Z Benešova na Nordkapp

Skandinávské země patří společně se Středomořím mezi velmi lákavé a časté destinace pilotů ze středoevropských zemí, tedy i těch českých.

Ať je důvodem strhující příroda, vstřícnost vůči všeobecnému letectví nebo rozvinutá síť vhodných letišť, do severských zemí se létá často. Tentokráte se na Nordkapp vypravíme s Václavem Nekvapilem.

Sólo oblet Skandinávie v ultralehkém, byť špičkově vybaveném letadle Shark není něco, co lze přesně naplánovat ani v srpnu. Počasí na severu se dá realisticky předpovědět až s předstihem několika dní, v některých oblastech pak jen desítek hodin. Nepříjemná blízkost východní zdivočelé země na jedné straně a chladné vody Baltského a pak Barentsova moře na straně druhé by na několika místech nedovolily vyhnout se neletovému počasí. Většina cesty (s výjimkou Norska a malé části Švédska) však vedla nad nížinami s nadmořskou výškou od 0 do 500 ft, což mi umožňovalo vždy dostatečný vertikální odstup od oblačnosti.

Původní plán sobotního odletu jsem kvůli od západu se blížící bouřkové oblačnosti musel o půl dne uspíšit – uletěl jsem jí v pátek odpoledne až do litevského Kaunasu. To byla také nejméně záživná část cesty. Kdo letěl nejméně dvě hodiny nad Polskem, dá mi jistě za pravdu. Závěrečný podvečerní průlet suvalského koridoru, kde jsem měl téměř pod levým křídlem ruskou královeckou exklávu a pod pravým křídlem Bělorusko, byl trochu mrazivou zkušeností. První menší zádrhel mě vinou vlastního špatného plánování mohl potkat na kaunaském letišti S. Dariuse a S. Girėno (EYKS, „Aleksotas”). Neuvědomil jsem si totiž, že pobaltské státy mají místní čas o hodinu posunutý proti středoevropskému, a tak jsem místo půl hodiny před zavřením letiště přistál půl hodiny po něm. Ale naštěstí na mě pán na věži čekal, měl můj letový plán – a ještě mě svým autem odvezl do překvapivě krásného centra druhého největšího litevského města.

Až druhý den ráno jsem zaplatil přistávací poplatek 10 EUR a z automatu dotankoval mogas. Přelet finského zálivu přes bod PETOT jsem absolvoval se záchrannou vestou a v rádiu poslouchal, jak si finští a estonští řídící nade mnou předávají ruské piloty letící vymezeným koridorem mezi Petrohradem a Královcem. Pohledy na první finské zelené ostrovy byly dechberoucí! Vyhnul jsem se západně helsinskému TMA a zamířil na (relativně) rušné sportovní letiště Räyskälä (EFRY) nedaleko Tampere.

Ve Finsku a Švédsku platilo, že čím více na sever, tím méně provozu bylo ve vzduchu (většinou jen plachtaři v okolí sportovních letišť), ale byl i zázrak potkat na letišti živého člověka.

Text a foto: Václav Nekvapil

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 82-88ve Flying Revue č. 2/2024. Na stáncích je časopis ke koupi od 29. února 2024. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.