Já prostě nemůžu neletět, říká Jiří Pruša při startu expedice Západní Sahara 2016

17.10.2016

Expedice Západní Sahara 2016 Před měsícem se vrátil z obletu USA Cessnou 182, nyní míří se svým Dynamicem WT-9 z Česka na jihozápad - přes Portugalsko na západní okraj největší světové pouště, Sahary. "Nemůžu jinak," říká.

Titulní strana speciálu Západní Sahara. Jako obvykle na známém místě.

Letos jsi odlétal už tři expedice, a ne ledasjaké. Co v tobě to je, co ti nedá jinak, než že musíš znovu do vzduchu a znovu daleko?

V plánu jsem na letošek měl čtyři expedice, takže prostě musím a chci odletět ještě tu poslední. Taky cítím, že by ta zimní přestávka byla moc dlouhá…

Tentokrát letíš sám. V USA ti kolega pilot Honza Čermák přišel vhod, nebude ti chybět? Ty ale létáš sám rád.

V USA jsme měli čtyřmístnou Cessnu 182, takže tam bylo více prostoru a taky bylo lepší, že jsme byli dva kvůli fotografování, filmování, péči o letadlo i pilotování na trase, která byla dvakrát tak dlouhá, než jsou moje expedice obvykle. Dynamic je dvoumístný a na druhém sedadle mívám položený záchranný člun, stojan na fotoaparát a řadu dalších věcí.

Trasa: Příbram - Štrasburk - Limoges - Pamplona - Santiago de Compostella - Benavente - Faro - Casablanca - Agadir - Dakhla - Moulay ali Charif - Oujda - Tangier - Grenada - Valencia - Andorra - Montpellier - Genova - Bergamo - Příbram
Start a cíl: Příbram, LKPM
Začátek: 16. října 2016 (dle počasí)
Konec: cca 31.října 2016
Délka: 10 000 km
Doba letu: 50 letových hodin
Letadlo: Dynamic WT-9, OK-LEX
Posádka: Jiří Pruša
Pořádá: Flying Revue

Pro spolucestujícího tedy nemám ani místo. Cesta povede také částečně nad mořem a tam opravdu létám raději sám, i z bezpečnostních důvodů. I dělat různá rozhodnutí cestou je v jednom člověku jednodušší, i když to s sebou na druhou stranu samozřejmě nese nebezpečí, že nemusím vzít v úvahu vše, co by do rozhodování mohl přinést druhý člověk.

Těšíš se na Dynamic? Karibik i USA jsi odlétal v Cessně. Jak moc je to jiné?

Určitě. Dynamic je malý, mrštný, lehký, podobně jako větroně, na nichž létání miluji nejvíc. Už jsem na něj také zvyklý co se týká focení a filmování – mám stojan na foťák, držáky na kamery. Umím zaměřovat fotoaparát i kamery správným náklonem, časově přesným rozhodnutím o zahájení zatáčky a tak dále. To všechno jsem si na Dynamicu nacvičil, takže to mám hodně zautomatizované, což je výhoda.

Cessna je přece jen skoro třikrát těžší a logicky také méně obratná. Má zase výhodu pro focení, protože je hornokřídlá. Nemám pro ní ale zatím vyrobený stojan na fotoaparát, a tak bych vlastně ani nebyl schopen z ní dělat dobré fotky, pokud bych letěl sám. Řada jiných letadel včetně jinak výborného Cirrusu má pro mě v tomhle směru ten problém, že nemají otevírací okénka a tím pádem z nich prostě kvalitně fotit nelze.

Na co vlastně myslíš, když letíš dvě tři hodiny v jednom zátahu a letadlo svěříš autopilotovi?

Jednak se raduji z toho, co vidím kolem sebe, jednak věnuji hodně pozornosti navigaci, motoru, komunikaci a tak. Když jsem nad mořem, tak někdy i stahuji videa a fotky na hard disk, přemýšlím co a jak zorganizovat. Taky mě často napadají myšlenky nebo plány, které by mě na zemi pod tlakem jiných věcí prostě nenapadly. Rozhodně se za letu nikdy nenudím.

