26.11.2019
CIDNA 2019: dojmy z kokpitu II. Letecká sezóna končí, a to je vhodný čas se alespoň ve vzpomínkách přenést do kokpitu. Dnes na misi Cidna 2019 vzpomínají Václav Kremer a Petr Dolejš. Oba absolvovali "bukurešťskou" etapu. Václav Kremer s Piperem PA-28 OK-MIG, Petr Dolejš s Tecnamem P2002 Sierra OK LUA 44.
Co vás vedlo k účasti v projektu CIDNA 2019 a jak jste se o něm dozvěděli?
Václav Kremer: O projektu jsme se s kolegy ve FlyCzech dozvěděli v rámci rozvoje spolupráce s Flying Revue. K účasti nás pak vedl hlad po leteckém zážitku, získání zkušeností a nových přátelství a kontaktů. V posádce se mnou letěla Madlen Molhem, která má rumunské kořeny, což s cílem naší etapy zajímavě ladilo.
Petr Dolejš: O projektu jsem se dozvěděl z tištěné Flying Revue, protože ji odebírám. K účasti mě přivedla především možnost využít toho, že někdo jiný dokáže připravit celý projekt na nejvyšší možné úrovni. Ani jsem netušil, co všechno se musí přípravit a sám bych nevěděl, jak na to. A samozřejmě to také byla příležitost se posunout se v pilotních znalostech dovednostech, abych na výlet za hranice mohl pomýšlet i sám. S náletem skoro 800 hodin jako PIC a 135 navštívenými letišti v ČR a SR už bylo na čase zkusit další výzvu.
Věděli jste o společnosti CFRNA/CIDNA už dříve?
V. K.: Nikoli - o společnosti CFRNA/CIDNA jsem se dozvěděl až od týmu Flying Revue a z časopisu.
P. D.: Vůbec jsem o ní nic netušil.
Jak se vám letělo ve skupině s dalšími letadly?
V. K.: Přímo "ve skupině" jsme za celou cestu neletěli, jelikož jsme část letěli za IFR. Spolupráce s ostatními posádkami i komunikace s nimi byla ale výborná.
P. D.: Každý jsme letěli samostatně, jen já jsem měl s sebou ve formaci ještě jako „dvojku“ UL Fascination z LKCS.
Vzpomínkový let CIDNA 2019: export záznamu uletěné trasy z trackeru Trexee do interaktivní mapy.
Jaký byl let? Narazili jste na nějakou obtížnější fázi?
V. K.: Let byl příjemný, jen někdy lehce zdlouhavý, přeci jen vzdálenosti mezi letišti v Rumunsku jsou jiné než v ČR. Při příletu do Bukurešti foukal silný vítr a byl doprovázen relativně výraznou turbulencí. Navíc z důvodu vzdušného prostoru třídy A jsme museli letět nízko nad zemí. Nejednalo se ani tak o obtížnou, ale spíše nepohodlnou fázi letu.
Přečtěte si:
» CIDNA 2019, den po dni, etapa první
» Bylo to velkolepé, důstojné a velmi přátelské, hodnotí první etapu Vzpomínkového letu trojice Pruša-Dermišek-Boutineau
P. D.: Mimo nevlídného počasí od startu z Kramolína (LKKRAM) až k Vídni byl let zcela bez problémů. Poněkud nepříjemný byl silný protivítr na letu z Aradu do krátkého mezipřistání na „polním“ letišti Drobeta (u Dunaje poblíž hranic mezi Rumunskem a Srbskem). Vážím si toho, že byť zbytek letadel v naší expedici byla letadla s „dospělou“ registrací, nekoukali se na nás dva jihočeské UL nikde nijak nevlídně - jak ostatní piloti v naší výpravě, tak řídící po trase či na navštívených letištích.
Jak se vám komunikovalo s řídícími a ostatními účastníky?
V. K.: Komunikace probíhala bezproblémově, až na malou epizodku s rumunskou řídící, která nás zapomněla přeladit po přeletu hor na jižní frekvenci. Prý nás pak naháněla přes všechny kolegy z expedice v oblasti, především se bála, že bychom mohli vletět do vzdušného prostoru v okolí Bukurešti. Ani jejich vysílání k nám nedorazilo, bohužel jí nenapadlo kontaktovat nás na nouzové frekvenci, kterou jsme měli celou dobu na příposlechu. Žádný závažný problém v důsledku této epizody ale nenastal.
» Přečtěte si: Dojmy z kokpitu I.
P. D.: Protože jsem byl v kokpitu sám, měl jsem chvílemi při komunikací s řídícími a jejím následném předávání v češtině mojí „dvojce“ ve formaci plné ruce práce. Velmi si cením také spolupráce s briefingem v Praze. Byli při podávání letových plánů vždy vstřícní a ochotní a nezlobili se, když se vyskytl nějaký nedostatek od začátečnické kategorie pilota v zahraničí. Také s vedoucím letadlem expedice - OK LEX - jsme udržovali v podstatě stálé spojení, abychom mohli dostávat zprávy od našeho expedičního předvoje.
