Vládci bitevních polí

Bitevní vrtulníky tvoří nepostradatelnou součást vojenské strategie od padesátých let minulého století. Po létech, kdy představu o bitevní helikoptéře splňoval hlavně těžký a mohutně pancéřovaný typ, se dnes většina výrobců zaměřuje spíše na lehké a obratné verze. A i když se této kategorii po pádu železné opony předvídalo vymření, poslední konflikty naopak prokázaly její nepostradatelnost.

O vzniku kategorie bitevního vrtulníku se hovoří nejčastěji v souvislosti s válkou v Alžíru. Francouzská vojska zde vybavila své helikoptéry SO.1221 Djinn, SE-3180 Alouette, Sikorsky H-34A a Bell 47G-2 neřízenými raketami a bombami, čímž vznikly první ozbrojené typy, které ale byly používány hlavně k bitevním účelům. Po úspěšném nasazení se cestou provizorního připevnění munice na helikoptéry vydala většina výrobců a dodnes v nabídce soudobých typů většinou nechybí ozbrojená verze. Za první sériový bitevní stroj můžeme označit až americký typ AH-1, postavený pro podporu „aeromobile war“ ve Vietnamu. Právě Cobra jasně definovala standard bitevního a útočného vrtulníku, který je platný dodnes. Štíhlý trup, postranní křídla pro výzbroj a dvojčlennou posádku v tandemu můžeme považovat za společného jmenovatele všech západních bitevních vrtulníků.

Sovětský svaz šel vlastní cestou a postavil transportně- bitevní Mi-24, který mohl kromě ničení tanků a obrněné techniky nepřítele i vysazovat vlastní vojáky a palebně je krýt.

Rusko a USA

V sedmdesátých a osmdesátých letech byla výroba bitevních helikoptér soustředěna v USA a SSSR a obě země určovaly směr, kterým se bitevní stroje ubíraly. Hlavním rozdílem tehdy stavěných a vyvíjených typů oproti první generaci je, vyjma lepších letových výkonů a vyšší odolnosti, jednoznačně senzorové vybavení, značně rozšiřující bojové možnosti. Posádky mohou působit za ztížených povětrnostních podmínek či v noci a moderní naváděcí systémy a výzbroj umožňují precizní útoky na větší vzdálenosti. Zkušenosti s první generací vedly v USA ke stavbě nástupce AH-1 v podobě typu AH-64 Apache. Dodnes se vyrábí verze D, vybavená radiolokátorem Longbow nad hlavou nosného rotoru. Loni ji doplnila vylepšená varianta E, postavená na základě zkušeností z Iráku a Afghánistánu. I když první Apache vzlétl před téměř čtyřmi desítkami let, díky neustálým modernizacím patří jeho vybavení mezi nejmodernější na světě. Verze AH-64E, původně značená Block III, je nejzásadnější modernizací Apache v historii. Vrtulník získá kompletně novou avioniku s celoskleněným kokpitem a otevřenou architekturou, zcela nové pozorovací systémy, rozšířené spektrum výzbroje a řadu dalších vylepšení. US Army v loňském roce oznámila, že postupně nechá do standardu E upravit všechny své Apache. K tomu se daří najít i exportní zákazníky, své první stroje již získal Tchaj-wan a kontrakt podepsala Jižní Korea.