Nejlepší cesta jak začít létat - plachtěte! II.díl - Seznámení s termikou

V předchozím díle jsme se věnovali výcviku na kluzácích, při kterém se určitě také setkáte s letem v termice. Ať už je to v počátcích výcviku, kdy se trénují přímé lety a zatáčky (díky termice si protáhnete čas ve vzduchu a máte více času na trénink těchto úloh), nebo na konci výcviku, kdy termiku zkoušíte v sóle bez instruktora.

Při těchto letech však popravdě nemáte moc šancí si termické létání pořádně osahat, jelikož jste rádi, že uřídíte kluzák čistou pilotáží, natož se zabývat tím, jak správně nalétnout a ustředit se do „stoupáku“. 

V první sezóně po prodělání výcviku, vás určitě čeká ještě jarní rozlétání s instruktorem, který si prověří, zda jste to přes zimu nezapomněli. Pokud bude vše v pořádku, můžete se těšit na to vytoužené plachtění a skákání z jednoho „stoupáku“ do druhého. Jenže, úplně tak jednoduché to není, nebo alespoň mně to tak přišlo. Samozřejmě pokud jsou silné podmínky, tak i málo zkušený plachtař dokáže nalézt stoupání a zalétat si, ale z mé zkušenosti bych doporučil zkoušet létání v různorodém počasí. Na jaře se připravte na větrem rozbitá a úzká stoupání.Ruička variometru skáče nahoru a dolů a v kabině to s vámi bude pěkně cloumat, ale i to je součást plachtařiny. Pokud se nebudete schopni udržet ve stoupáních, nic se neděje, důležité je to zkoušet stále dokola. Pokud budete po chvilce dole, nebojte se nechat se cuknout znovu do vzduchu. Tato úzká stoupání, která jsou typická právě na jaře, naučí člověka rychlé a přesné uvedení kluzáku do ostrých náklonů, kterých si ve výcviku moc neužijete. Umění této techniky se totiž bude hodit při létání na výkonnějších kluzácích, které létají rychleji, takže to tam musíte opravdu ohnout, abyste správně ten „stoupák“ nalétli a ustředili se v něm. Další věcí, kterou bych doporučoval vyzkoušet a občas ji potrénovat je let tzv. v „čistém“, kdy stoupavé proudy nejsou indikované kupovitou oblačností. Nebe je bez mráčku a vy musíte čekat, než dostanete doslova kopanec do zadku. S tím kopancem to nepřeháním, jelikož stoupavé proudy v těchto podmínkách jsou většinou velmi silné, ovšem úzké. Bude se tedy hodit předchozí technika pilotáže, kdy to tam musíte pořádně kopnout a ustředit se v takovém stoupání.

Let v „čistém“ není nic extra příjemného a mnoho plachtařů v takovém počasí vůbec nelétá, jelikož do vás pere slunce (neschováte se pod žádným mrakem) a pocit, že se nemáte čeho chytit pro nalezení stoupání, není nic příjemného. Ovšem já osobně doporučuji všem si toto létání zkusit, alespoň při místním letu kolem letiště. Důležité je, to opravdu nevzdávat a létat (přece jste si ty papíry neudělali proto, abyste je nosili v peněžence), protože po pár nezdarech se to zlomí a vy ten vzduch začnete skutečně cítit. Pokud to budete hoblovat i v horších podmínkách, tak si můžete být jistí, že až přijde ukázkové plachtařské počasí, budete se jenom bavit a užívat si nádheru silných a stálých stoupání, která vás vynesou až pod základny mraků (plachtařská karma vás odmění za jarní dřinu). Můžu odpřísáhnout, že není snad lepšího pocitu, než když se ručička variometru zarazí na hodnotě stoupání 5m/s a vy cítíte tu sílu vzduchu, která tlačí kluzák nahoru. 

Dalším milníkem v životě plachtaře, je přeškolení na jiný kluzák. Blaník je sice krásné a hodné letadlo, ale je potřeba se posunout na výkonnější stroje.

Jaká ta první přeškolení jsou, na co se můžete těšit, a naopak na co si dát pozor? To si řekneme v dalším díle!

Autor: David Plza