Takto přivítání v Bukurešti natočil Petr Dolejš
Po překročení hranic s Rakouskem na GIMBO byla slyšitelnost Vídně prabídná, i když jsme letěli ve výšce 5500 ft, ale později se to zlepšilo. Oblet Vídně s mezipřistáním v Maďarském LKFM a pak při dalším letu do Szegedu (LHUD) bylo také zcela bez problému. I následně další komunikace s Aradem a řízení v jejich prostoru bylo naprosto perfektní. Jen etapa z Aradu do Bukurešti byla komunikačně hodně obtížná vzhledem ke špatné slyšitelnosti a i trochu méně profesionálnímu řízení. I když jsme letěli na letový plán, nedalo mi to, abych se pro jistotu řídící nezeptal, jestli jsou všechny prostory na naší trase (a že jich tam je) neaktivní. A odpověď byla (ne)překvapivá: „Počkejte, podívám se na to …“. Ze zvyku u nás vím, že pokud řeknu kterémukoli našemu řídícímu na Praha Information, odkud kam letím (a případně upřesním trasu přes co, když to není zrovna rovně), obratem mi vysype z rukávu, kde je co aktivní – a to, i když neletím na letový plán a jen to na něj vyhrknu z rádia.
» Mohlo by vás zajímat: Letím VFR a vletěl jsem do podmínek IMC. Co teď?
Jak na vás zapůsobilo přivítání v cílových destinacích?
V. K.: Jak přivítání v Aradu, tak především v Bukurešti bylo pojato velmi slavnostně. Především přistání v Bukurešti, slavobrána a tisková konference byly obrovským zážitkem. V Aradu nás zaujal člen místní samosprávy, který vedl tiskovou konferenci a následně nám představil město. Byl velice milý a jeho výklad byl poutavý.
P. D.: Bylo to úžasné a naprosto nečekané. Bylo vidět, že expedice byla připravena po všech stránkách perefektně.
Jaké reakce na vaši účast i na projekt CIDNA 2019 jste zaznamenali od jiných pilotů? Co byste vzkázali ostatním?
V. K.: Reakce ze strany ostatních pilotů jsou pozitivní, mnoho z nich by se rádo zúčastnilo. Odrazují je však vysoké náklady na cestu a mnohé taky pracovní povinnosti. Ale těm, co by případně měli jen obavy z takového letu, bych vzkázal nebát se vyletět dál než z ATZ domovského letiště. Udělat si dobrou přípravu, na všechno si nechat dost času a hlavně si to užít.
P. D.: Několik blízkých pilotních (vlastně i nepilotních) kamarádů bylo nadšeno tím, co jsme zažili a rádi si poslechli informace z cesty – a byla to pro ně, podle jejich slov, také obrovská inspirace a motivace k něčemu podobnému. Všem bych vzkázal, určitě to zkuste. Je to obrovská příležitost se něco naučit od lidí, kteří už prošlapali cestičky, a to je při objevování nového ohromně cenné. Alespoň taková je moje zkušenost.
» Přečtěte si: Nejčtenější Alsaský deník píše o CFRNA/CIDNA i o vzpomínkovém letu Flying Revue
Jak byste projekt zhodnotili z vašeho pohledu? Co na vás nejvíc zapůsobilo?
V. K.: Velice pozitivně - i když nám počasí na odletu úplně nepřálo.
P. D.: Jako úžasný zážitek se vším všudy - asi největší v mé zatím 4,5 leté letecké historii po získání pilotního průkazu. Celkově projekt vnímám jako výborný nápad - i proto, že jsme se ho mohli zúčastnit my, méně zkušení piloti, kteří zatím jen ze čtení článků těch pokročilejších tušili, jaké létání v zahraničí je, a teď jsme si mohli ochutnat, že i s UL lze podnikat výpravy do zajímavých a vzdálených destinací. Organizátorům tedy vlastně dlužíme ještě nějaké školné. A musím dodat, že i kdyby organizátoři nějaký vstupní poplatek na vyvážení času a energie, kterou tomu věnovali, požadovali, bez váhání bych ho zaplatil. Tohle školné se určitě vyplatí. A je to i bezpečnější, protože se tak člověk vyvaruje případných přešlapů a chyb. Takže ještě jednou opravdový a upřímný dík, že jsem mohl letět v takové partě.
A když jsem si v cíli cesty mohl na letadlo nalepit expediční samolepku, moji vůbec první, kruh mé iniciační zahraniční zkušenosti se uzavřel a já si uvědomil, že jsem šťastný muž, když jsem u mohl být u toho.
Jan Dvořák
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »