21.9.2018
Gordon Bennett Cup 2018 Můžete nalétat na horkovzdušných balónech kolik chcete hodin, ale létání s plynovými balóny je přece jen něco zcela jiného. A proto se česká posádka ve složení Jan Smrčka a Aleš Vašíček, která nás bude i letos reprezentovat na Gordon Bennettově poháru vypravila za tolik potřebnými tréninkovými lety za přáteli do Gersthofenu.
Dejme slovo hlavnímu pilotovi Honzovi Smrčkovi.
Letošní příprava proběhla v poněkud spartánském duchu. Stejně jako vloni i letos jsme vyrazili s Alešem, Renatou Labancovou a Vláďou Ekrtem k přátelům do Gersthofenu. Na místě jsme byli asi ve 11 hodin, sešli jsme se Rainerem a začali připravovat balon. Renatka zatím podřimovala, počítali jsme s tím, že pojede doprovod a bude dobré, aby si odpočinula. Ve dvě byl balon připraven, vybavili jsme jej přístroji, Aleš okolo nás poletoval s dronem.
Aktivovali jsme letový plán, vzbudili Renatku a Vláďa se rozmyslel, že nepoletí. Odletěli jsme tedy s Alešem a Rainerem sami. S Alešem jsme řídili balón a putovali v klidném severním proudění přes Augsburg na jih, vítr se pak mírně stočil k západu a my letěli na Kostnici. Vláďa nás vždy vyslídil jak ohař.
Svítání začalo nesměle po páté hodině ranní,
ale opravdu se rozednilo až v 6.20. Pak jsme začali takové ty
prostocviky s přistáním. Překvapilo nás, že ve výšce asi 300 metrů
nad zemí vál východní vítr o síle asi 20-26 km/h (oproti max. 11
km/h během letu nad i pod tou výškou). U země to bylo velmi slabé a
velká loterie. Postupně jsme “doskákali” až do údolí okolo dálnice
z Wurzburku na Ulm a Lindau. Tam jsme se drželi zbytek letu a
cvičení. Přistáli jsme 10 minut po deváté. Byl to hezký let, při
kterém jsme spotřebovali skoro všechen balast kromě povinné
zásoby.
Po návratu do Augsburgu jsme vrátili balón, ubytovali se v kempu,
najedli, vykoupali a šli spát. Druhý den se nám nechtělo vstávat
(zejména já byl k neprobuzení), ale museli jsme. Příjezd na čtvrtou
ranní jsme stihli s odřenýma ušima, ale vyšlo to.
Balón byl tentokrát připraven místním technikem. V půl páté jsme startovali. Tentokrát jsme letěli na západ. Brzo se let stočil na severozápad. Po rozednění jsme vystoupali do výšky 1500 m a zahájili rychlý sestup, asi 3 m/s. Vybrali jsme jej asi 100 m nad zemí a opět nahoru. Podruhé jsme absolvovali sestup i s přistáním. Všechno šlo až moc dobře, jen u země se vítr stočil tak nešikovně, že jsme se dostali doprostřed úplně praštěný vesnice. Je v dolíku a uprostřed je skála. Na ní postavili kostelík, který je snad největší v celý v Evropě.
Okolo něj jsme se točili. Snažil jsem se držet balon u země, abych věděl, kam to jde. Aleš měl připravený pytlík (20 kg písku, zatím co já odsypával po dekách) a čekal na povel, pokud nastane nouze, celý okamžitě vysypat.
Od věže jsme byli jen pár metrů a chvíli šli k ní a chvíli od ní, a já nemohl přijít na to, co udělat. Celé to vylepšoval Vláďa, který co půl minuty žádal o instrukce, co má dělat. Stoupání, klesání nic. Ten kostel byl magický. Přiletěli jsme od jihovýchodu, a teprve když jsme nakonec našli severní vítr, posunuli jsme se na jih. Bylo asi tři čtvrtě na osm.
Přistáli jsme, sešli se s Vláďou, Renča a Aleš opustili palubu a vystřelili nás do výšin. Poprvé jsem s plyňákem stoupal téměř 4 m/s. Letěli jsme něco přes hodinu, přistáli u zříceniny hradu a pokračovali dál. Asi v půl 10. jsme přistáli na louce u jakési vsi. Ta přistání jsem si užil a vyhrál si s nima tak precizně, jak jen to šlo. I kolega Ulf ocenil, že oni by se s tím takhle nemazali. Já vím, že si to možná zbytečně komplikuju, ale chci vědět, zda to opravdu dokážu řídit. To se zkrátka musí. Navíc trénink je trénink, a tam musíme být co nejlepší. Znáte to - těžko na cvičiti …
Z tohoto pohledu to bylo taky dobré. Pokud startujeme odpočatí v noci a letíme dál celý den nebo makáme celou noc a jsme tři hodiny ve tmě, je to hodně stejné. Jde o tu psychyckou zátěž, se kterou máme vyrovnat. Balón ve vzduchu udržíme. Složité je udržet pozornost, soustředění a cit pro balón. To jsme si vyzkoušeli, byli jsme dost na doraz, ale obstáli jsme! Mám jistotu v sebe i Aleše a celý tým, jsem si jistý, že to dokážeme.
Text: Jan Smrčka a Michal Beran
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »