Zrenovovaný Douglas DC-3A z roku 1937 se z Ruzyně přestěhoval do Kbel

Letecké muzeum Kbely   Legendární letoun Dakota DC-3A ev. č. D-21 sloužil před druhou světovou válkou i v Československých aeroliniích. Nyní, po tři čtvrtě roku trvající renovaci, byl slavnostně představen veřejnosti jako nový exponát leteckého muzea ve Kbelích. 

Vojenský historický ústav Praha převzal do svých sbírek letoun Douglas DC 3A „Dakota“, který byl v minulých měsících renovován Vojenským technickým ústavem. Letoun vyrobený v roce 1937 a získaný do sbírek Leteckého muzea Kbely, resp. VHÚ v roce 1991, má nyní zelenou vojenskou kamufláž a vypadá jako nový. Veřejnosti je znám především z pražské Ruzyně, kde před budovou ČSA stál od roku 2003. 

Stroj DC-3A s registrací N143J byl vyroben v roce 1937 původně jako DC-3 s motory Wright R-1820 a sloužil v Pan American Grace Airways na linkách v Jižní Americe. Po 2. světové válce byl ve službách mnoha společností, např. Robinson Airlines, Mohawk Airlines, Houston Aviation Products a dalších. V rámci generální opravy v roce 1967 byl upraven na standard DC-3A montáží výkonnějších motorů Pratt & Whitney R-1830.

Kbelské letecké muzeum Vojenského historického ústavu stroj získalo výměnou po přeletu Atlantiku v roce 1991, kdy ho krátce vystavilo ve venkovní expozici. V roce 1998 ho zapůjčilo Českým aeroliniím, které ho po celkové opravě v roce 2003 u příležitosti osmdesáti let založení firmy v barvách ČSA z padesátých let minulého století s fiktivní čs. imatrikulací OK-XDM vystavily před hlavní administrativní budovou ČSA v Praze-Ruzyni. 

Stroj DC-3A s registrací N143J byl vyroben v roce 1937 původně jako DC-3 s motory Wright R-1820. Foto: vhu.cz 
Douglas DC-3A ev. č. D-21. Foto: vhu.cz 
Pohled do pilotní kabiny Douglas DC-3A ev. č. D-21. Foto: vhu.cz

V roce 2016 se letoun v rámci organizačních změn vrátil zpět do sbírek VHÚ a ještě koncem téhož roku se byl přesunut po zemi na letiště Praha-Kbely. V průběhu následujícího roku byla vypracována specifikace na jeho celkovou renovaci, která od ledna do listopadu 2018 probíhala ve Vojenském technickém ústavu (divize VTÚLaPVO). Letoun během ní získal fiktivní podobu vojenského transportního a výsadkového D-47, tak, jak Dakoty sloužily na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století u Leteckého dopravního pluku našeho letectva.

Nadále se s tímto vzácným strojem počítá jako s exponátem Leteckého muzea VHÚ, kde bude vystaven spolu s dalšími dopravními a transportními letouny ze sbírky VHÚ, aby tak dokladoval vývoj letounů své kategorie. Historie slavného typu DC-3 „Dakota“ se začala psát v roce 1934, kdy společnost Pan American Airlines požádala firmu Douglas o vývoj zvětšené verze úspěšné DC-2. Výsledkem byl Douglas ST a následující DC-3. Ten poprvé vzlétl 17. prosince 1935 a ještě před začátkem druhé světové války se stal průkopníkem v letecké dopravě cestujících i nákladu.

» Co dalšího můžete vidět při návštěvě leteckého muzea Kbely? Podívejte se. 

Doznal značného rozšíření u mnoha uživatelů a v době války se vyráběl také jako transportní mimo jiné s označením C-47 Skytrain. Do konce války bylo v USA vyrobeno 10 692 strojů. Ještě v roce 1998 bylo ve službě přes 400 letounů DC-3. Název “Dakota” letounu přidělila britská RAF, když si objednala jejich vojenskou verzi. Čtyři stroje tohoto typu létaly i ve flotile předválečné České letecké společnosti, v barvách ČSA pak až do roku 1960. Sloužily rovněž u Leteckého dopravního pluku našeho letectva.

Licenci na tento stroj zakoupila před druhou světovou válkou sovětská vláda, výroba pod označením Lisunov Li-2 se rozběhla v roce 1938. Během války došlo k masovému zavádění Lisunovů k vojenskému letectvu. Letouny sloužily k přepravě osob i nákladu, padákovým výsadkům i k dalším úkolům. Bylo vyrobeno asi 2 000 kusů. Po skončení 2. světové války se používaly v Československu spolu s původními DC-3 i tyto stroje sovětské výroby. 

Douglas DC-3A ev. č. D-21 je po renovaci a bude sloužit veřejnosti v leteckém muzeu ve Kbelích. Video: VHÚ Praha

Předání letounu Leteckému muzeu Kbely pro Flying Revue popsal Josef Pytlák Říha z Českého svazu letectví: I přes počasí krajně nevlídné, zimu jako na sibiřské periferii a lehké mrholení, sešla se na základně v Praze-Kbelích krátce po jednadvacátém listopadovém poledni celá řada významných lidí. Pracovníků VTÚ a VHÚ včetně obou ředitelů - Mgr. Jiřího Protivy a plk. gšt. Mgr. Aleše Knížka, zástupců Českého svazu letectví v čele s předsedou plk. Ing. Oldřichem Pelčákem, členů klubů vojenské historie v dobových uniformách, pplk. Ing. Jaroslava Klacka, zástupce Leteckého klubu generála Karla Janouška z Mladé Boleslavi, členů Leteckého klubu gen. Karla Mrázka, DFC, DSO z Milovic, včetně místopředsedy klubu plk. Ing. Vlastimila Bažanta, vše v doprovodu školáků z milovické Základní školy T. G. Masaryka a samozřejmě fotografů a novinářů...

Školáci z milovické základní školy s piloty-pamětníky před DC-3A ve Kbelích. Foto: J. P. Říha

Shromáždili jsme se před hangárem v severní části kbelského letiště, kde majestátně roztahovala svá široká křídla hlavní hvězda celého dne - Dakota v zeleném zbarvení československého letectva s trupovým označením D-21, tak, jak by vypadala v době své služby cca v roce 1946. Úderem třinácté hodiny přivítal přítomné tiskový mluvčí VTÚ Mgr. Pavel Lang. Po krátkých proslovech hlavních činitelů došlo k slavnostnímu předání klíče od tohoto legendárního vzdušného korábu mezi výše uvedenými řediteli obou zainteresovaných složek, načež oba jmenovaní slavnostně přestřihli širokou stuhu v barvě trikolory, jak se to při podobných příležitostech dělává.

Školáci z Milovic přítomným věnovali klubové letecké pivo z pivovaru Kounice či perníčky ve tvaru letadel Dakota a MiG-15.

Deset nejzasloužilejších činitelů (dle výběru pořadatele) poté hrdě nastoupilo pod nosem Dakoty, majestátně se tyčícím mezi naježenými vrtulemi motorů Pratt and Whitney, aby byli slavnostně dekorováni přítomnými žáky milovické Základní školy T. G. Masaryka a obdarováni drobnými upomínkovými předměty. Včetně například klubového leteckého piva z pivovaru Kounice či perníčků ve tvaru letadel Dakota (a MiG-15), připravených paní učitelkou Janou Bezuchovou (za což jí a jejím dětem budiž vysloven velký dík). Školáci se tak stali jakýmisi patrony tohoto letounu, což celé akci přidalo na výjimečnosti, neb tak došlo k symbolickému předání odkazu leteckých předků nejmladším jejich nástupcům...

Po skupinovém fotografování, jímž byly slavné okamžiky tohoto dne navždy uchovány pro generace příští, byl slavnostní ceremoniál ukončen. Zájemci si pak mohli zelenou krásku prohlédnout doslova a do písmene do posledního šroubku, zvenku i zevnitř. A dlužno dodat, že o návštěvu kokpitu byl vskutku velký zájem. Každý zatoužil alespoň na chvilku chopit se beranů řízení, od nejmladšího z přítomných školáků až po věčně mladé zasloužilé letce, kteří tyto stroje a jim podobné (též umístěné v leteckém muzeu) zažili v činné službě, možná někteří i na vlastní kůži.

A právě pro ně měl takový okamžik cenu největší. Cenu vzpomínek na doby předávné, na přátele a kolegy z leteckých jednotek, na události smutné i veselé. Na dobu, kdy letectví bylo ještě poctivé, tvrdé a nesmlouvavé řemeslo. Na časy, kdy stroje v nebeských výškách neřídily z větší části chladné a neživé počítače jako dnes, ale kdy vše od startovní procedury až po přistání a zarolování na stojánku měli v rukou jen a pouze letci...

Máme jim co závidět...

Josef Pytlák Říha + vhu.cz