrátit zatáčky. To je na první pohled komplikované nad vracečkami, jako je právě Hangar Hairpin, ke které se za jekotu našich motorů řítíme. Nemohu totiž šlápnout na brzdy tak jako Roger Green v Lambu pode mnou a otočit se téměř na místě. Já mám ale v záloze jiné zbraně, a těmi jsou využití přeměny kinetické a potenciální energie a také skvělá manévrovatelnost Extry na vertikále. A tak v okamžiku, kdy Roger zřejmě naplno sešlapuje prostřední pedál, beru za knipl a zvedám Extru v rychlosti 300 km/h do svíce s následným přemetem. Odstředivé zrychlení na začátku obratu dosahuje 7 g. Na vrcholu obratu mám trať přímo pod hlavou a vidím, že Performante je již na výjezdu z ní. Dokončuji obrat, polovičním výkrutem doprava se rovnám do „normální“ polohy a během rychlého klesání akceleruji zpátky na 300 km/h. „Jediný způsob, jak se vyrovnat s takovou zatáčkou, je manévr na vertikále,“ vysvětluji Rogerovi později během hodnocení našeho souboje.

Na ostří nože

Roger Green je teď dole pode mnou na krátkou dobu ve výhodě. Během brzdění v autě dosahuje maximálně 1 g a zatáčkou se protahuje rychlostí 60 km/h. Díky systému pohonu všech kol může navíc velmi brzy znovu šlápnout na plyn a akcelerovat ze zatáčky. V porovnání s Extrou se tahle čísla nezdají nic moc, ale moje Extra se při obratu vyšplhala až na 900 stop, a tak se její dráha protáhla téměř o třetinu míle. Roger je teď jasně ve vedení. Ale hra teprve začíná a já mu ho nedopřeji nadlouho. Už když se bílé Lambo protahuje zatáčkami Palmer Curves, jsem už nad ním a zpátky ve hře. Roger teď řeší trochu jiné problémy než já a po závodě mi před mou jízdou v Lambu vysvětluje: „V každém voze s výkonným motorem je to náročná pasáž. Svádí tě k tomu, abys při průjezdu dlouhou levou a pravou akceleroval na plný plyn. Na zadní kola je to však obvykle příliš, a zatímco se zadní závěsy prohýbají pod zátěží, odlehčená přední náprava reaguje na pohyby volantem pomaleji. Je to balancování na visutém laně, které vyžaduje jemné řízení a trpělivost. Pokud ale budeš příliš chtivý a nedočkavý, vše se může změnit ve zlomku sekundy k horšímu. A to vzhledem k tomu, že na výjezdu máš rychlost 170 km/h, určitě nechceš.“

Roger je teď trochu ve výhodě, nad esíčky lehce ztrácím, a tak se snažím co můžu, abych odvedl jeho pozornost od řízení. Jak se proplétá nad tratí, burácím mu nad hlavou v ostrých náklonech. Prudké změny směru provádím ve vysoké rychlosti a rychlost otáčení Extry kolem podélné osy je taková, že přetížení lehce dosahuje 6 g. Takže mám co dělat, abych při tom přilbou netloukl o překryt kabiny. Na okamžik jsem zahlédl Rogerovo Performante pod sebou, ale nemohl jsem se příliš rozptylovat, protože už jsem myslel na přibližující se vlásenku The Bank a následnou rovinku, kde oba poženeme stroje na maximum.

Pár čísel

Roger si ze mne před závodem naoko utahoval, že Lycoming má při objemu blížícímu se motoru náklaďáku výkon pouhých 296 koní. Jenomže ho dosahuje již při 2700 min-1. Aby se vyrovnal s přetížením, které na něj během letu působí, musí mít zkrátka robustní stavbu. Takovým podmínkám motor jeho hýčkaného Lamba nikdy vystaven nebude. Dobrá, na rovince uvidíme, kdo s koho. Mám totiž nezanedbatelnou výhodu v hmotnosti a především v odporu prostředí.