Trasa na Skyvector.com.

Sahara má v očích Evropana trochu mystický nádech. Nekonečné písečné pláně, písečné zmije, horko, sucho, fata morgana. Jak ji vnímáš ty?

Teď asi podobně, ale myslím, že ta cesta to nějakým směrem změní. Teď jde o to jakým, a to prozradí jenom ta cesta.

Čím je takhle expedice jiná, než ostatní, které už máš za sebou?

Letěl jsem hodně času nad horami a mořem, což jsou složitější terény. Teď se musím naučit létat nad Saharou. Mám za sebou ale už poměrně dobrou průpravu – přeletěl jsem pouště Kalahari, Namib, Death Valley a Nevadskou poušť. Celá expedice je možná trochu jiná v tom, že prostě spěchám na Saharu a neplánuji tolik času věnovat místům po cestě. Také nepoletím se stále spuštěnými venkovními kamerami, protože velkou část míst už mám zachycenu z předchozích letů.

V letadle bývá horko. Násobeno horkým podnebím nad žhnoucím pískem to může být i nebezpečné...

Nevím, moc to neřeším. Jen plánuji nakoupit hodně vody a vzít si ji do letadla už z Česka. Na řadě letišť je totiž security a přes kontroly není někdy jednoduché vodu dostat. Tolik mě ani netrápí teplo, ale myslím na písečné bouře a tak navíc oproti normálním přípravám jsem koupil balík plastické folie a několik lepících pásek, pokud by bylo potřeba letadlo při stání chránit před písečnými větry.

Jak dlouhé trasy poletíš vysloveně nad pouští?

Jedna část trasy povede nad pobřežím, kde Sahara končí. Zřejmě to bude směr zpět, abych mohl pobřeží dobře zachytit kamerami a fotoaparátem, které jsou ideálně umístěny na pravé straně letadla. Směrem dolů budu tedy podnikat exkurze nad Saharu. Musím přitom myslet jednak na dolet letadla, takže maximálně tak 500 km do vnitrozemí.

Při tom se chci držet nějakých cest/stezek, abych se případně neztratil někde v dunách a písku. Vzhledem k tomu, že teritorium západní Sahary nemá úplně jasný mezinárodní status, bude také potřeba dávat pozor, abych někde nepřelétával linii nějakých místních půtek. Místní kmeny jsou tam prý k boji stále připravené. Tohle se budu snažit probrat s místními lidmi, protože žádné spolehlivé a přesné informace jsem nenašel.

Jak jsi pro případné přistání v poušti vybaven? Něco zvláštního oproti jiným expedicím?

Voda, voda, voda, krém proti spálení, kšiltovka, velmi tmavé brýle, satelitní telefon, spacák, nějaké jídlo, ruční navigace a ještě něco mě určitě napadne.

Co se týče pocitu bezpečí, budu mít i zde zařízení SPOT, které vysílá polohové zprávy a měl bych být díky němu v případě potíží kdekoli na světě relativně snadno k nalezení. K tomu si půjčím ještě satelitní telefon, protože ten můj už nefunguje jak má. SPOT ale funguje výborně. Zjistili jsme, že z asi 4.500 zpráv, které měl za 150 hodin letu odeslat v Karibiku a USA, se ztratila jen jedna. To je moc dobrý výsledek. Moje poloha na pohyblivé mapě byla tedy stále aktuální, protože intervaly mezi zprávami jsou 2,5 minuty. SPOT je taky například oproti satelitnímu telefonu levný - jak na pořízení tak na provoz.

