Sen se splnil, jedeme domů. Aneb jak prožíval Jan Smrčka Gordon Bennett Cup 2017

"Jedeme domů a jsme fakt šťastní," začíná Jan Smrčka povídání o svých ještě stále čerstvých vzpomínkách na letošní ročník Gordon Bennett Cup. Během letu zažili i horké chvilky, bohatě je ale vyvážily chvíle - ústy Jana Smrčky - "krásné až úžasné".

"Bylo to úžasné, i když jsme během letu zažili i chvilky, které nebyly zrovna O.K.," říká Smrčka. Tak třeba kolem půlnoci z pátku na sobotu se jim poblíž letiště v Curychu ulomil konektor napájení protisrážkových světel. "Nějak jsme to zbastlili a letěli dál. Asi půl hodiny nato jsme potkali dopravní letadlo, které proletělo asi 30 m nad námi, 150 m vedle nás a točilo směrem k nám." O hodinu později potkali ještě jedno letadlo, ale to je minulo už v podstatně bezpečnější vzdálenosti.  

Posádka číslo 5, Jan Smrčka a Aleš Vašíček, nad Českem startovnímu poli vládla. Obr.: Dva Fousáči Facebook

V Česku, kam proletěli nad Šumavou na první pozici startovního pole, je počasí připravilo u Čáslavi o něco plynu i zátěže. "Narazili jsme tu na souvislou vrstvu mlhy v našem směru. Podařilo se nám naklesat a vyhnout se jí. Pokračovat stejným směrem jsme považovali za riskantní," popisuje Smrčka.

Druhá vlna čekala na severovýchodě Čech. "Ještě nás překvapila dlouhá vlna u Náchodu. Bylo to jak ve výtahu! Nejdřív kalup nahoru, a pak dvakrát tolik dolů."

Tím ale výčet dramatičtějších okamžiků končí. "Nečekali jsme, že by šlo vše hladce a tenhle výčet kritických chvil je podle nás více než přijatelný," hodnotí hlavní pilot. Dejme mu slovo.

Flying Revue byla mediálním partnerem českého týmu. Let Jana Smrčky a Aleše Vašíčka jsme sledovali v on-line speciálu. 

Jan Smrčka popisuje svoje dojmy a pocity z G-B Cupu 2017     A pak bylo plno věcí krásných až úžasných… Především let sám o sobě. Letěli jsme nad územím, které jsme z osmdesáti procent znali, a někde opravdu důvěrně...

Vzdušný provoz   Podařilo se nám vyhnout všem velkým letištím. Curych, Mnichov, Praha. Stálo to hodně balastu i plynu, ale například Japonci měli podle konverzace v éteru v Praze opravdu hodně problémů a stálo je to více úsilí. Proto zřejmě přistáli i dříve než my.

Bodamské jezero. Foto: @dvafousaci

Alpská nádhera   Měli jsme kliku na los, startovali jsme v pátek jako druzí v 19:35. Letěli jsme asi hodinu za světla a 20 minut v soumraku. Doletěli jsme až za Bern a doslova se kochali úžasnými panoramaty! Jezdím do Alp od roku 1993. Viděl jsem toho dost, ale nikdy ne západ nad Alpami. To urve srdce i otrlému a v letadle to rozhodně není ono (omlouvám se pilotům letounů). Tohle si určitě zopakuju.

Bodamské jezero! Měsíc svítil jak o život, 300 km za námi, nad námi modré šero, pod námi černo a z toho svítilo to jezero! To byl kýč jak rýč! To se asi nedá popsat…

Domov můj    Když jsme se blížili k naší hranici, bylo mi, jako když se vracím do ráje. Nečekal jsem to. Vzala mně tak neuvěřitelná vlna euforie a vlastenectví, že jsem byl zase naměkko. Pak nám někdo zavolal, že jsme v čele závodu. Nebylo to rozhodující, ale příjemné. Pak nám řekli z Mnichova Info přelaďte na 126,100 Praha Info. Řekl jsem rozumím, nashle a děkuji za spolupráci.

Před startem v Gruyères. Najdete český balón? Foto: DvaFousáči.cz

Úžasní řídící   Přeladil jsem, zmáčknul knoflík mikrofonu a... nemohl jsem mluvit. Po chvíli ticha jsem řekl pevným hlasem: "Praha Info ballon Delta Oskar Foxtrot Viktor Alfa dobré ráno". Řídící odpověděl: "Delta Oskar Foxtrot Viktor Alfa Praha Info. Vítejte doma. Jste první, kdo v závodu přiletěl." Když nás předal dalšímu řídícímu létání, rozloučil se kromě obvyklých frází větou Držíme vám palce, kluci. Sedlo to jak se říká jak pr... na hrnec.

Stejnou větu nám řekli všichni řídící od Prahy až po Ostravu. Byli úžasní! Dokonce zařídili i povolení průletu omezeným prostorem nad Krkonošemi z polské strany, kde létali plachtaři dlouhou vlnu. Ti chlapi byli neuvěřitelní. Moc vám děkuju, chlapi!

Poděkování všem příznivcům a pomocným duším. Zdroj: Aleš Vašíček

Pro balonáře není obvyklé létat po trati a být v řízeném prostoru. V Praze obvykle vyletím s řízením Ruzyně a pak mně převezmou Kbely. To je celé. Letěl jsem přes Sněžku z FIR Praha do FIR Waršava, přes La Manche od Anglánů k Frantíkům. Teď jsme letěli přes čtyři země a za 22,5 hodiny jsme přeladili celkem 18x a kód odpovídače 12x. Jen v Čechách za šestihodinový přelet: Praha Info, Praha Radar, Praha Info, Čáslav Info, Pardubice Info, Ostrava Info.