Roger se vytahuje, že Performante shodilo 65 kg díky širokému využití uhlíkových kompozitů v interiéru i exteriéru a díky lehčím diskům pocházejícím ze Superleggery. Výsledkem je celková hmotnost 1485 kg, ale naneštěstí pro Greena a jeho bílé Lambo hraje moje Extra v tomto ohledu úplně jinou ligu.

Gallardo LP570-4 Performante vs. Extra 300 LP. Foto: Mat Howell (evo)

Pokud snad jsou „gearheads“ nadšeni kompozitovým křídlem Lamba, pak by se měli podívat na křídlo Extry. Je celokompozitové konstrukce včetně hlavního nosníku. U akrobatických letadel se počítá každý gram a Extra bez provozních náplní ručičku vah se svou hmotností 667 kg jen tak poškádlí. Dokonce i s pilotem a plnou nádrží ukáže váha jen 852 kg. To je drtivá převaha a Roger může jen doufat, že se mu podaří nějaký čas nahnat v okamžiku, kdy ho já budu ztrácet při zdolávání některých partií své vlastní 3D verze bedfordského autodromu. A právě další takové místo nás teď čeká. Je to vlásenka The Bank.

Není totiž způsob, jak se vypořádat v horizontále s vracečkou, aniž bych nemusel sáhnout k obratům s vysokými g. Pokud bych letěl na doraz a při obratu za to vzal příliš, ztratil bych hodně rychlosti, kterou bych pak jen pomalu nabíral. Základem úspěchu je proměna kinetické energie v potenciální a naopak. Proto jdu znovu do vertikály, stejně jako v předešlém případě. S motorem na plném výkonu nasazuji k ostrému vertikálnímu stoupání, přetížení dosahuje 8 g, zatínám svaly, aby má krev zůstala tam, kde zůstat má. Na vrcholu přemetu zvedám hlavu k dráze pode mnou, kontroluji směr a vzápětí dokončuji obrat a směřuji s nosem letadla kolmo k zemi správným směrem k začátku rovinky. Ještě poloviční výkrut a pak už jen zrychluji směrem k výjezdu z vracečky, kde letadlo rovnám ve dvaceti stopách do horizontu.

Při stoupání a následném klesání zdánlivě ztrácím svůj náskok, ale Roger mi později říká, že v okamžiku, kdy mne viděl, jak se řítím z přemetu zpátky k zemi, vybírám a nalétávám na rovinku, pochopil, že prohrál. Je teprve v nájezdu do zatáčky, když klesám, a v okamžiku kdy z ní akceleruje, jsem už s Extrou na druhém konci půlmílové rovinky!

Extra vítězí!

„V okamžiku, kdy jsem ve dvaceti stopách na začátku rovinky vyrovnal, jsem měl na budíku přes 320 km/h,“ vysvětluji později Rogeru Greenovi. „A když vidíš, jak ti země ubíhá pod křídly, doslova tu rychlost cítíš. Připomíná mi to dny, kdy jsem létal s Harrierem rychlostí 960 km/h ve sto stopách.“ Odtud až k cíli už nás nečekají žádné pomalé zatáčky, a tak jsou Greenovy naděje, že by snad svou ztrátu dohnal, ty tam. Už nebude žádné prudké stoupání, přemet a klesání, ve kterých bych snad mohl náskok ztratit. Pomyslnou cílovou čáru nakonec protínám dobrých o 36 sekund před Lambem. Jinak řečeno, během dalších čtyř okruhů bych dal Lamborghini Performante kolo. Nemůže být pochyb o tom, že tenhle supersport představuje extra třídu, což jsem si ostatně mohl po skončení našeho závodu během několika okruhů po bedfordském autodromu ověřit. Jenže převaha Extry využívající výhody pohybu ve třetí dimenzi byla přece jen drtivá. Takže třeba příště, kluci. Zkuste vymyslet něco jiného!

Pro Flying Revue: Myles Garland a Roger Green

Foto: Matt Howell (evo)

-fr-