Kalendárium - Douglas DST

17. prosince roku 1935 uskutečnil viceprezident společnosti Douglas Aircraft Company a zároveň její šéf test pilot Carl A. Cover první let letounu Douglas DST (X14988).

Douglas DST NC14988 Foto SDASM

Tento historický okamžik s ním na letišti Clover Field v Santa Monice v Kalifornii sdíleli přímo na palubě také letoví inženýři Fred Stineman a Frank Coleman. Z hlediska budoucí letecké dopravy šlo o čin skutečně historický, neboť z konceptu DST se měla stát skutečná ikona dopravního létání, stroj který promění leteckou dopravu od samotných základů, tedy Douglas DC-3.

Letoun DST, neboli Douglas Sleeper Transport, navrhl na základě požadavků společnosti American Airlines šéfkonstruktér společnosti Douglas Arthur Emmons Raymond. American Airlines chtěli stroj, který by se mohl používat na nočních transkontinentálních spojích z východního pobřeží USA na západní a zpět. K tomu ho ale potřebovali vybavit spacími lůžky, pro které byl ale trup tehdy nejnovějších letounů DC-2 příliš úzký. Douglas tedy zvětšil průměr trupu, zavedlo oproti DC-2 některá další vylepšení a vznikl stroj, který měl 14 lůžek pro cestující na nočních transkontinentálních cestách a mohl přeletět Spojené státy se třemi zastávkami na doplnění paliva.

U Douglasů si věřili, a tak nebyly postaveny žádné prototypy. X14988 byl už v podstatě sériový letoun a putoval 11. července 1936 přímo k American Airlines, kde nalétal více než 17 000 hodin. Po schválení typového osvědčení Úřadem pro civilní letectví byla registrace letounu změněna na NC14988. Dne 14. března 1942 byl prodán společnosti TWA a o pouhé dva týdny později bylo letadlo zařazeno do vojenské služby a označeno C-49E Skytrooper. Americké armádní letectvo mu přidělilo sériové číslo 42-43619.

Douglas DST NC14988 již ve flotile American Airlines

Dne 15. října 1942 stroj havaroval 2 míle (3,2 km) od cíle svého letu nedaleko Chicaga ve státě Illinois, přičemž zahynula dvoučlenná posádka a všech 7 cestujících. Letoun byl zničen.

Skutečný význam původního Douglasu DST však spočíval především v tom, že inženýry v Santa Monice napadlo využít širokého trupu DST k montáži dalších sedadel ve standardním denním letadle, čímž se jejich počet zvýšil ze 14 na 21. Toto nové provedení se následně stalo legendárním strojem DC-3. V určitém časovém úseku letecké přepravy tvořily letouny DC-3 více než 90% veškerého civilního leteckého provozu. Výroba typu byla ukončena v roce 1946, kdy se dokončovaly poslední civilní stroje z odřeknutých, ale již rozpracovaných vojenských zakázek. Pod značkou Douglas bylo vyrobeno 803 civilních DC-3.

Douglas DST na letišti v kalifornské Santa Monice Foto LIFE Journal  
Douglas DST NX14988 během prvního letu Foto SDASM

Na hlavních linkách sice DC-3 musely po válce ustoupit poměrně rychle nové generaci větších, za války vyvinutých letounů, nicméně své nezastupitelné místo v letecké dopravě si podržely po řadu následujících dekád.

Text: Michal Beran