Glass kokpit - revoluce nebo evoluce?

8.6.2017

Satelitní navigace v IFR i VFR létání 11. Obrazovky a displeje se do kokpitu letadla dostávaly celkem dlouho. V jednu chvíli se však zabydlely téměř skokově v kokpitech letadel všeobecného letectví. Na přelomu tisíciletí přišly firmy Avidyne a Garmin s novým řešením velkých obrazovek, na kterých jsou koncentrovány veškeré potřebné údaje. Další díl vzdělávacího videa vznikajícího v rámci projektu CaBilAvi (Capacity Building for Aviation), nese název Revoluce v kokpitu.

Skleněná revoluce

Pomineme-li vypouklé či kulaté obrazovky meteorologických radarů, začala opravdová GPS revoluce v roce 1994. Právě tehdy schválil americký FAA (Federal Aviation Administration) první jednotku GPS k používání pro lety IFR (Instrument Flight Rules).

Ještě si na ten přístroj dobře vzpomínám, byl jím Garmin 155. Malá krabička velikosti palubního rádia. Tři řádky po dvaceti znacích a téměř zázračné funkce. Bez ladění frekvencí, prostě zadáním jména letiště či traťového bodu bylo možné získat směr k vytčenému cíli. Pravda, mapa se na obrazovce ještě nezobrazovala, směr stále udávala svislá čárka na obrazovce, jak jsem tomu byli zvyklí u mechanických přístrojů. Podobné funkce měl i přístroj Bendix King KLN 89. S tím se koneckonců setkáváme v letadlech dodnes (obr. 1). Řádky už má čtyři a obrazovka je dělená na pravou a levou část.

Bendix King KLN 89. Foto: Pavel Valenta

Červeně či zeleně zářící grafika naviguje sice stále jen svislou čarou, funkcí je však mnohem více, včetně možnosti zadání celé naplánované tratě. Prvním „moderním“ glass kokpitem, který jsem v letadle měl, byl Garmin 195. Obrazovka z tekutých krystalů, na nichž bylo možné šedivě na zeleném podkladu opravdu znázornit mapu, byla právě tím přístrojem, který do té doby v letadle scházel.

Přes určitou průpravu, kterou jsem měl, bylo mé setkání s přístrojem GNS430 (obr. 2) od Garmina opět velkým překvapením. Na obrazovce bylo nejen možné prohlédnout si čáru na mapě znázorňující zamýšlenou trať. Bylo dokonce možné spřáhnout GPS s autopilotem a v módu NAV se nechat unášet po trati.

Přístroj GNS430. Foto: Pavel Valenta

Přesto, že od té chvíle uplynulo již 16 let, vzpomínám si dobře na své nadšení, když Piper PA28 OK-MFD začal sám nad bodem DOMAL zatáčet do směru k dalšímu traťovému bodu. Pohledem na obrazovku jsem ten pohyb kontroloval a v duchu jsem si říkal: „Dobře letí...“ Jen už teď nějak nevím, zda jsem nějaký pohled věnoval také dění venku, za skly kokpitu.

Všechny díly seriálu Využití satelitní navigace v letectví najdete zde: www.flying-revue.cz/gnss.

Systém G1000. Foto: Pavel Valenta

Právě to je úskalí moderních glass kokpitů. Dříve nebo později pilot zjistí, že letadlo se mnohem snáze řídí při soustředěném pohledu na velkou plochu umělého horizontu systému G1000 (obr. 3). Při letu IFR za IMC je to jaksi v pořádku. Ale už při letu IFR za VMC by bylo dobré se v prostoru třídy E také dívat ven. O letu VFR ani nemluvě. Ale o tom, jak s takovým systémem pracovat, se jistě dozvíme v dalších dílech projektu CaBilAvi.

Co je EGNOS a jak funguje. Video: GNSS Centrum