Kalendárium - Super Sabre poprvé ve vzduchu

27.5.2024

25. května roku 1953 provedl George S. Welch, zkušební a zalétávací šéfpilot společnosti North American Aviation, zálet letounu YF-100A Super Sabre (USAF s.n. 52-5754).

North American Aviation YF-100A Super Sabre 52-5754

Stroj při tomto letu dosáhl rychlosti Mach 1,03.

První z takzvané „Century“ série amerických proudových stíhaček a zároveň první stíhací letoun USAF schopný nadzvukové rychlosti ve vodorovném letu, F-100 Super Sabre, neměl zcela bezproblémové zrození. Jeho vývoj byl zpočátku motivován snahou posunout výkony stíhaček F-86D a F-86E Sabre směrem k nadzvukové rychlosti. Křídla projektovaných strojů měla větší šípovitost a použité profily byly tenčí. K dosažení nadzvukové rychlosti ve vodorovném let byl navíc zapotřebí mnohem výkonnější motor. Tak jak pokračovaly konstrukční práce na stroji původně označeném „Sabre 45“, letoun se vyvíjel do zcela nové podoby. Prototyp byl označen jako XF-100, ale jeho další vývoj vedl k tomu, že první dva letouny, objednané v roce 1952 byly přeznačeny na YF-100A.

Maximální rychlost YF-100A dosažená při zkouškách ve vodorovném letu byla 1062 km za hodinu, a to ve výšce 13 213 metrů. Dostup byl 16 033 metrů a maximální dolet s palivem neseným v interních nádržích činil 679 kilometrů. Během testů dosáhl prototyp 52-5754 při střemhlavém letu maximální rychlosti Mach 1,44.

George Welch a North American YF-100A

Letové zkoušky, zahájené již v úvodu zmíněným letem, přinesly jak příslib dobrých výkonů, tak poukázaly na několik nedostatků, mezi které patřila tendence k nestabilitě kolem podélné osy a náchylnost k přepadání do vývrtky. Nicméně tlak na uvedení nového typu do služby byl velký a ne vše se podařilo u prvních F-100A vyřešit. To se potvrdilo, když F-100A oficiálně vstoupil do služby u amerického letectva 27. září 1954. V důsledku šesti velkých havárií, ke kterým došlo do 10. listopadu téhož roku, byl typ uzemněn, zatímco probíhalo vyšetřování a nutné úpravy. Do služby se F-100 vrátily následujícího roku.
Prototyp NAA YF-100A a tým, který pracoval na testovacím programu. George S. Welch sedí uprostřed přední řady.

George Welch se narodil 10. května 1918 ve Wilmingtonu ve státě Delaware jako George Lewis Schwartz. Rodiče mu změnili příjmení na Welch, což bylo dívčí jméno jeho matky, aby Georgeův život nekomplikovaly protiněmecké nálady, které byly v Americe rozšířené po první světové válce. Vystudoval strojní inženýrství na Purdueově univerzitě a v roce 1939 narukoval do armádního letectva.

George S. Welch je nejčastěji připomínán jako jeden z hrdinů Pearl Harboru. Byl jedním ze dvou stíhacích pilotů, kteří se dostali do vzduchu během překvapivého japonského útoku na Havaj 7. prosince 1941. Na letounu Curtiss P-40B Warhawk sestřelil tři střemhlavé bombardéry Aichi D3A „Val“ a jednu stíhačku Mitsubishi A6M2 Zero. Za tuto akci doporučil generálporučík H. H. „Hap“ Arnold, aby mu byla udělena Medaile cti, ale protože poručík Welch vzlétl bez rozkazu, nejbližší nadřízení odmítli nominaci podpořit. Obdržel tedy Záslužný kříž za zásluhy. Během války Welch létal na letounech Bell P-39 Airacobra a Lockheed P-38 Lightning a absolvoval 348 bojových misích. Získal 16 potvrzených vzdušných vítězství nad japonskými letouny a dosáhl hodnosti majora.

George S. Welch v kokpitu NAA YF-100A

Když George Welch onemocněl malárií, byly mu zakázány další bojové mise. Stal se zkušebním a zalétávacím pilotem společnosti North American Aviation. Welch testoval letouny P-51, FJ-1 Fury, F-86 Sabre a F-100 Super Sabre. Zahynul 12. října 1954, když se jeho F-100A Super Sabre rozpadl při vybírání stroje ze střemhlavého letu o rychlosti Mach 1,5.