Na poslední evropské expdici Irsko 2016 tě notně potrápilo počasí – jaké počasí tě vlastně může čekat v Africe?
Počasí v Maroku a Západní Sahaře sleduji již asi tři týdny. Problém tam bude podobný, jako v Namibii u pouště Namib, která také končí na pobřeží u poměrně chladných vod Atlantiku. Jak se totiž mísí horký vzduch z pouště a studený vzduch nad mořem, velmi často se zcela bez varování vytvoří mlha. Meteo zprávy z letišť kolem saharského pobřeží ukazují často právě mlhu.

Totéž pak samozřejmě v oblasti hor – je jich více ještě o pohoří Atlas v Maroku, které chci také prolétat. Ani Alpy ani Pyreneje při letu do Afriky a zpátky neplánuji přelétávat přes nejvyšší části, protože tam by to v tomto období mohlo být opravdu složité. Pohoří Atlas bych ale rád prozkoumal a tak počítám s tím, že tam budu muset den nebo dva počkat na lepší počasí. Navíc se logicky trochu obávám toho písečného větru. Pokud budu na zemi, tak musím letadlo ochránit, pokud bych letěl, bude nutné mu pokud možno uletět nebo co nejdříve přistát.

Atlas se z pouště zvedá do vyšší nadmořské výšky než Alpy. Jaké máš s Atlasem plány?

Atlas jsem se pokoušel prozkoumat už při minulé cestě, ale vojenské prostory a počasí mi v tom zabránily. Nyní si rezervuji trochu více času, abych případně mohl na počasí počkat a taky volím trasu trochu jinak – chci se k Atlasu přiblížit z jihozápadu a letět po jeho jižní straně směrem na severovýchod. Z této strany taky není žádné velké letiště ani tolik vojenských prostorů. Dynamic dostoupá tak do 4.500 metrů nad mořem a tak bych z tohoto pohledu neměl mít problémy. Opakuji se, ale hlavním problémem je jako vždy otázka vývoje počasí.

A propos pobřeží. Co tvé oblíbené majáky? Budou?
Ano, na pobřeží Maroka a Západní Sahary (myšleno státu Západní Sahara) jsou majáky také. Je tu podle mých informací ale také řada lodních vraků a pár měst duchů – opuštěných měst nebo vesnic. To mě ohromně zajímá.

Na co dalšího kromě Sahary a Atlasu se chceš zaměřit?

Na cokoliv se namane – majáky, města duchů, lodní vraky, karavany, duny, velbloudy, hory. Cestou pak chci nafotit Pamplonu, Santiago de Compostella, Andorru, Janov a Bergamo.

Plánuješ i pozemní část výpravy? Jako v Yellowstone?

Ne, ta vznikne někde asi sama díky počasí. Pravidelnou údržbu na Dynamicu nebudu potřebovat a budu jen doufat, že se neobjeví nějaký technický problém, který by vyvolal zdržení nebo ještě něco většího.

Hranice kterých států tentokrát překonáš? V Africe a celkem?

Německo, Francie, Španělsko, Portugalsko, Maroko, Západní Sahara, Itálie, Rakousko. Takže osm.

Nebude tě lákat udělat si odbočku na Kanárské ostrovy? Budeš tak blízko...

Možná ano, ještě nevím. Nemám ale rád byrokracii a takovouto odbočkou bych si ji přidělal – musel bych se totiž odbavit mezinárodně z Maroka a případně se tam opět vrátit. Chce to také mezinárodní letiště a všechna tam taková nejsou. Uvidíme…

Je po trase nějaké pilotně zajímavé letiště, které tě tím pádem přitahuje? Na která letiště vlastně nejraději vzpomínáš?

O žádném takovém nyní nevím, ale možná se některé z těch, která plánuji, jako takové projeví. Obecně mě zajímají horská letiště v pohoří Atlas i letiště na pobřeží Západní Sahary. Plánuji také přistát na letišti sloužícím pyrenejskému státečku Andorra. Nemyslím ale, že je pilotně nějak odlišné od jiných.

