Flying Revue 6/2022: Slovo šéfredaktora

Ti, kteří propadli létání, mu pravděpodobně propadli na celý život.

Prožitek z letu, volného pohybu v trojrozměrném prostoru se pro mnohé z nich stává návykovou záležitostí, něčím, bez čeho si už svůj život nedokáží představit. Současně je ale létání činností spojenou s nutnou dávkou pokory, občas odříkání, během na dlouhou trať, protože cesta na oblohu nebývá umetená a dobrý pilot nikdy se sebevzděláváním  nekončí. Létání je ale také o radosti, nejen o jejím přijímání, ale i o jejím předávání a rozdávání dál. Třeba těm nejmenším. To mne nadchlo už před lety na Airventure v Oshkoshi, kde se každoročně dobrovolníci v rámci Kidventure věnují dětem a mladistvým, kteří třeba „uváznou drápkem“ a jednoho dne zahájí vlastní pilotní výcvik. Šlapací letadla a rozzářený úsměv jejich „pilotů“ k tomu všemu samozřejmě patří.

I proto jsem měl na Aviatické pouti radost ze stánku české firmy Sierra Planes, která dokazuje že příslovečné „zlaté české ruce“ se s úspěchem zhostí téměř čehokoliv. Článek o příběhu téhle firmy proto také najdete v aktuálním čísle našeho časopisu.

Ale najdete tam také rozhovor s mladým plachtařem Adamem Laburdou, jemuž učarovaly historické větroně. Pro ty z vás, kterým už je létání nad českou kotlinou málo, připravil Jirka Pruša dva články. V jednom z nich představuje letiště našich severních sousedů v Polsku, ve druhém se zamýšlí nad tím, co vše je potřeba udělat, než se vydáte nad moře.

V „retro“ sekci si připomeneme Tupolev TU-114 a podíváme se do muzea finského vojenského letectva.

Ale bude toho samozřejmě ale mnohem více.

Příjemné čtení

Michal Beran