Tupolev Tu-134

Sovětský dvoumotorový štíhlý dopravní letoun sloužil spolehlivě po mnoho let v řadě zemí celého světa.

Létal i na linkách našich ČSA a řada z nás poprvé zažila právě na jeho palubě let v proudovém dopravním letadle. I přes vysokou spotřebu paliva a pro něj typický hluk při startu patří k ikonám světového dopravního letectví.

Za průkopníka koncepce umístění dvojice proudových motorů na zádi trupu dopravního letounu se zpravidla označuje jiná legenda letectví, a to francouzský stroj SE210 Caravelle. V lednu 1960 přicestoval na palubě letounu Tupolev TU-104V na oficiální návštěvu Francie první tajemník tehdejšího Ústředního výboru Komunistické strany SSSR Nikita Sergejevič Chruščov. A byl to právě nový elegantní letoun Caravelle III, který mu byl za letu předveden. Na sovětského vůdce stroj nové koncepce udělal velký dojem, a tak si po návratu do Moskvy pozval na „koberec“ tehdejšího hlavního konstruktéra výrobního závodu OKB-156 Andreje Nikolajeviče Tupoleva. Ten dostal úkol, aby se svými kolegy začal pracovat na projektu podobného letounu s čistým křídlem, lepšími aerodynamickými vlastnostmi a dvojicí proudových motorů sovětské konstrukce umístěných na pylonech na zádi trupu. Tedy přesně tak jako to měla Caravelle.

Pomalý rozjezd

Jenže sovětská byrokracie pracovala velmi pomalu, a tak Tupolev dostal až 1. srpna 1960 oficiální písemné zadání celého projektu. Podle tohoto dokumentu měl mít nový letoun maximální rychlost 1 000 km/h, cestovní rychlost 800 až 900 km/h a létat měl ve výškách 10 000 až 12 000 metrů. Stroj měl unést až 5 tun užitečného nákladu a přepravní kapacitu 40 cestujících. Požadovaný dolet byl 1 500 km s rezervou 30 minut na záložní letiště a posádka měla mít tři až čtyři členy. Na rozdíl od západních zemí se příliš neřešila ekonomika provozu, respektive v seznamu požadavků byla asi až na pátém místě. Tupolev v té době vyráběl dvoumotorový dopravní stroj Tu-124V s dvojicí proudových motorů sovětské konstrukce. V rámci urychlení projektu a šetření nákladů na vývoj bylo proto rozhodnuto vzít dva rozpracované draky Tu-124 a ty použít po nezbytných úpravách jako základ pro stavbu prvních dvou prototypů nového letounu s pracovním označením Tu-124A.

První prototyp nového letounu vzlétl poprvé  29. 7. 1963. Byl vybaven dvojicí proudových motorů  Solovjov D-20P-125. Druhý prototyp (SSSR-45076 ) už měl vyšší přepravní kapacitu pro 64 cestujících, navýšen byl i objem palivových nádrží a letoun měl i vyšší maximální vzletovou hmotnost. K nebi se vznesl poprvé 9. 9. 1964 a v následujícím roce byl v červnu představen na pařížském aerosalonu.

Ve výrobním závodě v Charkově vyrobili do konce léta 1965 první ověřovací sérii 15 letounů, již přeznačených na Tu-134. Pak následovaly sériové stroje varianty Tu-134, které zahájily svou činnost na lince Aeroflotu z Moskvy do Murmanska, a to dne 26. 8. 1967. Vyrobeno jich bylo 78 a postupně byly nasazeny na mnoho linek po Sovětském svazu a létaly i do řady evropských zemí a severní Afriky.

Text: Lubor Obendrauf

Foto: archiv autora pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 58-63 ve Flying Revue č. 4/2024. Na stáncích je časopis ke koupi od 27. června 2024. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.