CIDNA 2019: Dojmy z kokpitu I.

CIDNA 2019: dojmy z kokpitu           Naši misi CIDNA s námi absolvovalo několik dalších posádek. Členové některých z nich nám odpověděli na naše otázky, v nichž celou expedici i svoji účast v ní hondnotí. Dnes přinášíme rozhovor se členy posádky letounu P92 Echo Tomášem Ročkem a Josefem Pavlíčkem. Letěli s námi etapu západní, tedy z Klatov (LKLT) do Štrasburku (LFGC) a Paříže (LFPP).  

Co vás vedlo k účasti v projektu CIDNA 2019 a jak jste se o něm dozvěděli?

Tomáš Roček: Já jsem se o akci dozvěděl z vašeho webu a časopisu a protože se mi myšlenka velice líbila, chtěl jsem ji podpořit osobní účastí. I myšlenka spojovat leteckou veřejnost ne jenom v ČR, ale i v celé Evropě, se mi íbí. A z osobního pohledu mě k účastí vedl samozřejmě i očekávaný rozvoj schopností při létání do zahraničí.

CIDNA 2019

Flying Revue pořádala v září 2019 vzpomínkový let ve stopách letecké společnosti CFRNA/CIDNA, která stála u zrodu komerční letecké dopravy v Evropě, Praha byla její významnou destinací a Československo jejím akcionářem.

Letěli s námi:
1. etapa - Petr Pospíšil+Alois Morkus (CTLS OK-CPK), Petr Dolejš (Tecnam OK-LUA-44), Petr Mlčák sen.+Petr Milčák jun. (Fascination OK-KUF-07), Václav Kremer+Madlen Molhem (Piper PA 28 OK- MIG)

2. etapa - Petr Pospíšil+Martina Hradilíková (CTLS OK-CPK), Tomáš Roček+Josef Pavlíček (Tecnam OK-SUA 46)

S nimi Jiří Pruša+Miloš Dermišek, resp. Maryla Boutineau (Dynamic WT-9 OK-LEX)

Více o vzpomínkovém letu zde.

Sledovat jste nás mohli on-line na webu: CIDNA 2019.

Josef Pavlíček: Mě do projektu CIDNA přivedl můj kamarád Vašek Kremer, který letěl první etapu a druhé se z pracovních důvodů nemohl zúčastnit. Jsem moc rád, že jsem ho mohl zastoupit. 

» Přečtěte si: CIDNA 2019, den po dni, etapa první

Věděli jste o společnosti CFRNA/CIDNA už dříve?

T. R.: Ano, jako o předchůdci Air France. Vůbec by mě však nenapadlo, že československý stát se na provozu podílel ať už finančně, zaměstnanci, piloty nebo údržbou. Děkuji za doplnění vzdělání.

J. P.: První informace o společnosti CFRNA/CIDNA jsem se dozvěděl až díky vašemu časopisu. Do té doby jsem neměl tušení o začátcích Air France.  

Které etapy Vzpomínkového letů jste se zúčastnili, v jakém složení a s jakým letounem? 

T. R.: Západní etapy letounem P92 Echo.

J. P.: Při odletu první etapy do Bukurešti z Letňan jsem se tam seznámil s Tomášem Ročkem. Slovo dalo slovo a o pár dní později jsme již plánovali společnou cestu do Paříže. 

Vzpomínkový let CIDNA 2019: export záznamu uletěné trasy z trackeru Trexee do interaktivní mapy.

Jak se vám letělo ve skupině s dalšími letadly?

T. R.: Výborně!

J. P.: Nemohu si na ostatní piloty stěžovat. Spolupráce jak ve vzduchu, tak na zemi perfektní a až na jeden Boeing startující z letiště Charlese de Gaulla nám nikdo pohodu na palubě nenarušil. 

Jaký byl let? Narazili jste na nějakou obtížnější fázi?

T. R.: Vzhledem k velmi dobrému počasí, stálému spojení s ostatními posádkami a podpoře řídících byla cesta bez obtížnější fáze. Zde musím ještě jednou poděkovat navigátorovi a komunikátorovi naší posádky Josefu Pavlíčkovi!

» Přečtěte si Bylo to velkolepé, důstojné a velmi přátelské, hodnotí první etapu Vzpomínkového letu trojice Pruša-Dermišek-Boutineau

J. P.: Ze začátku jsem se obával letu bez odpovídače, který by nás mohl limitovat v průletu určitých řízených prostorů. Což se ukázalo jako problém na zpáteční cestě z letiště Le Plessis-Belleville do Štrasburk-Neuhof. TMA/CTR letiště Nancy bez odpovídače prorazíte, jen pokud má řídící dostatek fantazie. Cesta na západ vyšla díky letounu OK-LEX vzdáleného asi 15NM před námi - tudíž "let ve formaci". Na východ se to už nepovedlo, ale byli jsme nakonec rádi. Vzhledem k silnému protivětru nám dělalo problém dopočítat se paliva. Proto odklonění od trasy vedlo k přistání na nejbližším vhodném letišti a dotankování až po špunty. 

Jak se vám po trase komunikovalo s řídícími?

T. R.: Komunikace s řídícími byla bez obtíží, dokonce bych řekl velmi dobrá. Snad jen někdy místní přízvuk, ale to bylo více způsobeno mojí nezkušeností než řídícími. Na cestě z Paříže zpět do Štrasburku jsme kvůli nepovolení průletu jednoho z prostorů, silnému protivětru (až 60 km/h) a malým nádržím (60 l) museli dotankovávat. Řídící na službě Info nám vytelefonoval, kde mají palivo a dá se tam platit kreditní kartou a doporučil Epinal Mirecourt Airport.

Zákaz průletu prostoru nebyl způsoben absencí odpovídače, ale tím, že jsme se ohlásili příliš brzo před prostorem a paní na službě neznala body, které jsme jí udávali jako naši polohu. Příště je nutné ohlásit pouze vstupní body určené k danému prostoru nebo body blízko prostoru, aby bylo lehce identifikovalné pro službu řízení daného prostoru. Myslím, že vzhledem k výbornému počasí po celé 4 dny a velmi dobře naplánované trase (mimo prostory, jednoduchost, atd.) vše probíhalo jednoduše.

J. P.: Nejdřív se nám ale komunikace nějak nedařila, protože jsem si při přeletu státní hranice hrál s menu rádia a nějakým nedopatřením ztlumil hlasitost. Naštěstí se dalším nedopatřením podařilo hlasitost zesílit a od půlky Německa bylo zase s kým mluvit. Výslovnost imatrikulace Oscar Kilo Sierra Uniform Alfa Four Six nešla přes jazyk řídícím, ani mně. Proto vznikaly různé mutace. Nakones se ustálilo UA 46 a to se líbilo všem. 

Jak na vás zapůsobilo přivítání v cílových destinacích? 

T. R.: v Paříži (LFPP) – přátelské a poučné vzhledem k zajištěnému programu a hostům. ve Štrasburku (LFGC) - přátelské a opět velmi poučné; velké díky patří samozřejmě paní Maryle

J. P.: v Paříži (LFPP) Přivítání vřelé, bublinky tekly proudem. Zajímavá řešení úpravy letounu pro invalidní piloty ve Štrasburku (LFGC). Jak na letišti, tak později na radnici bylo spoustu zajímavých lidí. Byla čest se nimi setkat a dozvědět se něco o místním životě a historii. 

Takto trasu 2. etapy zachytil tracker Trexee.