V Žatci bylo veselo

7.7.2020

Žatec není zrovna kdovíjaká metropole. Nicméně na den 20.6.20 se pyšnilo určitou symetričností.

Jednak už z hlediska numerického stran konkrétního data a druhak z hlediska zeměpisně - leteckého. Na východním konci města se schylovalo k oficiálnímu zpřístupnění muzea Korea – Merkur a na západní konec byl svolán tak, jako každoročně, Slet ULL.

Symbol „jedenáctky“ … 11. stíhacího leteckého pluku (foto: archiv V. Vašek)

Co čert nechtěl, meteorkáři se opět vycajchnovali. Fakt je na ně spoleh. V sobotu ráno otevřené nebe – vody habaděj, přestože fronta měla kulminovat v pátek. Příroda dohání srážkový deficit v tu nejméně vhodnou chvíli zejména pro Slet, ale i pro muzeum. Na obě akce byly připraveny zajímavé záležitosti. Pro zahájení byl objednán průlet dvojice Gripenů, odkud asi? Také předvedení pilotáže historických letounů z Mladé Boleslavi od Metodějů Vlachů (všichni znají, o kom je řeč) nevidí člověk každý týden.
Letiště Macerka - foto Pavel Melicherčík

Asi je vhodné, nejdříve se zmínit o té již tradiční akci – Slet na Macerce (LKZD). Počasí již bylo definováno, nicméně už v 9.45h. se objevil první odvážlivec s Cessnou C-150 … OK-ROC. Následuje Sokol záchranky a v 10.00h. je tu první UL Sierra … OK-VUU82 z Ostrova n./Ohří. Stále prší, ale jak obecně známo, naděje umírá poslední.
UL Skylark - foto Pavel Melicherčík

Operační skok nikoli co do času, tentokráte co do místa. Dnes jich učiním několik. Na východě, v Bezděkově, místní to části královského města Žatec, jsou v objektu muzea organizátoři už od časných ranních hodin. Počasí je stejné jako na druhé straně města. V 9 hodin se telefonicky dozvídám od Járy Klacka to, co se dalo čekat. Ani nemohli z trávy v Boleslavi odstartovat (samá louže), aby přeletěli na Macerku, natož, aby se s těmi „hadráky“ (tak ty krásné kousky nazval on) babrali v té dešťové šlamastyce za vidu… Ostatně pro novopečeného bezpečáka ÚCL by to bylo trošku přes čáru. Nejhorší by ovšem bylo, že by jim zmokly ty bílé šály. Před desátou hodinou volám Martinovi Špačkovi do hotovosti v Čáslavi, jak to vidí on. Říká, že to vezmou po startu horem přes Litoměřice a protáhnou se do Žatce od severu. V té době vynikající zpráva. Volám Lojzíkovi Häckelovi na Macerku, že Gripeny přiletí. Další dobrá informace se dostavila krátce po desáté, kdy mi Arnošt Moucha (Svět křídel) říká, že už je v Libočanech, od Žatce co bys doplivl. Před půl jedenáctou se začali scházet první pozvaní hosté; z devadesáti se jich na úvodní vernisáž dostavilo asi sedmdesát. Déšť se přechyloval do útlumu. Před jedenáctou moderátor akce, Jirka Rámeš, všechny přítomné vyzval, ať se odeberou ven z haly. Přesně v 11.00h. dva letouny JAS-39 v těsné formaci, pod spodní základnou oblačnosti, zaburácely ze severu na jih nad dějištěm v Bezděkově, poté pravou zatáčkou jižně města otočily nad Macerku se severním náletovým směrem a opět v pravé zatáčce severně města zpět nad Bezděkov a poté domů. Žatečtí pamětníci zavzpomínali na dobu, kdy hluk leteckých motorů byl slyšet takřka denně.

Jestliže v Bezděkově bylo našlápnuto k oficiálnímu zahájení celé akce, na Macerce se kolem čtvrt na dvanáct objevilo první auto s návštěvníky. Aby byl zahájen aspoň nějaký letový provoz, některá z osmi letadel, která se dopoledne dostavila, udělala vzdušnou kulisu. Aut ale přibývá. Kolem 13. hodiny startuje Štefan Koprda s An-2 a prvním ze tří následných výsadků.
AN-2 - foto Pavle Melicherčík

Najednou, opět je tu Jan Werich – všechno je jinak. Parkoviště se pomalu začíná nafukovat. „Andulka“ nestačí skákat, aby uspokojila všechny zájemce o pohled na zeměkouli s luftu. Celkem to zvládla třináctkrát. Kdyby očitý svědek měl soudit podle toho, jak to vypadalo ráno, návštěva až neuvěřitelná. Lidé prostě vědí, že v těchto žateckých Sletech je záruka.

V Bezděkově Jirka zahajuje vernisáž, přivítá přítomné, krátce popíše obsah expozice a posloupnost prohlídky, poděkuje všem, kteří nám byli nápomocni při budování muzea ať už finančním příspěvkem, výrobou či darem přípravků a pomůcek, nebo zápůjčkou exponátů.

Prostory muzea Korea - foto M.Dermišek

V průběhu toho třičtvrtěroku se sice objevili i takoví, kteří si dali tu práci, aby našli klacek a hodili nám ho pod nohy. Ale na ty už jsme zapomněli. Poté dal slovo mně. Všechny návštěvníky jsem ubezpečil, že déle než půl hodiny mluvit nebudu. Nakonec z toho zůstalo asi pětiminutové nesouvislé hledání souvislostí.

Nicméně pro účel tohoto článku přece jen trochu rekapitulace. V každém případě nejprve nápad a vzápětí realizace, která sice začala administrativními překážkami, ale od okamžiku zlomu v podobě právní porady, probíhalo vše způsobem, kterým vznikají všechny dobré věci. Jednotlivé kroky do sebe v průběhu vytváření muzea zapadaly, jeden dobrý nápad stíhal druhý, každý pamětník letiště Korea začal vyklízet sklepy nebo se opět probírat sbírkami založenými ve skříni.

Prostory muzea Korea - foto M.Dermišek

Uplatnily se i artefakty po těch z nás, kteří už třímají sklenku u nebeského leteckého báru. Expozice je koncipována jako muzeum příběhů lidí i techniky z doby existence letiště Korea. Historie letiště jako takového je zmapována na výstavních panelech včetně leteckých snímků od roku 1945 až do jeho zániku v roce 1993. Příběhy konkrétních lidí a některých zabezpečovacích pozemních služeb jsou umístěny ve vitrínách podél obvodových zdí, na nich i na stropě haly.

Prostory muzea Korea - foto M.Dermišek

Sál bojového velení ukazuje tehdejší faktický způsob řízení ochrany vzdušného prostoru v severozápadním sektoru státu. Několik skutečných částí letounů a jejich kokpitů dává představu o práci pilotů ve výcvikových i stíhacích bojových letounech. Jeden z nich, právě vyjíždějící z ochranného úlu, demonstruje bojovou pohotovost pluku. Součástí historie je rovněž připomenutí tzv. Akce Hagana, nebo přesněji Akce DI (Důvěrné Izrael).

Maskot Tygří letky - foto Václav Vašek

Expozice Tygří letky je vyvrcholením celého muzea a také „labutí písní“ zanikajícího letiště v roce 1993. Vzpomínkou na všechny letouny provozované na Korei je expozice modelářská, kde lze spatřit všechny skvosty letecké techniky.

Krátce a suše konstatováno, v dnešní divné době, kdy si téměř půlka tohoto pokřiveného světa dokazuje svoji odvahu tím, že ničí, nebo rovnou likviduje bezbranné sochy, tady vzniklo něco, co by mělo připomenout zejména té nejmladší generaci, že poblíž Žatce nějaké vojenské letiště bylo, že mělo nezastupitelnou roli při zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru státu, že v Žatci žili a žijí nějací lidé, kteří na tomto letišti pracovali a že se rozhodně neměli a nemají za co stydět. Sakra, to byla věta. Poté se podělili o svoje první dojmy velitel Vzdušných sil AČR, Petr Hromek, starostka města a senátorka, Zdena Hamousová, v pořadí osmý a nejstarší žijící velitel 11. stíhacího leteckého pluku, Josef Macek a ředitelka chomutovského muzea, naše sympatizantka, Markéta Prontekerová.

Na závěr oficiální části, než byl zavelen rozchod k volné prohlídce exponátů, bylo odhaleno svým způsobem malé překvapení. Nicméně po pořádku. Když jsme dali v půlce března na našem webu www.letci-zatec.cz na vědomí informaci, že v důsledku epidemiologických opatření nemůžeme dodržet původně avizovaný termín otevření muzea ke dnu osvobození v květnu, Arnošt Moucha se o muzeu dověděl a přesvědčil mne, abych na toto téma znovu oprášil Etudy. Slovo dalo slovo a na začátku dubna jsem mu poslal asi 40 stran textu s fotkami. On to ve velice krátké době zpracoval, předal do tisku a dne 13.6.2020, ještě neoficiálně v Lázních Bohdaneč, spatřily světlo světa Etudy ještě vonící luftem. Požádal jsem přítomné hosty, Petra Hromka a Arnošta Mouchu, aby se stali kmotry nové knížky. Díky jejich přirozenému šarmu, jak by to definoval bohužel již nežijící pojem československého letectví, Jirka Kobrle, křest proběhl důstojně a měl fazonu.

Oficiální akce více méně plynule přerostla v proud návštěvníků z veřejnosti. A nebyli zde pouze žatečtí. Kamenický Šenov, České Budějovice, Plzeň apod. hovoří za vše. Objevily se tu také další dvě, dosud žijící, letecké legendy. Jeden, který se za svůj život dvakrát katapultoval, z MiG-15 a z L-39, Víťa Nohel. Druhý, který dvakrát posadil MiG-21 bez motoru na Hořovice, Jára Krýda. Ty dva vidět na stejném místě ve stejný čas, samozřejmě že k tomu došlo už při oficiální části programu, se nepoštěstí každý den. Btw je také pravdou, že jsem rozdal mnoho podpisů s věnováním rozličného druhu, ale rozhodně mi to nebylo proti mysli. Ba právě naopak.

Prostory muzea Korea - foto M.Dermišek

Muzeum Korea – Merkur je tematicky věnováno především historii zmíněného letiště, které už dávno skončilo v propadlišti dějin. Teď tam stojí betonové stavby, které se tváří, že dají práci tisícům lidí. Uvidíme, „hyn sa hukáže“. Aby neměl opět pravdu Jan Werich. Otevřeno budeme mít pro začátek každou první sobotu v měsíci, od dubna do října. Však teprve začínáme. Pokud se projeví větší zájem, nic nebude bránit tomu, aby byla otevírací doba rozšířena. Mimo to je možné telefonicky si sjednat termín ukázky pro organizované skupiny.

Sobota 20.6.20 (opravdu pěkné datum) díky dvěma zdařilým akcím znamenala pro Žatec a přilehlá velkoměsta pěkný zážitek v oblasti letectví a nevšední začátek letošního léta.

Autor dává autogram svému spolužáku, Pavlovi Štrůblovi. Úhlednost rukopisu kontroluje vnučka Gábinka. - autor: Václav Vašek