Asi nejvíc mi utkvělo v paměti letiště na ostrově Sant Barthelémy v Karibiku. Komplikované letiště (prudký sestup přes horský hřeben, letiště není vidět, krátká dráha končí v moři) a navíc jsem tam letěl s Cessnou, která je o hodně méně obratná než Dynamic. Letiště mě přivítalo vysoce turbulentním větrem, takže jsem hodně rád, že se mi tam podařilo udělat touch and go a letět pryč.

Jak jsou dostupné informace stran počasí, notamy, metary etc. po trase, hlavně v části od Gibraltaru na jih?

Zdá se, že je to celkem standardní. Metary z letišť na marockém pobřežím přicházejí do mé navigační aplikace stejně jako z jiných letišť.

Afrika, tuto část nevyjímaje, je přece jen méně – v technickém, logistickém a servisním smyslu – civilizovaná než Evropa, nebo USA...

Na pobřeží Maroka je poměrně dost letišť, tažke se tu ničeho neobávám. Pobřeží Západní Sahary jich má již méně. Pro případ nouze počítám proto i s Kanárskými ostrovy.

Snažím se vždy mít vše, co bych mohl potřebovat a být schopen sám použít. Toho ale ve skutečnosti není tolik (základní nářadí, svíčky, olej, startovací kabely a pár dalších drobností). Pokud by se s letadlem něco někde stalo, je potřeba to řešit operativně a případné díly nebo součástky se pak zasílají prostřednictvím spediční služby. Zkušenost mám s poškozenou pitotkou, na kterou jsem čekal 3 dny na letišti v Korfu, než přišla z Příbrami. Takové situace bych řešil v součinnosti s technickým zázemím právě na mém domovském letišti v Příbrami.

Co se týče ubytování, s letadlem se mohu dostat jen do částí, které jsou poměrně civilizované, takže počítám s tím, že budu bydlet v nějakém běžném zařízení, i když třeba nižší kvality. Vycházím z toho, že všude žijí lidé, a tak si s tím zase tolik hlavu nelámu. Spacák s sebou ale mít budu - především pro případ nouzové situace.

Jak je tahle oblast Afriky obecně bezpečná? Kam není radno se po trase vydávat?
Z toho, co vím, je potřeba se v Západní Sahaře držet v oblasti, která je kontrolovaná (anektovaná) Marokem. Někde uprostřed území Západní Sahary mají písečný a dokonce i zaminovaný mnohasetkilometrový val, který odděluje tuto část od části kontrolované Mauretánií a jí podporovaným politickým uskupením Polisario. Nerad bych přes ten val přelétával, protože nevím, jaké zbraně tam mají k dispozici. Zase tolik se toho ale neobávám, protože to bude asi velmi bazické a neumím si představit, že v poušti sedí dlouhé dny a hodiny připraveni s prstem na spoušti, až tam přiletí nějaký blázen z Evropy.

Co na tvé cesty říká tvoje manželka Lucie? Nechtěl bys ji vzít s sebou?

Po tom, co se mnou proletěla Kalahari a Namib, kde musela prožít dvakrát pět hodin nad pouští v teple přes 50 stupňů Celsia a pustými pláněmi i horami pod námi je velmi, velmi ráda, že smí zůstat doma. Snažím se jí jako velkou výhodu mého letu nad Saharou prezentovat fakt, že nebudu hodiny nad mořem, ale jen na pouští.

Chystáš ze svých výprav nějaký materiál pro čtenáře?
Klasika. Máme pro čtenáře opět on-line speciál, kde budou moci expedici sledovat. Taky tam budeme ve spolupráci s týlem denně nahrávat výběr fotek a rychlých videí, jak jsme to dělali už během poslední expedice USA 2016. TV dokument sám nestačím ani neumím připravit, ale společně s Petrem Nikolaevem a naším videoeditorem Jindřichem Ilemem chystáme pro televizi dokument z jarního Karibiku.

Jan Dvořák

Obrázky: Jožo Skácal