Kam kráčíš, noho Českých aerolinií?

Vážení, dovolím si říci, přátelé.

Oslovuji Vás, bývalé i současné zaměstnance ČSA ve věci zachování nefalšované povědomosti o cca třicetiletém „vývoji“ této letecké společnosti.

Dovolím si začít z jiného soudku. Na přelomu let osmdesátých a devadesátých minulého století, od roku 1987 do roku 1994, kdy jsem ukončil svoje vojenské angažmá, jsem měl na hrbu tehdejší předváděcí jednotku vojenských letounů na veřejnosti. Později se tomu začalo moderně říkat Display team. V době, řekl bych, největší slávy bylo předváděno 9 typů letounů jednotlivě i ve skupinách. Dlužno konstatovat, že slávy se nadělalo poměrně dost. Před nějakými 4 roky jsme pojal úmysl vytvořit něco jako soubor osobních příběhů lidí, kteří se kolem této aktivity motali. Vím totiž, že pestrá mozaika různých názorů a pohledů na svět bývá mnohdy zajímavější, než vyprávění jednoho člověka. Oslovil jsem jednotlivé piloty a techniky, aby mi dodali svoje konkrétní příběhy. Asi jsem někde udělal chybu, neboť z asi 35 oslovených kolegů se mi ozvali dva. Takže dobrý úmysl skončil hned na začátku. Proč to vzpomínám?

Po skončení vojenské letecké kariéry, důvod není důležitý, jsem přesedlal na leteckou dopravu. Nejdříve na dva roky o společnosti Top Air a od roku 1996 do roku 2009 u ČSA, kde jsem se pletl do řízení typům TU-154, B-737 a A-320. Poté následovala desetiletá anabáze na ÚCL společně s pěti roky strávenými u společnosti Travel Service opět na B-737. To už podruhé jsem se tehdy objevil na Ruzyni. Poprvé to bylo v r. 1964, kdy jsem byl přijat do učení letecký mechanik. Po tomto slzavém údolí se pohybuju bezmála 72 let. V poslední době mi velmi vadí, že mne začínají poučovat 40-tiletí odborníci o tom, jak to bylo v šedesátém osmém a 30-tiletí znalci o tom, jak to bylo v devětaosmdesátém.

No a jsem u jádra pudla. Všichni, kdo nějakým způsobem spojili svůj profesní život s touto leteckou společností, znají její historický význam. Ti z nás z období posledních cca 30 let také něco víme o relativně krátké epizodě posledního záchvěvu věhlasu a pak následném strmém pádu do propadliště dějin. Každý to známe ze svého úhlu pohledu, podle toho v jaké odbornosti jsme působili, na jaké úrovni a v jaké konkrétní době. Aby nás opět nezačali poučovat správně vyškolení vědátoři, jaké byly příčiny skutečnosti, že stabilizovaná a konkurenceschopná letecká společnost se začala najednou řítit do propasti, měli bychom my, dokud ještě chodíme po zeměkouli, podat svědectví tak, jak jsme to prožívali. Pojďme si nevzít toto nesporné know how do hrobu.

Představa je taková, že kdo z Vás projeví zájem, zamyslí se a poté začne vést svoje myšlenky na papír, do počítače, jak je komu libo. Je asi také na místě stanovit si nějaký časový horizont. Viděl bych to asi tak, že si dáme dárek k letošním vánocům v podobě sesbíraných příspěvků. Pochopitelně pokud se najde nějaká vhodná fotodokumentace, jenom líp. Následně zasedne komise, která zhodnotí gramatiku a stanoví posloupnost umístění jednotlivých příběhů v knize. Rozhodně se nebude jednat o cenzuru obsahu. Té už máme kolem sebe zase hafo. Pokud se tento záměr podaří dotáhnout do úspěšného konce, bude mít čtenář možnost si sám učinit obraz.

Příspěvky, prosím, zasílejte přílohou na jednu z těchto adres … venca.vasek@seznam.cz, resp. vaclav.vasek@cssl.cz.

S úctou Václav Vašek