Nad Českem   Mlha nad Orlickou a Slapskou přehradou a v dálce svítící Praha. Korálky aut na dálnici na Strakonice. Série letišť - Čáslav, Podbořany, Pardubice, Hradec Králové … pak nádrž Rozkoš a Náchod. Nad horami vpravo i vlevo mraky. My letěli koridorem jak udělaným pro náš let. To byl neuvěřitelný pohled.

Češi přistáli u polského města Wloclawek. Vítězní Francouzi v té době mířili mezi dvě no-go zóny - zvládli to. Obr.: Dva Fousáči Facebook

Přistání   Chtěli jsme letět až do západu slunce. Na další noc jsme už neměli balast. Byli jsme na dobré pozici a mohli ji trochu vylepšit. Uletěli jsme asi 1 030 km a doprovod byl blízko. Přesto jsme se rozhodli pro přistání už v 17 hodin, abychom balili za světla.

Zase jsme měli kliku. Řídící, který věděl, že jsme Češi, nám, když jsem rušil letový plán a oznámil mu, že budeme přistávat, polsky řekl, že čtyři námořní míle před námi přistál balon. Do té doby jsme mluvili anglicky, ale tohle řekl polsky.

Pak jsem slyšel, že řekl jinému letadlu polsky, že mu u startovací plochy přistál balon, ať tam zaletí a zkontroluje to. Opravdu přiletěl Vivat, párkrát zakroužil a pak přijalo několik místních balonářů a polská televize. Místo, kde jsme přistáli, používají pro vzlet, protože tam stromy dělají větrný stín. Nám se také hodily. Letěli jsme 8 m/s a to bylo moc fajn.

Kluci z letiště nám pomohli sbalit balón, uložit ho ve vozíku na letišti i najít hotel. Ráno nám uvařili kafe, vzali si od nás pohledy z místa přistání s tím, že je pošlou (v neděli dopoledne pošta nefunguje), dali nám VIP trička místního aeroklubu. To všechno jen proto, že pro Poláky má Pohár Gordona Bennetta velký význam. Vyhráli několik ročníků a jejich týmy mají velkou podporu.

Rainer Hassold   Reiner je předseda Balonklubu Augsburg, který nám pronajal balon. Původně jsme měli domluvený balon od firmy Cameron Balloons. Ale z důvodu reorganizace dealerů rozhodnutí odložili, a v Augsburgu reagovali hned. Výsledek byl, že firemní balon neletěl vůbec. Já žádal balon i s majstrem, ale to nebylo možné. Během tréninkových letů se Reiner, který sám pohár GB několikrát letěl, rozhodl, že se připojí k našemu týmu a pomůže nám osobně.

Balón české posádky bezpečně přistál poblíž města Wloclawek. Foto: @DvaFousaci

Zaujali jsme ho svým nadšením a elánem, takže nám nejen pomohl, ale dal i hodně cenných rad a ve složitých situacích zjednal nápravu. Jeho autorita na místě byla znatelná. Děkuji Rainere! Stálo to hodně úsilí mít jej po svém boku, ale stálo to za to. Právě on byl mezi prvními, kteří náš výkon ocenili. A mimo jiné nám velmi šetrně naznačil, že jsme dvě třetiny krámů vezli zbytečně… No, nelze být dokonalý na první pokus. Báli jsme se, že něco podceníme.

Podpora   Dostali jsme obrovskou spoustu mailů, SMS a já nevím čeho všeho. Před letem, během něj i po něm. Připadal jsem si chvílemi jak Karel Gott. To nás hnalo vpřed, ale … zaplatili jsme nováčkovskou daň z přehnané zodpovědnosti - vezli jsme zbytečně moc věcí. Na druhou stranu „domácí publikum“ (chlapíci z ŘLP, fanoušci, čeští balonáři) nás tlačilo dopředu a my fakt bojovali. Po letu jsme byli úplně vyřízení.

Jan Smrčka s Alešem Vašíčkem po přistání. Foto: @DvaFousaci

Logo české účasti na G-B Cupu 2017. Zdroj: DvaFousáči.cz

Zkušenost   Já do Gordona Benneta uletěl nejvíc 12 hodin v kuse, v noci max 5 hodin, dálkově z Osnabrücku za Drážďany. Alešovi ještě neoschl inkoust na piloťáku (ale byl opravdu rovnocenný partner, to on převážně balon řídil, občas komunikoval s ŘLP, jako jeho instruktor jsem na něj byl hrdý). Za poslední rok jsme toho moc nenalétali. Asi 20 hodin s plynovým balonem. Věřil jsem, že 3 300 hodin celkového náletu nás zachrání. Bylo to tak. Někdo mi gratuloval k životnímu letu, a vystihl to přesně.

Balonáři obvykle letí hodinu a uletí 10-15 km. Jsem profesionální pilot a létám to také tak. Na závodech 2-3 km. Ty hodiny se těžko sbírají. Takže 22,5 hodiny a 1078,76 km je z hlediska závodu 13. místo z 21, ale náš a asi i český rekord. Poslední, pokud vím, je 500 km. 

Závěrem chci poděkovat tolika lidem za radu, pomoc, podporu finanční i morální, že by se možná nevešli na Letnou a to je prostě mazec...

Dojmy a pocity Jana Smrčky těsně po závodě zapsal Jan Dvořák