30.4.2024
24. dubna roku 1929 odstartovali piloti Arthur Gordon Jones-Williams a Norman Hugh Jenkins z Britského královského letectva, se speciálním letounem Fairey Long Range Monoplane (J9479) na dálkový let do Indie.
Fairey Long-Range Monoplane
Jejich cílovou destinací bylo město Bengalúr v tehdejším království Mysore v Britském indickém impériu. Cílem letu bylo vytvořit nový rekord v dálkovém letu.
Příběh tohoto letu i speciálu firmy Fairey však začal o něco dříve. V roce 1926 byl Královskému letectvu předložen návrh, aby se RAF pokusila o let bez mezipřistání do Indie. To by mělo nejen značný operační význam, ale v případě úspěchu by se jednalo o velmi prestižní úspěch. Zároveň by se jednalo o nový světový rekord v dálkovém letu. Pro tento pokus byl vybrán letoun Hawker Horsley, který v té době vstupoval do služby u RAF jako denní a torpédový bombardér.
Jones-Williams a Jenkins v roce 1928
Jeden ze sériových exemplářů Horseye byl vybaven zesíleným podvozkem, aby unesl dodatečnou hmotnost 3 955 litrů paliva uloženého v nových křídelních a trupových nádržích. Dne 20. května 1927 vzlétli C. R. Carr (pozdější Air Marshal Sir Roderick) a L. E. M. Gillman do Indie, ale byli po překonání vzdálenosti 5 504 km nuceni nouzově přistát v Perském zálivu u iránských břehů. Další dva pokusy o nový rekord uskutečněné s upraveným Horsleyem pak skončily opět neúspěšně.
Fairey Long-Range Monoplane při startu z Cranwellu
Ministerstvo letectví se proto rozhodlo pořídit speciálně
konstruovaný dálkový letoun, který by se pokusil o nový útok na
rekord. Vznikl tak Fairey Long-Range Monoplane. Jednalo se o
aerodynamicky čistý hornoplošník smíšené konstrukce s nízkým
plošným zatížením. který měl kompozitovou konstrukci a byl potažen
látkou. Křídlo speciální konstrukce patentované Hollisem Williamsem
obsahovalo nádrže na více než 4 546 litrů paliva.
Fairey Long-Range Monoplane
Právě s tímto letounem se 24. dubna 1929 odstartovali Arthur Gordon Jones-Williams a Norman Hugh Jenkins z letiště Cranwellu do Indie. Jejich start se několikrát odkládal, čekalo se na příznivé podmínky pro vzlet. Bylo rozhodnuto omezit vzletovou hmotnost letounu na 7 257,5 kg a před pokusem o vzlet počkat na protivítr o rychlosti alespoň 16 kilometrů za hodinu.
Po 16,5 hodinách letu se Jones-Williams a Jenkins ocitli nad Istanbulem a o 10,5 hodiny později přeletěli Bagdád. Po dalších 22 hodinách letu se ocitli nad Karáčí v tehdejším Sindhu (nyní Pákistán). Protože jim však už zbývalo palivo odhadem jen na 6 hodin, a nebyli by schopni dosáhnout Bengalúru, rozhodli se přistát v Karáčí, dokud byl ještě den.
Fairey Long-Range Monoplane ze předu
Jejich let trval 50 hodin a 37 minut a bez mezipřistání uletěli vzdálenost 6646,6 km. Přestože nedosáhli díky silnému protivětru, který významně přesáhl předpokládané hodnoty, rekordu, jejich let byl pro RAF i pro dálkové letectví velmi významný.
Ještě téhož roku se RAF rozhodlo učinit s letounem a stejnou posádkou nový pokus o rekord, tentokráte však na trati do s cílem v Jihoafrické republice. Dne 16. prosince 1929 však J9479 havaroval u Džibel Lit, jižně od Tunisu ve francouzském Tunisku. Letoun byl zničen a A. G. Jones-Williams i N. H. Jenkins zahynuli.
Gayford a Nicholetts společně s Lordem Londonderrym a Sirem Johnem Salmondem
Ministerstvo letectví poté objednalo u společnosti Fairey v červenci 1930 druhý dálkový stroj téhož typu (K1991), který vzlétl 30. června 1931. Od prvního exempláře se odlišoval v řadě detailů.
S tímto strojem pak ve dnech 6. až 8. února 1933 zaletěla posádka O.R. Gayford a G. E. Nicholetts dálkový rekord na trase z Cranwellu do Walvis Bay v jihozápadní Africe. Urazili vzdálenost 8710 km.
Text: Michal Beran
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »