28.2.2019
Flying Revue 2/2019 Zatím poslední expedice Flying Revue vedla do severní Afriky, do Tuniska. OK-LEX ale viděl jiné Tunisko, než Tunisko turistických destinací.
Že Tunisko není vlastně tak daleko, to mi poprvé došlo, když jsem doletěl na ostrov Lampedusa patřící Itálii. Tenhle ostrov, který bývá prvním evropským místem, kam se dostávají migranti z Afriky, leží totiž téměř 200 kilometrů jižněji než hlavní město Tuniska.
Expedici do Tuniska jsem naplánoval na druhou polovinu září 2018. Měl jsem k dispozici 10 dní, a tak jsem se snažil připravit co nejjednodušší a nejkratší trasu. Letět do Tuniska není vlastně navigačně nijak komplikované – stačí od nás letět pořád na jih.
Tunisko vyžaduje pro VFR lety povolení pro přesně stanovenou trasu, kterou je třeba dodržovat. Žádat se musí nejméně tři dny napřed. Horší je to ale s palivem – našel jsem vlastně jen letiště Sfax, kde je možné získat Avgas. Je ale potřeba ho objednat nejméně 15 dní napřed. Povolení i palivo pro mě vyžádali přátelé v ABS Jets s předstihem asi tří neděl. To, zda mi vojáci ve Sfaxu nějaké palivo opravdu prodají, zůstalo ale nejisté až do dne, kdy jsem tam se zcela prázdnými nádržemi přiletěl.
Přistání na pouštním letišti Touarzet Nefta a slovo pilota tamtéž.
První část expedice do Tuniska vedla z Příbrami kolem Salcburku, východně od Pisy, přes Napoleonův ostrov Elba na letiště Figari ležící na jihu Korsiky. To mi dovolilo ráno po vzletu nafotit a nafilmovat nedaleké městečko Bonifacio, které je sice menší než například Benátky, ale s romantikou mořské zátoky, přístavu a hor kolem je nejméně tak zajímavé.
Let z Příbrami až do Figari trval přesně 5 hodin a proběhl bez problémů – jen Salcburk jsem musel kvůli schůzce hlav států EU ten den oblétávat a na východním pobřeží Korsiky nebylo pro změnu s kým komunikovat.
Další den pak následovaly dvě hodiny letu do Cagliari na jihu Sardinie. Tahle část letu nebyla tak jednoduchá ani příjemná, jak jsem původně očekával. Nad jih Sardinie se totiž nasunula studená fronta s bouřkami a nízkou oblačností. Trasu jsem si proto musel trochu prodloužit tím, že jsem letěl v 500–1000 stopách nad vodou kolem pobřeží.
Alternativa letět sice kratší trasu, ale přes pobřežní hory s výškou kolem 1000 metrů, se mi v nízké oblačnosti a silném větru nelíbila. V Cagliari byly mraky stále nízko a chvílemi pršelo.
Také aktuální počasí na severu Afriky bylo špatné – silný vítr, nízká oblačnost, bouřky. Původní plán, že v Cagliari jen natankuji a budu pokračovat na letiště Tunis, jsem proto raději zrušil, zůstal v Cagliari na noc a doufal, že do rána se počasí zlepší.
Ráno mě v Cagliari sice přivítala modrá obloha, ale v Tunisku podle meteo zpráv stále řádilo mizerné počasí.
Text a foto: Jiří Pruša
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »