Pohár Jeseníků

Minulý týden jsme dostali od pana Ondřeje Kövera z aeroklubu Šumperk, pěkný článek o průběhu, dnes již tradičního Jarního poháru Jeseníků, doplněný pěknými fotografiemi Šárky Lochové.

Jarní pohár Jeseníků - stálice mezi aeroklubovými závody, se letos konal od 5. do 14. května, a to již po 19. na kouzelném místě v podhůří Jeseníků, na letišti v Šumperku. Jako již mnoho let nazpět, i tento ročník se závodilo ihned po spuštění registrací a kapacita 65 kluzáků byla překročena ještě během prvního večera!

A jaký ten letošní Jarní pohár Jeseníků byl? Kdo se podíval na předpověď počasí, ve čtvrtek před závody, musel se chytat za hlavu. V sobotu mělo začít pršet a přestat mělo snad po týdnu. Akorát, že vůbec! Termoska nám zůstal i letos nakloněn. Pravda, mohlo to být i lepší, ale i přes tu předpovídanou bídu se nakonec podařilo pětkrát odstartovat a uletět z toho 4 platné disciplíny! Nutno podotknout, že onu slavnou hlášku „Letět se v tom nedá, ale závodit by šlo“ jsme slýchávali z úst závodníků snad každý den. Neletové byly nakonec pouze první 2 dny, sobota a neděle, kdy jsme si alespoň zkusili cvičně postavit grid a po mnohočetném odkládání letový den odpískali, a ten poslední - sobota. Krom toho byla taky po většinu týdne neskutečná zima a pocitovou teplotu srážel ještě níže čerstvý vítr. A to i přesto, že foukal povětšinou od jihu.

Pondělí 8.5. a první platná disciplína.

Probouzíme se do slunečného rána. Ředitel velí skládat a stavět grid! Pro obě třídy jsou vypsána krátká AAT na 2 hodiny, přes 3 sektory. Starty zahajujeme ve 12:30, po jednom odkladu. Obloha je kolem letiště doslova vymetená, ale chroust se drží, tak není na co čekat. Nakonec jsou z toho jenom 3 pole v klubové třídě a ředitel si může odškrtnout první platnou disciplínu.

Úterý – vypadá to nadějněji, než včera!

A taky že ano! Předpověď se vyplnila! Nálada v celém startovním poli je oproti včerejšku o mnoho pozitivnější. Teda měřeno podle počtu závodníků, kteří postavili své větroně na grid. Je vypsán racing, 260 km pro klubovou třídu a 330 km pro kombi třídu. Krásná 1000 bodová disciplína.

Středa – fouká až běda!

Předpověď udává velmi silný jižní vítr. Moc tomu, že se to dnes podaří uletět, nevěříme. Nicméně, ředitel zavelel, tak stavíme grid. Jsou vypsány opět krátké AAT na 2 hodiny, pro obě třídy. Nakonec skutečně zahajujeme vzlety ve 12:15. Vítr dosahuje v nárazech až 10 m/s. Je to boj, nejen pro závodníky, ale taky pro vlekaře. Závodníci bojují ze všech sil a je to nakonec platné! Ani těch polí není moc. A my máme platné závody!

Čtvrtek – a další vydařený den.

Ráno je obloha nad letištěm zahalená vysokou oblačností. Podle družic se má ovšem odsouvat pryč. Vypisujeme další racing, 250 km pro klubovou třídu a 300 km pro kombi třídu. Po 2 odkladech zahajujeme vzlety ve 12:00. Ze zářících úsměvů závodníků je patrné, že se dnešní den vydařil!

A i letos si na své přišli také všichni fandové československého letectví. Park vlečných letounů čítal čtveřici Zlínů řady Z-226, jeden Zlín Z-526, a také jeden Zlín Z-37T – legendárního “Turbočmeláka“!   

S nesnadnými podmínkami se nejlépe popasovali Josef Novotný, Lukáš Kříž a Jindřich Švorc v klubové třídy a Jiří Steiger, Radek Hýbl a František Vančura v kombi třídě.

A jak je dobrým zvykem, celé závody provázela pohodová, veselá atmosféra, za kterou všem závodníkům velmi děkujeme! A těšíme se zase za rok na viděnou!

Autorčlánku: Ondřej Köver

Autor fotografií: Šárka Lochová