PGB - Rozbor závodu

Letošní ročník závodu o Pohár Gordona Bennetta očima našeho spolupracovníka Jana Smrčky.

Nádherná kombinace jednoho z nejstarších sportovních leteckých náčiní a moderních komunikačních technologií nabídla o uplynulém víkendu balonovým nadšencům strhující souboj o vítězství, který mohli sledovat nejen na obloze nad Evropou, ale i na obrazovkách svých počítačů. O mnohém svědčí komentář jednoho z fanoušků v pondělí večer na fóru na stránkách live trackingu: "Tohle je lepší než současná F1!"

Ale jaký byl vlastně průběh letošního ročníku očima zkušeného balonáře? Požádali jsme o komentář spolupracovníka redakce Jana Smrčku. 

"Letošní závod proběhl trochu podle očekávání v celku pohodovém, na první pohled až výletním tempu. Rychlost balonů nepřesáhla 50 km/hod a pokud ano, pak zcela výjimečně. Balony absolvovaly trať v celkem přijatelných výškách okolo 3 000 m nad mořem, takže posádky nepotřebovaly povinné kyslíkové vybavení pro let ve výškách nad 4 500 m. Krátký výlet některých posádek nad moře nestojí s ohledem na minulé ročníky vlastně ani za řeč. Takže na první pohled by se dalo říci, že to byl takový běžný vyhlídkový let, snad jen trochu zbytečně dlouhý (2000 km během třech dnů).

Takže na první pohled by se dalo říci pohoda, ale podívejme se na závod blíže a zjistíme, že to bylo hodně zajímavé a napínavé!

Letošní závod byl výrazně poznamenán počasím. Balony letěly téměř celou trasu podél okluzní fronty a doháněly tlakovou výši, přičemž celý systém ustupoval na východ. Cíl byl od začátku zřejmý, ale existovalo několik zajímavých variant, přičemž mezi jednu z těch extrémních patřilo doletět až do Skandinávie.

Průběh závodu byl poznamenán poměrně instabilním počasím, které je nevhodné pro let.  Piloti museli více korigovat dráhu letu, tedy letovou výšku, což samo o sobě vedlo k určité nerozhodnosti. Favorité zvolili zpočátku vyčkávací taktiku. Týmy GER-1, FRA-1 a FRA-2 se držely v pozadí, zatímco další moji favorité závodu vyrazili vpřed. Oba polské týmy a především balóny týmů USA-1 a ESP-1 vyrazily v před a dlouho udávaly tempo závodu. Problémy na startu pak vyřadily sympatické a  oblíbené Rakušany Geralda Sturzlingera a Tomase Herndla. 

Foto: Frieden/Witpraechtiger - Poslední den závodu, pohled na Balské moře

Ti co vyčkávali, se dostali nad moře, kde se původní jihovýchodní proudění změnilo na jihozápadní a vynášelo je do dobré pozice k případnému letu ke skandinávii. Bohužel už nad Francií se ukázalo, že tento extrémní pokus se stal cestou do slepé uličky díky bouřkové frontě nad kanálem La Manche, která se pohybovala na severovýchod rychleji než se předpokládalo. V extrémních podmínkách tak museli přistát a závod vzdát první favorité - oba francouzské týmy. Nedlouho poté si bouřková fronta vybrala další "oběť", přistát musela i jedna z belgických posádek, která dlouho letěla téměř společně s balonem GER-1 Wilhelma Eimerse. Právě tato velezkušená posádka byla nakonec jediná, která si s bouřkovou frontou poradila.

Ještě předtím ovšem museli přistát Američané z týmu USA-1. Důvod zatím nevíme, ale velmi pravděpodobně šlo o technickou závadu.

V neděli v podvečer přistáli vedoucí španělé a krátce poté i balón týmu USA-2, kterému jsem osobně hodně držel palce. Vše pak rozhodlo pondělí. Tým GER-1 dohnal čelo závodu, předletěl je a poté elegantně a pohodlně přistál. Posádka Wilhelma Eimerse byla v ten okamžik na čele závodu a potichu jsme mu chystali gratulace, ale rozhodnuto nebylo. Ve vzduchu byly ještě další balony, některé až 500 km daleko na západ a přesto mohly rozhodnout. 

V tento okamžik se mi osobně velmi líbila pozice balonu týmu BEL-1. Bohužel však se jim nepodařilo hladce překonat mimořádně exponovaný uzel Frankfurt nad Mohanem, o čemž svědčila i náhlá změna trasy letu balonu od plánované trasy směrem na sever. Krátce na to pak Belgičané přistáli a bylo po nadějích. Této sympatické posádky mi bylo v ten okamžik velmi líto.

V závodě však ještě pokračovaly oba polské týmy, dva týmy švýcarské a také balon týmu FRA-3. První z této skupiny přistáli Francouzi. Nejlepší polský tým velmi toužil na domácí půdě po dobrém výsledku, ale nakonec to z toho bylo "jen" páté místo. Pozice týmu GER-1 se zdála být pevná, ale tým SUI-1 byl jiného názoru a nakonec se musela posádka Wilhelma Eimerse obávat i druhého švýcarského balónu, jehož posádka zarputile zůstávala ve vzduchu až do tmy. Nakonec však je nebezpečí přeletu hranic s Běloruskem dovedlo k rozhodnutí spokojit se s třetím místem a přistát.

 
Foto: Eimers/Zenge - Šťastné přistání v Polsku

Vítězná posádka Kurt Frieden a Pascal Witpraechtiger prokázala pevné nervy a vynikající strategii. Tentokráte se vyplatilo počkat a útočit až poslední den, i když hrozila změna počasí. Sympatičtí Švýcaři tedy jistě vyhráli právem.

Můj velký obdiv patří však posádce GER-1 Willhelma Eimerse. Wilhelm ukázal že je opravdový mistr a bojovník, a to nejen v sobotním famózním souboji s bouřkovou frontou. V mých očích je vítězem.

I třetí tým SUI-2 předvedl krásný souboj a skvělou týmovou spolupráci. Nicolas Tieche a Laurent Sciboz bojovali do poslední minuty a využili všech vymožeností současné techniky.

Španělé se dlouho těšili z prvního místa, ale nakonec skončili těsně po Olympem. Bramborová medaile je určitě zklamání, ale oba piloti i jejich doprovod odvedli vynikající práci a mimořádný výkon.

Týmy POL-1 a USA-2 také předvedly, že patří ke světové špičce a právem jsme je na začátku závodu zařadili mezi favority. Můj obdiv patří oběma!

I ostatní předvedli dobré výkony, ale někde tlačili na pilu moc, což platí zejména o obou horkých favoritech, francouských týmech Vincenta Leyse a Pascala Jouberta.

Ročník 2015 skončil, ať žije ročník 2016 pořádaný Wilhelmem Eimersem se startem v německém Gladbecku!"